Zimmermannovy děti
- Článek
- Diskuse
Nástroje
Obecné
Tisk/export
Na jiných projektech
Zimmermannovy děti | |
---|---|
![]() Tabulka s křestními jmény a daty narození Zimmermannových dětí vedle hrobu | |
Účel stavby | |
hrob | |
Základní informace | |
Výstavba | 1861 |
Přestavba | 2015 (adopční nájemce: Zdeňka Švejkovská) |
Stavebník | Karel Möldner |
Současný majitel | Správa Olšanských hřbitovů Praha |
Poloha | |
Adresa | III. úsek hřbitova, 9. oddělení, číslo hrobu 36, Olšanské hřbitovy v Praze 3, Česko![]() |
Ulice | Vinohradská |
Souřadnice | 50°4′50,77″ s. š., 14°27′38,09″ v. d. |
![]() ![]() Zimmermannovy děti (hrob) Zimmermannovy děti (hrob) na mapě Prahy | |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zimmermannovy děti je označení pro hrob na Olšanských hřbitovech v Praze, kam byly pochovány ostatky čtyř dětí[1] manželů Zimmermannových (Augustina Zimmermanna a jeho manželky Františky Zimmermannové) poté, co je jejich otec Augustin Zimmermann v neděli dne 27. října 1861 na vrchu Žižkově (nyní vrch Vítkov)[2][3] v zoufalství a pod vlivem tíživé životní situace[1] vlastní rukou zavraždil své děti a poté sám sebe ze světa taktéž sprovodil.[1]
Hrob se nachází ve III. úseku hřbitova, v 9. oddělení (číslo hrobu 36)[1] hned u cesty, která je rovnoběžná s Jičínskou ulicí. Na pomníku v jeho nejvyšším místě je nápadná soška klečícího a modlícího se andělíčka (má sepjaté ruce) a na epitafu na hrobě[4] je nápis: „Zde odpočívají v Pánu Augustin a Vácslav, Maria a Antonín, dítky, které dne 27. října 1861 s otcem Augustinem Zimmermannem na Žižkově násilnou smrtí život svůj dokonaly.“[5][2][3] Při čelním pohledu na hrob je na levé straně na zdi vedle náhrobku černá tabulka s bílým nápisem: Děti Augustina Zimmermanna; Augustin * 30. 6. 1854; Vácslav *10. 3. 1856; Mária *6. 12. 1857; Antonín *9. 11. 1860.[4]
K pochopení rodinné historie manželů Zimmermannových je třeba se vrátit o několik desítek let zpět a začít od prvního manželství matky tragicky zavražděných Zimmermannových dětí.
Františka (Franciska)[3] Riedlová se narodila 2. února 1820 v Praze[5] v domě číslo 136/I.[5][p 1] Byla nemanželskou dcerou svobodné Theresie Riedlové, dcery Františka Riedla, horníka narozeného v Schönfeldu.[5] Františka Riedlová byla katolického vyznání a jako třicetiletá se vdala za Martina Sýkoru.[5][5]
Martin Sýkora (někde uváděn jako Martin Sikora.[5]) pocházel z Nedvězí, hejtmanství a správního soudu Benešovského (dnes část obce Rabyně v okrese Benešov).[5] V době sňatku s Františkou Riedlovou mu bylo 58 let (byl katolického vyznání) a profesí pak byl mlynářským tovaryšem.[5] Bydlel v domě číslo 180 v Karlíně (Karolinth), jeho otcem byl mlynář Johann a jeho matkou byla Ludmila (rozená Šrámková).[5]
Svatba Františky a Martina Sýkorových se odehrála v nejstarším žižkovském kostele svatého Rocha v dnes již zaniklé vsi Olšany a to dne 18. srpna 1850.[5] Z manželského svazku se dne 2. února 1851 narodil chlapec jménem František (Franz) Sýkora[5] (narození i křest 5. února 1851 jsou zapsány matrice f. k. sv. Ducha N7, snímek 182, f. 177, bydliště rodičů v té době č.p. 903/I). Jejich manželství trvalo bez šesti dní jen dva roky. Martin Sýkora zemřel 12. srpna 1852 v nemocnici u Milosrdných bratří na Františku a to na následky fraktury hrudní kosti (Brustbeinschaft).[5][3][2]
Mlynářský pomocník Augustin Zimmermann se narodil dne 25. června 1818 v Bílé Vodě ve Vodochodské oblasti.[5] Jeho otcem byl občan Bílé Vody Václav Zimmermann a jeho matkou byla Theresie Zimmermann.[5] Otec i matka Augustina Zimmermanna pocházeli oba z Dobré Vody.[5]
Ovdovělá Františka Sýkorová s tříletým synem Františkem[3] se (rok po smrti Martina Sýkory[3]) znovu ve svých 33 letech provdala za Augustina Zimmermanna. Tomu bylo v době sňatku 35 let, byl katolického vyznání a jako bydliště v době svatby uvedl dům číslo 794/I.[5][p 2] Sňatek manžel Zimmermannových se uskutečnil dne 28. srpna 1853 v kostele svatého Haštala v Praze na Starém Městě.[5] O něco později (22. prosince 1854) se Augustin Zimmermann stal (podle zápisu u c.k. soudu Starého Města pražského) poručníkem tehdy 3letému nevlastnímu synovi Františku Sýkorovi.[3]
V době tragické události (rok 1861) byli hoši staří sedm (Augustin), pět (Václav) a jeden rok (Antonín) a dcera Maria měla 4 roky.[2]
Podle některých dobových periodik byl Augustin Zimmermann obchodník s moukou (Mehlhändler), ale nejspíše (dle jiných písemných zdrojů) vykonával dělnickou profesi mlynářského pomocníka.[1][2] V průběhu let se rodina Zimmermannových několikrát stěhovala, ale vždy se adresa jejich pobytu nacházela v blízkosti vltavského břehu. [5] Nejspíše tomu tak bylo z profesních důvodů, neboť se zde v té době nacházelo mnoho mlýnů, které zpracovávaly obilí.[3] Dalším důvodem byl i fakt, že mezi Josefovem a Starým Městem byly náklady na bydlení v Praze poměrně levnější než kdekoliv jinde.[4]
Do domu číslo 182/V[p 5] v Josefově se Augustin Zimmermann s rodinou přihlásil úředně k trvalému pobytu v roce 1860.[5] V roce 1861 žili Zimmermannovi v bytě ve velkém rohovém dvojdomě číslo 182/V[p 5] v Josefově (v bývalém Židovském městě), který se nacházel v severní části Cikánské ulice.[2]
Sedmiletý Augustin (*1854) navštěvoval (v letech 1860/1861 resp. 1861/1862) II. třídu Německé hlavní školy[5] při kostele svatého Jakuba na Starém Městě.[2][5]
Nevlastní syn Augustina Zimmermanna – desetiletý František Sýkora (*1851) – nebydlel na stejné adrese jako Zimmermannovi, ale (dle informací z pozůstalostního řízení) měl v roce 1861 bydlet v domě číslo 903/I, nedaleko kostela svatého Ducha.[5][p 6]
Špatné životní podmínky,[4] finanční nesnáze, neharmonické manželské soužití,[4] výpověď z bytu[1][p 7] a neúspěšné hledání nového místa pro rodinné bydlení (to vše nejspíše zároveň) bylo pravděpodobně příčinou jeho zoufalého činu.[2] V neděli 27. října 1861 ráno (nebo odpoledne) odešel dělník Augustin Zimmermann se svými čtyřmi dětmi z domova a zamířil na vrch Žižkov do oblasti bývalé Hrabovy zahrady (a altánu stojícím na vrchu Žižkově).[2] Podle zmínek v dobovém tisku byl vybaven dvěma lahvemi vína (našly se mimo jiné prázdné na místě činu),[4] jimiž údajně děti opil a snad i uspal,[4] aby je mohl v zoufalství zavraždit a pak spáchat sebevraždu.[2] V pondělí dne 28. října 1861 našla žena hlídače železnice těla všech pěti zemřelých v prohlubině zdi (u bývalé Hrabovy zahrady[5]) táhnoucí se za letohrádkem (altánem[5]) na vrchu Žižkově.[2][p 8]
