Václav Flajšhans
Václav Flajšhans, rozený Wenzel Fleischhans (1. července 1866 Praha – 20. listopadu 1950 tamtéž) byl český filolog, literární historik, vydavatel staré české literatury, zejména spisů mistra Jana Husa, knihovník a středoškolský pedagog.
Václav Flajšhans | |
---|---|
![]() Václav Flajšhans | |
Narození | 1. července 1866 Praha ![]() |
Úmrtí | 20. listopadu 1950 (ve věku 84 let) Praha ![]() |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | spisovatel, filolog, historik, učitel, literární historik, knihovník a středoškolský učitel |
Choť | Jindřiška Flajšhansová |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se v Praze na Malé Straně jako první ze tří dětí v česko-německé rodině tkalce a hudebníka Fridricha Fleischhanse a Ludmily, rozené Štolbové[1]V letech 1885–1890 vystudoval českou a klasickou filologii na Filosofické fakultě české univerzity v Praze, roku 1894 získal titul doktora za disertaci o Josefu Dobrovském.[2] Byl žákem a následovníkem českého jazykovědce Jana Gebauera. Od roku 1894 učil jako suplent na reálném a vyšším gymnáziu v Praze II. - Křemencově ulici, kde byl 15. listopadu roku 1906 potvrzen jako profesor[3]. Podle jiného zdroje v letech 1897–1898 učil na gymnáziu v Truhlářské ulici a dále až do roku 1919 na gymnáziu na Vinohradech.[4] Roku 1900 byl zvolen členem třetí, jazykovědné třídy České akademie věd a umění (ČAVU) a roku 1901 se stal členem Královské české společnosti nauk (KČSN). Několikrát zasáhl do boje o Rukopisy, nejprve roku 1896 obhajobou z gramatického a lexikálního hlediska, později se však připojil k jejich odpůrcům.[5]
Udržoval korespondenci s historikem F. M. Bartošem, básníkem Petrem Bezručem, literárním historikem a politikem Albertem Pražákem, literátem F. X. Šaldou, politikem a knihovníkem Zdeňkem Tobolkou a dalšími současníky zejména z literárních, jazykovědných či historických kruhů.[6]
Flajšhans podnikl několik studijních cest do zahraničí. Ve Skandinávii navštívil švédská univerzitní města Lund a Stockholm, Helsinky ve Finsku a Viborg v Dánsku. v roce 1899 navštívil město Kostnice v Německu. V tamějších knihovnách studoval dokumenty bohemikálního charakteru, po návratu do Čech výsledky své práce publikoval v odborném tisku.[7] Na pětiměsíční cestě po Rusku v roce 1906 pobyl například v Petrohradu.[8]
V letech 1921–1932 pracoval jako samostatný knihovník v knihovně ČAVU, kterou ve zprávě prezidentovi z roku 1921 popsal následovně: "Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa."[9] Flajšhans kvůli řadě problémů, se kterými se knihovna potýkala, navrhl komplexní reformu. Zasloužil se o reorganizaci fondu po fyzické i obsahové stránce, zavedl řadu technicko-organizačních opatření (vazby publikací, žádankové formuláře, výpůjční lístky apod.), doporučil založit přírůstkový seznam. Za jeho působení došlo k významnému rozšíření spolupráce s vědeckými institucemi v zahraničí, na jejímž základě bylo možné získávat řadu odborných publikací formou výměny.
V roce 1932 své působení v knihovně ukončil a o rok později se členství v ČAVU vzdal.[4]
Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo
Flajšhansovo velmi rozsáhlé dílo zahrnuje – vedle mnoha odborných i popularizačních článků a příspěvků pro Ottův slovník naučný – práce jazykovědné, literárně historické a zejména vydavatelské. Přispíval do časopisů Naše řeč, Osvěta (literárně historickými statěmi) a do Národních listů, kde vycházely jeho fejetony pedagogické a badatelské povahy.[10][11] Mezi jeho nejvýznamnější práce patří:
- Počátky literární činnosti J. Dobrovského (1895) – disertace
- Podrobný seznam slov Rukopisu Královedvorského (Wiesner, 1897)
- Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy (1901)[12]
- Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého (1903)[13]
- Svatopluk Čech (1906)[14]
- Česká přísloví (2 sv., 1911–1913)
- Václava Hájka z Libočan Kronika česká (4 sv., 1918–1933)[15]
- Česká kronika tak řečeného Dalimila (1920)[16]
- Modrý abbé (Melantrich, 1922)
- Náš jazyk mateřský. Dějiny češtiny a slovenčiny (1924)
- Klaret a jeho družina (2 sv., 1926 a 1928)
Soustavně se zabýval životem a dílem Jana Husa, sepsal na 150 článků a knih o Husovi[7] a vydával také jeho spisy:
- Literární činnost M. Jana Husi (1900)[17]
- Mistra Jana Husi sebrané spisy (1900–1911)[18][19][20][21][22]
- Spisy M. Jana Husi (1903–1908)[23]
- Hus - jeho život a dílo (1905)[24]
- Mistr Jan, řečený Hus z Husince (1915)[25]
- Mistr Jan Hus a český národ (1915)
- Mag. Io. Hus sermones in Bethlehem (1938–1947)[26][27][28][29][30][31]
Rodina
- V roce 1894 se oženil s Jindřiškou Flajšhansovou, rozenou Kakšovou (1868–1931), s níž měl tři děti.[3]. Manželka byla aktivní v ženském emancipačním hnutí, od roku 1910 zastávala funkci starostky Ženského výrobního spolku, byla redaktorkou Ženských listů a zasloužila se o vznik pomníku Elišky Krásnohorské.[32] Osud nejstaršího syn Václava (* 1896) není znám. Mladší syn Jan Flajšhans (* 1901) byl knihovníkem v Knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Dcera Jindřiška Hušková-Flajšhansová (1898–1980) se stala filoložkou. Specializovala se na rumunštinu, od roku 1968 působila jako profesorka na Univerzitě Komenského v Bratislavě.[33]
Odkazy
Reference
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Flajšhans.
- Ottův slovník naučný, heslo Flajšhans. Sv. 9, str. 283.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Flajšhans. Sv. 3, str. 588.
- Novák Arne: V. Flajšhans. Lidové noviny 1.7.1936.
- Trávníček František: V. Flajšhans pětasedmdesátníkem. Lidové noviny 1.7.1941.
- Šmilauer Vladimír: Osmdesátiny prof. V. Flajšhanse. Časopis pro moderní filologii, č. 3, roč. 29 (1946), str. 255-256.
- SVADBOVÁ, Blanka: Flajšhans Václav. Biografický slovník. Historický ústav AV ČR. http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/FLAJ%C5%A0HANS_V%C3%A1clav_1.7.1866-%3F20.11.1950
- Marginálie: věstník Spolku českých bibliofilů v Praze. Praha: Památník národního písemnictví, [1934–1990]. roč. 24 (1951), str. 59–60.
- Národopisný věstník českoslovanský. Praha : Společnost Národopisného musea českoslovanského, [1906–1953]. roč. 32 (1951).
- Revue des études slaves. Paris : Institut d'études slaves, [1921–]. roč. 27, 28 (1951). ISSN 0080-2557.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Flajšhans na Wikimedia Commons
Osoba Václav Flajšhans ve Wikicitátech
- Václav Flajšhans v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR