Video na vyžádání

Existuje několik druhů VOD systémů, mezi ty nejrozšířenější patří přibližně od roku 2010 SVOD služby, za které je placené předplatné.^[3]

• Transactional video on demand (zkr. TVOD, česky transakční video na vyžádání) – je systém, ve kterém zákazníci platí za každý obsah služby.^[4] Zákazník si například zaplatí za každý film nebo pořad, který chce zhlédnout. TVOD má většinou dvě podkategorie: electronic sell-through (EST, česky elektronický prodej), ve kterém mohou prostřednictvím internetu zakoupit část obsahu a mít k němu neomezený přístup, a download to rent (DTR, česky stáhnout k zapůjčení), ve kterém mají přístup k obsahu po dobu délky jeho zapůjčení.^[4][5] Příkladem může být obchod iTunes od Applu či obchod Google Play.
• Premiere video on demand (zkr. PVOD, česky premiérové video na vyžádání) – je systém, který umožňuje zákazníkům zhlédnout obsah dříve, tedy například ve stejnou chvíli, kdy je film uveden v kinech. Většinou však za mnohem větší finanční částku. Model poprvé představila roku 2011 americká satelitní televize DirecTV, a to pod názvem „Home Premiere“.^[6][7] Systém se vrátil během pandemie covidu-19, kdy byla uzavřena kina po celém světě. Některé z filmů byly uvedeny v autokinech a prostřednictvím PVOD, další pouze přes PVOD.^[8] S podobným modelem, zvaným Premier Access, přišla v roce 2020 společnost Disney, která některé z filmů uvedla na své službě Disney+ ve stejný den, jako měly premiéru v kinech.^[9]
• Catch-up TV – televizní stanice umožnily divákům sledovat pořady prostřednictvím jejich VOD služeb poté, co byly premiérově odvysílány v televizi.^[10][11]
• Subscription video on demand (zkr. SVOD, česky předplatné video na vyžádání) – je systém, ve kterém je uživatelům zpřístupněn obsah služby v rámci předplatného a je většinou streamován prostřednictvím internetu.^[12][3] Mezi nejrozšířenější služby patří například Netflix, Prime Video, Disney+ a HBO Max. Z českých služeb videa na požádání patří k nejznámějším Voyo, Aerovod, DAFilms, Edisonline či Film Popular.
• Near video on demand (zkr. NVOD) – je pay-per-view technologie, kterou používají vysílací společnosti s několika stanicemi, jež využívají distribučních mechanismů s velkou šířkou pásma, jako je satelitní a kabelová televize. Stejná verze programu je vysílána v krátkých intervalech (většinou každých 10–20 minut) na lineárních kanálech, což poskytuje pohodlí divákům, kteří mohou sledovat svůj program bez nutnosti jej ladit v jednom naplánovaném bodě.^[13]
• Push video on demand – je systém, který „tlačí“ (anglicky push) obsah provozovatele do divákova set-top boxu bez ohledu na to, zdali o něj divák žádal. Technologii používají vysílací společnosti, kterým chybí konektivita a šířka pásma a nemohou tak vytvořit pravé „streamovací“ video na vyžádání.^[14] Používají ji i ty společnosti, které chtějí stabilní a optimalizované streamovací infrastruktury docílit tím, že rovnou přednačítají nejoblíbenější obsah do zákazníkova set-top boxu. Pokud zákazník o takový obsah zažádá, je rovnou načten na jeho zařízení.^[15]
• Advertising video on demand (zkr. AVOD, česky reklamní video na vyžádání) – příjmový model založený na reklamách. S jeho pomocí mohou společnosti oslovit své diváky, obsah je navíc k dispozici zdarma. Hulu bylo největší AVOD službou, v srpnu 2016 však bezplatnou verzi ukončilo a své technologie poskytlo službě Yahoo! View.^[16][17] Ad-supported video on demand (zkr. ASVOD) označuje službu, která poskytuje bezplatný obsah s reklamami.^[18] Jedná se například o Pluto TV, Xumo, Roku Channel, Crackle, Tubi, Vudu a YouTube.^[19]

Seznam nejrozšířenějších VOD služeb, které fungují na principu předplatného.

V tabulce jsou zahrnuty české VOD služby. V Česku jsou však dále dostupné i další, výhradně zahraniční služby, jako jsou například Netflix, HBO Max, Prime Video, Disney+, SkyShowtime, Apple TV+ a Starmax.^[46][47]

• Over-the-top content
• IPTV – digitální televize přes internetový protokol

• Obrázky, zvuky či videa k tématu video na vyžádání na Wikimedia Commons