Pitevní zpráva konstatovala, že smrt všech dětí jakož i jejich otce nastala v důsledku vykrvácení z tepen na rukou, které vlastním dětem jejich otec sám způsobil.[3] Lékařská inspekce těla ale hlavně mozku vraha Augustina Zimmermanna prokázala, že „ubohý otec na mysli pomaten byl, jelikož se cizích částek v mozku nalezlo“.[2][p 9] O tom, kde bylo pochováno tělo sebevraha Augustina Zimmermanna se dobový tisk nezmiňoval.[2][p 10]
Původně stanovený den pohřbu (čtvrtek 31. říjen 1861)[p 11] byl přeložen na pátek 1. listopadu 1861.[2] V odpoledních hodinách toho dne se jej účastnilo mnoho tisíc osob, které doprovodily oběti tragédie na jejich cestě ke hřbitovu.[2] Kolem smutečního vozu šli ve dvou řadách malí hoši nesoucí rozžaté svíce. Za vozem kráčely čtyři bíle oblečené družičky, které nesly na poduškách čtyři věnce.[2] Na uspořádání tohoto pohřbu uvolnila jeho výsost císař Ferdinand Dobrotivý značnou finanční sumu.[1][2] Na Olšanských hřbitovech byly ostatky všech čtyřech dětí uloženy do společného hrobu.[2] Kameník a sochař Karel Möldner zakoupil a ze soucitu daroval náhrobní kámen[1] i když nebyl s rodinou Zimmermannových nijak příbuzensky svázán.[5][6][3] Obec Žižkov dodala a zaplatila sošku modlícího se klečícího andělíčka umístěného na náhrobku.[3][6]
Během pozůstalostního řízení dne 8. listopadu 1861 vyplynulo, že Augustin Zimmermann měl bratra Václava (Wenzel), který pocházel z Vodochodské oblasti.[5] Dále měl Augustin Zímmermann ještě sestru Terezu (Theresia), provdanou Matuchovou z Turska u Smíchova (Smíchovské oblasti).[5] Čerstvá vdova Františka Zimmermannová přiznala ohledně majetku svého muže, že se tento skládal z částečně výnosných a částečně nevýnosných pohledávek v přibližné výši 300 zlatých.[5] Vdova obdržela rovněž předměty nalezené u zemřelého, jimiž byly: dýmka, peněženka (s hotovostí ve výši 1 zlatý a 33 krejcarů), břitva a prázdná lahvička. [5]
V listopadu 1861 požádala vdova Františka Zimmermannová o vydání tzv. Domovského listu pro pobyt v Praze.[5] Žádost byla kladně vyřízena a to již v prosinci 1861.[5] V té době jí bylo 41 let, byla katolička, střední postavy s černými vlasy a modrýma očima, hovořila česky a německy a byla schopna se čitelně podepsat.[5] Jako bydliště vdova uvedla v žádosti dům číslo 876/I[p 12] nacházející se v severní části Jánského náměstí.[5] Do své smrti v roce 1871 pak změnila bydliště celkem ještě sedmkrát.[5] O čtyři roky později (1865) se ze Starého Města přestěhovala na Nové Město.[5] Střídavě pak bydlela v nynějších ulicích Ječná, Sokolská, Vyšehradská, na Karlově náměstí a opět v ulici Vyšehradské.[5] O dalším životě (a způsobu obživy) Františky Zimmermannové se nepodařilo více zjistit.[4] Svoje čtyři děti i svého manžela přežila o deset let.[3] Dle zápisu v knize zemřelých vedené u farního kostela svatého Apolináře skonala Františka Zimmermannová ve věku 51 let a to dne 6. září (nebo 7. září) roku 1871 v domě číslo 499 /II (dům býval součástí Všeobecné nemocnice na Novém Městě).[5] Zápis uvádí, že zemřelá byla vdovou po nádeníkovi, byla katolického vyznání a příčinou úmrtí byla plicní tuberkulóza.[5] Měla být pohřbena 9. září 1871 na „hřbitově Volšany“, ale stejně jako v případě Augustina Zimmermanna se nepodařilo na Olšanských hřbitovech dohledat přesné místo uložení jejich ostatků.[5]