Wikipedista:BBukovec/Pískoviště2

První nejasnost v Ludmilině životě se objevuje v otázce jejího původu. O něm se zmiňují (podrobněji či méně) tři původní legendy, jež se však ve svém tvrzení neshodují. Proložní legenda o svaté Ludmile tvrdí, že budoucí kněžna byla ze země Srbské, knížete srbského dcera.^[1] Míněni jsou patrně západní Srbové, nikoli jižní,^[2] mimoto tehdy již pokřtění,^[3] což je v rozporu s dalším textem legendy.^{[pozn. 1]} Proložní legenda je sice pozdní (snad z první poloviny 12. století), patrně jde ale o zkrácený text ze staroslověnského překladu původní ludmilské legendy.^[4] Naopak mnich Kristián, jenž byl snad Ludmiliným pravnukem,^{[pozn. 2]} hovoří, že kníže Bořivoj měl také manželku jménem Ludmilu, dceru knížete Slavibora, z kraje slovanského, který se dříve jmenoval Pšov a který dnešní lidé nazývají nyní podle nově vystavěného hradu Mělnickem.^{[9][pozn. 3]} Existence Mělníka na přelomu 9. a 10. století je bezpečně prokázána;^[13][14] ještě v době vlády Ludmilina syna, knížete Spytihněva I., šlo o hraniční pevnost.^[15] Na pomezí mezi těmito tvrzeními nacházíme tvrzení ludmilské legendy Fuit in provincia Bohemorum, jenž praví, že Byl v zemi České jeden kníže, jménem Bořivoj, žijící tehdy ještě v obyčejích pohanských, a vzal si za manželku z jiné země dceru knížete Slavibora, jménem Ludmilu.^[16] Jeho interpretace závisí na posouzení oné jiné země (alia provincia); neodporuje však pšovskému ani srbskému původu Ludmily.^[17]

Pozdější světice Ludmila se narodila s nejvyšší pravděpodobností roku 860^{[pozn. 4]} knížeti Slaviborovi a jeho choti neznámého jména.^[17] O jejím dětství nejsou pramenné zprávy, vyjma údaje, že byla pohankou.^[16] Další rekonstruovanou částí jejího životopisu jsou léta 872–875, kdy byla provdána; jejím manželem se stal tehdy přibližně dvaadvacetiletý Bořivoj, první historicky doložený vládce „Pražska“, tj. Pražské kotliny, z rodu Přemyslovců. V roce 875 odměnila Ludmila svého chotě synem, jenž vešel do historie jako Spytihněv I.

Pravděpodobně po sňatku učinil Bořivoj nejdůležitější rozhodnutí své vlády – rozhodl se nechat se pokřtít. Nebyl sice prvním vládcem na území Čech, který se nechal pokřtít (již roku 845 bylo pokřtěno v Řezně čtrnáct českých knížat a roku 831 přijali křest Moravané), ale až jemu – respektive jeho nástupcům – se podařilo křesťanství upevnit. Původním pramenem, jenž nás o Bořivojově křtu informuje, je Kristiánova legenda; o století později píšící autor vysvětlil motiv Bořivojova křtu touhou knížete „Pražska“ usednout ke stolu při hostině, což pohan nemohl.

Svatopluk se Čech ovšem zmocnil silou (nejdříve se tak mohlo stát na sklonku roku 882, nejpozději roku 884), jako nejpravděpodobnější se jeví rok 883. Přesný důvod křtu neznáme a určit jej není možné. Výhodné jistě bylo i to, že s pokřtěným panovníkem se v křesťanské nejvyšší společnosti zacházelo lépe než s pohanem. Moravský Bořivojův křest, provedený snad roku 883 arcibiskupem Metodějem, se zřejmě uskutečnil bez Ludmily.

Jak vyplývá z legend, Ludmila byla jistě pokřtěna. Otázkou je, kdy, kde a kým. Podle údajů pozdní Diffundente sole byla pokřtěna na Levém Hradci „po krátkém čase“ (po Bořivojově křtu) samotným Metodějem; nejzazším termínem by tedy byl duben 885, kdy Metoděj zemřel. Podle legendy Tempore Michaelis Imperatoris byla pokřtěna kněžími, které si s sebou Bořivoj přivedl z Moravy. S jistotou nemůžeme v této věci potvrdit nic, naopak víme, že Ludmila vychovávala v křesťanské víře i své potomky a vnoučata.

Mnich Kristián nás vzápětí po údajích o křtu informuje o vzpouře, jež se uskutečnila proti Bořivojovi. Jako hlavní motiv označuje učený Přemyslovec právě to, že se Bořivoj přijetím křesťanství odvrátil od zvyků svých otců. Povstalci měli na stolec povolat jakéhosi Strojmíra, jenž prý dlel u Němců a zapomněl hovořit svým rodným jazykem. Když ale došlo k jednání na otevřeném poli mezi stoupenci Bořivoje a Strojmíra, jehož přátelé měli po signálu zavraždit své odpůrce, Bořivojovi lidé zahnali „Strojmírovce“ (tím, že prohlédli jejich lest) a povolali Bořivoje, jenž mezitím uprchl na Moravu, zpět do vlasti.

Tento text je velmi nejednoznačný. Především nevíme přesně, kdy se to všechno stalo, o dataci totiž Kristián mlčí. Jisté je, že to bylo krátce po křtu Bořivojově, snad hned roku 883/884. Nejasný je také původ knížete Strojmíra. Odborná literatura, že Strojmír byl vyhnaný aristokrat, snad dokonce Přemyslovec. Asi nejzávažnějším nedostatkem historického vědění je však motiv. Pohanská reakce, zmíněná Kristiánem, není vyloučena, vždyť byla běžná v okolních středoevropských státech. Stejně tak je ale možné, že křest, respektive navázání těsnějších vztahů se Svatoplukem, byl jen gradací politického konfliktu buď uvnitř, nebo zvenčí. Strojmír byl podle Kristiána vypuzen na sněmu (ve skutečnosti mohl být klidně vypuzen Svatoplukem), jenže Bořivoj tehdy v Čechách nepobýval.

