Tento článek je o profesi. O příjmení pojednává článek Truhlář (příjmení).
Německá truhlářská dílna, litografie kolem roku 1880Pracovní stůl truhláře z počátku 20. století, tzv. ponkTruhlář při práciTruhlář v dílně, Norimberk kolem roku 1425
Truhlář nebo též stolař je řemeslník, který vyrábí a opravuje dřevěný nábytek, dřevěné části staveb (okna, dveře), případně i jiné užitkové předměty ze dřeva.
Označení truhlář, jehož užívání převládá v Čechách, pochází z německéhodie Truhe – truhla. Na Moravě se používá spíše výraz stolař[1], který je odvozen od slova stůl (podobně stolár ve slovenštině a stolarz v polštině).
Na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje truhlář s prkny a hranoly, případně s dýhami. Dřevo ke své práci získává na pile. Typické pracovní úkony jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení, dýhování a lakování. V moderní době k tomu přistupuje ohýbání, frézování a další nové techniky.
Rostlé dřevo (masiv). Tradiční truhlařina, často z tvrdého dřeva. Dnes se tento způsob používá u replik starého nábytku ("nostalgie"), protože je nákladný a nábytek z tvrdého dřeva je těžký. Zato se obnovuje výroba masivního nábytku z měkkého dřeva ("rustikál"): borovice, modřín, smrk.
Laťovka, deska, slepená z latí z měkkého i tvrdého dřeva, často laminovaná dýhou, překližkou, lamino deskou atd. Umožňuje zpracovávat i méně kvalitní dřevo a může mít i kvalitní povrch jako masiv.
Překližka, vrstvené a lepené dřevo, stejně pevná ve všech směrech, nekroutí se a nepraská ani ve velmi suchém prostředí.
Z nových hmot – na trhu je nepřeberný výběr laminátových desek a dřevotřísek. Výrobky jsou levnější a někdy i lehčí, ale také méně kvalitní.
Nábytkový truhlář vyrábí dřevěný nábytek, v moderní době často doplněný umělými hmotami. Při živnostenské výrobě na zakázku zpracovává prkna, desky, hranoly a vyrábí samostatně celé kusy.
Stavební truhlář – se soustřeďuje na dřevěné součásti staveb - vyrábí okna, dveře, schodiště, podlahy, obklady stěn a stropů, někdy i méně náročné tesařské konstrukce
Umělecký truhlář – opravuje či restauruje historický nábytek a vyrábí jeho repliky, toto umělecké řemeslo hraničí či se překrývá s restaurátorstvím; způsobilost k této práci vysvědčuje samostatná licence Ministerstva kultury České republiky.
Modelář – ve slévárenských provozech se zabývá výrobou dřevěných modelů, z nichž se následně dělají pískové formy. Modelář pracuje většinou truhlářskými postupy, velký význam má broušení složitějších tvarů.
Truhlářství je velmi staré řemeslo, které dosáhlo neobyčejné dokonalosti už ve starověkém Egyptě a v Římě. Tradiční truhlářské nářadí (dláto, pila, hoblík atd.) je také známo už od starověku. V Evropě se truhláři rozšířili v raném středověku, když si knížecí dvory začaly na hradech zařizovat interiéry nábytkem (stoly, lavice, postele a truhly). Od poloviny 13. století se rozvinulo truhlářské řemeslo ve velkých městech, kde truhláři zhotovovali vybavení měšťanských domů. Podle toho, který druh nábytku v dané době převládal, se truhláři někdy nazývali také stolaři.
Cech byl profesním sdružením městských truhlářů od vrcholného středověku až do poloviny 19. století. Na Starém Městě pražském truhláři vytvořili cech v polovině 14. století, patrně jako první v zemi. Na Novém Městě dostal cech "pilařů, prknařů a struhařů"roku 1457[2] svá statuta, ve kterých se uvádí přesný výčet jejich výrobků. Roku 1524 zdejší truhláři společně s mistry dalších cechů složili přísahu králi[3]. V malých městech a na vesnicích se příbuzné profese sdružovaly v jediném cechu (truhláři s koláři, bečváři, tesaři a soustružníky dřevěného nádobí). Proto se v angličtině a v románských jazycích truhláři a tesaři označují stejným termínem.
Patronem cechu byl svatý Josef, pěstoun Páně, protože sám vykonával profesi truhláře.