Wilhelm Medinger
Wilhelm Medinger (7. ledna 1878 Vídeň[1][2][3] – 3. prosince 1934 Vídeň[4]) byl československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění.
Wilhelm Medinger | |
---|---|
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1908 – 1913 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1932 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ústavověrný velkostatek DNP DCSVP |
Narození | 7. ledna 1878 Vídeň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. prosince 1934 Vídeň Rakousko |
Alma mater | VŠ zemědělská Vídeň |
Profese | politik a diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Biografie
Narodil se ve Vídni.[4] Jeho otcem byl rakouský průmyslník a podnikatel Johann Medinger (1846–1908). Wilhelm navštěvoval Schottengymnasium a Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Získal titul inženýra zemědělství. Na vojně sloužil u 14. a 15. dragounského regimentu. Pak studoval ještě ve Vídni a Halle filozofii a státovědu. Ve své dizertaci se věnoval dějinám zemědělství v Čechách. Následně převzal roku 1902 od barona Oppenheimera panství Malá Skála, ze kterého učinil vzorný podnik. Publikoval národohospodářské a agronomické studie.[5][4][2]
V zemských volbách roku 1908 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[6] Uvádí se jako člen Strany ústavověrného velkostatku. Na sněmu setrval do jeho rozpuštění roku 1913.[5][4][2]
Od roku 1916 působil jako okresní starosta v Jablonci nad Nisou. Roku 1918 se stal náměstkem předsedy Svazu německých okresů v Čechách. Téhož roku ho rakouská vláda spolu s pozdějším rakouským prezidentem Michaelem Hainischem povolala za zemědělského poradce. V lednu 1919 byl jmenován mimořádným rakouským vyslancem v Haagu. Po uzavření mírových poválečných smluv optoval s ohledem na své majetky pro československé občanství a vzdal se funkcí v rakouské státní správě, ačkoliv se o něm tehdy uvažovalo jako o rakouském ministrovi financí a velvyslanci v Berlíně.[4]
V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za Německou nacionální stranu (DNP).[7] Roku 1923 vystoupil z poslaneckého klubu německých nacionálů a krátce nato společně s poslancem Aloisem Stenzlem utvořili nový klub nazvaný Klub der fraktionslosen deutschen Abgeordneten.[8] Počátkem 20. let zastával aktivistické postoje k československému státu, čímž se rozcházel s negativistickým, ostře opozičním postojem Německé nacionální strany. To bylo důvodem, proč DNP opustil.[4]
Podle údajů k roku 1920 byl profesí majitelem pivovaru v Malé Skále u Jablonce.[9]
Když byla v roce 1922 ustavena střechová organizace sudetoněmeckých politických stran Deutsche Völkerbundliga, byl jmenován jejím prezidentem. V této pozici oponoval oficiální československé národnostní politice. Věnoval se zahraniční a hospodářské politice.[5] V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Německou křesťansko sociální stranu lidovou (DCSVP).[10] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do roku 1932, kdy volební soud odmítl potvrdit jeho mandát, a on tak byl zbaven postu senátora. Místo něj nastoupil Emil Reil.[11] Důvodem pro odepření mandátu byl fakt, že v době volby nebyl po 10 let občanem ČSR.[4]
Zemřel v prosinci 1934 na chirurgické klinice rudolfinské nemocnice ve Vídni. Dva měsíce před smrtí mu byl diagnostikován nádor. Jeho stav se zhoršoval a konem října 1934 vyhledal pomoc na této vídeňské klinice. Prodělal sice úspěšně operaci, ale jeho stav se dále zhoršoval. Den před úmrtím upadl do bezvědomí.[4]