Během Ludmilina života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na vznik české státnosti. Jednou z těch klíčových bylo přijetí křesťanství. Se svým manželem Bořivojem I. přijali roku 882 křest na Moravě přímo z rukou slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Předpokládá se, že po smrti svého manžela Bořivoje I. Ludmila neodešla do ústraní, jak bylo zvykový úděl vdov, ale účastnila se veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří byli v době úmrtí svého otce ještě nedospělí. Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského Svatopluka.

Nástup Spytihněva I. na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem nejslavnějšího panovníka Velké Moravy někdy v roce 894. Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko.

V roce 915 kníže Spytihněv zemřel a jeho nástupce se stal mladší bratr Vratislav I. Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.

Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat.

Zdá se, že Drahomíra ze Stodor se spíše zasazovala o spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené. Politický konflikt byl podle legendy Fuit in provincia Boemorum završen vraždou Ludmily dne 15. září (nebo 16. září - slaven její svátek, první zmínky v kalendáři olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1137) 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena (podle legendy vlastním závojem, snaha o to aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Tunnou a Gommonem (jejichž jména uvádí Kristián), patrně Varjagy. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Drahomíra poté nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala (podle legend proto, aby zázraky, které se po její smrti na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci kterému byl chrám zasvěcen)

Roku 925 nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

Roku 1142, při přestavbě svatojiřského kostela, biskup Ota nedovolí hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže. Tato zpráva demonstruje význam a rozšířenost jejího kultu ve 12. století

V 11. století byla svatořečena.

• Iluminované rukopisy: Zlomek Dalimilovy kroniky, Velislavova bible
• Relikviářová busta svaté Ludmily (na lebku světice) - součást Svatovítského pokladu
• Relikviářová paže sv. Ludmily
• Schodištní cyklus (nástěnná malba) na hradě Karlštejně
• Kamenná tumba sv. Ludmily s reliéfem ležící světice - v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě
• Veraikon svatovítský - mezi světci malovanými na rámu - součást Svatovítského pokladu
• Gotický deskový oltářní obraz z Dubečka - mezi světci stojící sv. Ludmila - v Národní galerii v Praze
• Svatý Václav a svatá Ludmila při mši, olejomalba Františka Tkadlíka - v Národní galerii v Praze
• Svatá Ludmila, pomocnice chudých - olejomalba Josefa Vojtěcha Hellicha
• Součást pomníku svatého Václava v Praze na Václavském náměstí - J. V. Myslbek

• Svatá Ludmila - oratorní dílo Antonína Dvořáka
• Utrpení Ludmily Mučednice - Fuit in Provincia Bohemorum

• Legenda Christiani. Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius. – Kristiánova Legenda. E-Text
• Passio s. Venceszlai incipiens verbis Crescente fide christiana. Jaroslav Ludvíkovský: Nově zjištěný rukopis legendy Crescente fide a jeho význam pro datování Kristiána. Listy filologické 81, 1958, S. 58-63. E-Text
• Avulsa igitur – Gumpoldi Mantuani episcopi Passio Vencezlai martyris. J. Emler, Fontes rerum Bohemicarum I., Praha 1873, S. 146-166. E-Text

• Středověké legendy o českých světcích. Příprava vydání Jaroslav Kolár. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 263 s. ISBN 80-7106-280-4. 
• BLÁHOVÁ, Emilie; KONZAL, Václav; ROGOV, Aleksandr Ivanovich. Staroslověnské legendy českého původu. Praha: Vyšehrad, 1976. 
• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
• BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4. 
• ČECHURA, Jaroslav; HLAVAČKA, Milan; MAUR, Eduard. Ženy a milenky českých králů. Praha: Panevropa, 1995. 
• DRAGOUN, Zdeněk. První mučedníci vládnoucího rodu. Úvaha nad přemyslovskou martyrologií. In: DOLEŽALOVÁ, Eva; MEDUNA, Petr. Co můj kostel dnes má, nemůže kníže odníti. Praha: NLN, 2011. S. 181–187.
• CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7. 
• KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta ; Togga, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87258-19-4. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872-972. Od Bořivoje I. po Boleslava I. Praha: Libri, 2006. 267 s. ISBN 80-7277-308-9. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. 
• HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech. Příprava vydání Jan Kočí. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. - kapitola Bořivoj, s. 213-218. 
• PROFANTOVÁ, Naďa. Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Praha: Epocha, 1996. 133 s. ISBN 80-902129-4-8. 
• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. 

• Encyklopedické heslo Lidmila v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu BBukovec/Pískoviště2 na Wikimedia Commons
• David Kalhous: Kristiánova legenda a počátky českého politického smýšlení. Dissertation, Brno 2005. pdf
• Poslední noc kněžny Ludmily
• Pavel Jansa: Svatá Ludmila a její doba
• Filiace (přehled některých svatováclavských a svatoludmilských legend
• Kadlinský, Felix: Žiwot Swaté Lidmili, 1702.

[[Kategorie:Čeští svatí]][[Kategorie:České kněžny]][[Kategorie:Oběti atentátů]][[Kategorie:Křesťanští konvertité]][[Kategorie:Osoby s nejistým datem narození]][[Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí]][[Kategorie:Narození 9. století]][[Kategorie:Úmrtí 10. století]][[Kategorie:Ženy]][[Kategorie:Úmrtí uškrcením]][[Kategorie:Pohřbení v klášteře sv. Jiří v Praze]]