Winternitzova vila
Winternitzova vila je stavba v Praze na Smíchově, v ulici Na Cihlářce 10,[1] dílo architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru).[2] Podle interiérové barvy slonové kosti je nazývána též Béžová princezna.[2] Je chráněna jako kulturní památka.[3]
| Winternitzova vila | |
|---|---|
 Winternitzova vila (2012) | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekti | Adolf Loos a Karel Lhota |
| Výstavba | 1931–1932 |
| Přestavba | 1999–2002 (rekonstrukce) |
| Poloha | |
| Adresa | Na Cihlářce, Praha 5 – Smíchov,  Česko |
| Ulice | Na Cihlářce |
| Souřadnice | 50°4′2,52″ s. š., 14°23′18,6″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44497/1-2104 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Třípatrový dům byl vystavěn v letech 1931–1932 pro právníka JUDr. Josefa Winternitze,[4] jehož rodina (manželka Jenny, dcera Suzan a syn Petr[5]) v ní bydlela do roku 1941.[p 1] Způsob členění vnitřního prostoru vily (tzv. raumplan) je charakteristický pro architekta Adolfa Loose, který je autorem i proslulé Müllerovy vily.[5] Winternitzova vila byla posledním jeho realizovaným projektem.[5] Hlavním prostorem domu byla obytná hala.[5] Na ni navazovala ve zvýšené úrovni jídelna a menší obytný pokoj.[5] První patro vily sloužilo jako soukromý prostor rodiny.[5] Druhé patro a suterén obývalo služebnictvo.[5] V roce 1941 Winternitzova rodina byla odvedena do Osvětimi a vilu zabral vystěhovalecký fond (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren).[4] V koncentračním táboře byli Josef Winternitz a jeho syn Petr zavražděni v plynové komoře. Jenny a Suzanne, které přežily, se po druhé světové válce snažily získat vilu zpět. V roce 1943 ji od vystěhovaleckého fondu získalo město Praha[4] a ještě za druhé světové války v ní zřídilo školku (mateřinku).[4] Ta zde vydržela do roku 1997.[4] V roce 1948 byla sice budova rodině vrácena, ta v ní však školku ponechala a v roce 1956 budovu darovala státu, protože nemohla splatit milionářskou daň. V roce 1991 požádala rodina o restituci a v roce 1997 ji získala. V roce 2012 dům spoluvlastnili Helena Kučerová, Dagmar Spudichová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař, jejichž matkou byla Suzana Winternitzová provdaná Cysařová, později Kochannyová († 1991). K roku 2017 je vlastníkem Winternitzův pravnuk David Cysař.[2][6]
Ač je vila soukromým majetkem, v roce 1999 se v ní konala akce s názvem Díra nedíra. Od roku 1999 zde probíhala tříletá rekonstrukce, jejímž cílem bylo uvést vilu do původního stavu[5] poplatného 30. létům 20. století.[4] Na této rekonstrukci (ukončené v roce 2002) se podíleli architekti Zdeněk Lukeš a Karel Ksandr, kteří zároveň pracovali i na opravě Loosovy Müllerovy vily v pražských Střešovicích. Na práce přispělo dotací i město Praha. Vlastníci ji pronajímají firmám či soukromým subjektům, pro filmařské či fotografické účely i k bydlení. V mezičase, kdy vila nebyla obsazena, byla v roce 2012 opět zpřístupněna k akci nazvané Ve vile. Veřejnosti pak byla znovu na týden zpřístupněna v únoru 2017 (Ve vile 2017).[2][6][7][8]
Velký zájem o tuto akci se stal impulzem k uvažovanému trvalému zpřístupnění vily, kde má vzniknout galerie pro konání výstav se zaměřením na umění a architekturu s expozicí věnovanou Adolfu Loosovi. V prostorách vily má být možné pořádat různé společenské akce (swingové tančírny, firemní večírky, svatby a podobně) včetně zážitkového ubytování v jednom z pokojů.[9]
V rámci Dne architektury v Praze byla Winternitzova vila přístupná veřejnosti dne 4. října 2020 a to jako součást připomenutí osoby Adolfa Loose, od jehož narození v Brně uplynulo 10. prosince roku 2020 rovných 150 let.[4]
Vila je zapsána v katalogu moderní architektury Iconic Houses, který sdružuje mimořádná díla světových architektů, architektonicky významné domy, domy umělců a ateliéry z 20. století přístupné veřejnosti jako domovní muzea.[10]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- Szadkowska, Maria, Van Duzer, Leslie a Černoušková, Dagmar. Adolf Loos - dílo v českých zemích. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2009. 391 s. ISBN 978-80-85394-63-4. s. 322-329.
- Lukeš, Zdeněk. Stavby a architekti. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 242 s. ISBN 978-80-7422-221-4. s. 232.
- VACKOVÁ, Eva. O béžové princezně. Doma iDNES.cz. 30. 8. 2017, čís. 34, s. 4.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Winternitzova vila na Wikimedia Commons - Winternitzova vila na Facebooku
- Unikátní 360° fotografie interiéru Winternitzovy vily od Adolfa Loose na webu Českého rozhlasu Vltava, 16. února 2017
- Fotogalerie na Rajče.cz, 18. února 2017
- Video z Winternitzovy vily na https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-56-dil-winternitzova-vila/, 28.5.2020
