Řezno (německyRegensburg, latinskyCastra Regina nebo Reginum, novolatinsky a v dalších románských jazycíchRatisbona, francouzskyRatisbonne) je bavorské město na Dunaji v Německu. Žije zde přibližně 157 tisíc[1] obyvatel. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt), zároveň je to správní středisko bavorského vládního obvodu Horní Falc a zemského okresuŘezno. Nacházelo se zde centrum diecéze, do které České země spadaly před vyhlášením pražského biskupství (973). Keltské sídlo, které se zde nacházelo před vznikem germánského města, se nazývalo Radasbona nebo Ratispona.[2]
Řezno leží v nejsevernějším místě Dunaje, v ohybu řeky, kde se do ní vlévají řeky Nába (Naab) a Řezná (zastarale Řezen,[3]německyRegen). Město se nachází na rozhraní čtyř oblastí: pohoří Bavorský les (S a SV), oblast sprašové nížiny Gäuboden (V a JV), oblast třetihorních kopců na jihu a pohoří Franská Alba na západě.
Řezno je čtvrtým největším městem Bavorska. V současné době žije na jeho území přibližně 157 tisíc[1] obyvatel. Rozloha katastru města činí 80,76 km², hustota zalidnění je 1737 obyvatel/km². Leží v nadmořské výšce 343 m.
Vozidla zde registrovaná mají státní poznávací značku R. Pro řezenská PSČ je stanoven rozsah 93047 až 93059.
Zbytky Východní věže brány Porta Praetoria z doby starověkého Říma (postavena roku 179)Pohled na město (mezi 1572 a 1618)Kamenný most postavený mezi lety 1135 a 1146
Řezno bylo jedním z nejstarších německých městských sídlišť v Německu a ve 12.–13. století největším a nejbohatším městem v jižním Německu.
Již ve starověku zde existovalo keltské středisko s názvem Radasbona, který se později přeměnil na Ratisbona. Kolem roku 70 tu Římané založili vojenský tábor pro kohortu, který císař Marcus Aurelius roku 179 rozšířil na tábor pro legii s názvem Castra Regina („pevnost na řece Regen“).[p 1] Z této doby se zachovaly zbytky Východní věže brány římského tábora Porta Praetoria. Ve 4. století bylo toto římské opevněné místo zničeno Germány.
Ve 12. a 13. století dosáhlo Řezno vrcholného rozkvětu. Rozšiřovalo své obchodní vazby, spojení bylo přes Brennerský průsmyk navázáno mimo jiné s Benátkami. Ve městě byl ve 12. století postaven první kamenný most, jehož architekt postavil mimo jiné Juditin most v Praze. Pro Prahu představovalo Řezno bránu na západ. Město se postupně osvobozovalo z moci bavorských vévodů i řezenských biskupů, až se v roce 1245 stalo svobodným říšským městem. Ve 14. století je však zastínily tehdy se rychle rozvíjející Augšpurk a Norimberk. Roku 1542 přijala městská rada dočasně luterské vyznání.
Trojjazyčná pamětní deska připomíná slovy fuldských letopisů křest v roce 845.
Řezno jako jedno z center franské, resp. východofranské říše mělo pro sousední Čechy význam již v 9. století. Roku 845 do něj přišlo 14 blíže neznámých českých knížat, aby zde společně se svými družiníky přijali křest. Izolovaný akt je významný tím, že 14 velmožů jednalo společně a současně nezávisle na velkomoravskémMojmírovi I. orientovanému na Pasov. Událost připomíná pamětní deska na kostele sv. Jana.
Největší význam mělo Řezno v počátku budování českého státu, kdy Čechy spadaly pod správu řezenské diecéze. Bylo tomu od konce 9. století, kdy po smrti největšího velkomoravského panovníka, Svatopluka I., se pozvedá moc Přemyslovců a počíná christianizace Čech (budování kostelů na hradištích). Za knížete Václava se změnila politická orientace českého státu na Sasko, ale církevní příslušnost k řezenskému biskupství zůstala zachována. Roku 973 bylo v Praze přes odpor řezenské kapituly, ale se souhlasem biskupa Wolfganga založeno vlastní biskupství.
Řezno nadále zůstávalo významným městem na obchodní stezce a blízkým říšským městem. V roce 1158 zde byl korunován Vladislav II. na druhého českého krále. Po vzoru nedávno tam postaveného Kamenného mostu nechal pak Vladislav v Praze postavit most Juditin. V řezenském mostě bývá hledán vzor i dalších středověkých mostů v Čechách, v Písku, v Roudnici nad Labem a Karlova mostu v Praze, který nahradil Juditin.
Porta praetoria – římská brána z dob Marka Aurélia (179)
Kamenný most (Steinerne Brücke) z let 1135–1146 je nejstarším dochovaným a dodnes používaným mostem na sever od Alp, který se stal vzorem dalších mostů v Evropě (Londýn, Avignon) i v Čechách (Juditin most). Přes něj vedoucí obchodní cesta byla zdrojem bohatství města.
Katedrála sv. Petra (Dom St. Peter) je dominantou města; představuje jedno z hlavních děl bavorské gotiky od 2. poloviny 13. století do roku 1525, věže byly dostavěny ve stylu gotického purismu v letech 1859–1869).
Římská věž (Römerturm), postavená kolem roku 1200, představuje pozůstatek vévodského dvorce Wittelsbachů, který vznikl na místě původní vévodské falce Agilolfingů, později využívané východofranskými králi a císaři.
Stará kaple (Alte Kapelle), původně hradní kaple falce, dnes románskáloď ze druhé poloviny 12. století s vnitřní rokokovou úpravou (1747).
Klášter sv. Jimrama přestavěný na zámek Thurn-Taxisů (Thurn und Taxis Schloß), z 8.–12. století, bazilika s křížovou chodbou (Basilika St. Emmeram) se z větší části dochovala ve středověké podobě s barokními úpravami interiéru; budovy kláštera sv. Jimrama, byl po roce 1811 během 19. století přestavěny knížaty Thurn-Taxis na zámecké sídlo, které zčásti zůstává jejich rezidencí, objekty muzea a klenotnice jsou stále přístupné.