Třída Ticonderoga

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. Hlavními dodavateli se staly loděnice Ingalls Shipbuilding v Pascagoule ve státě Mississippi a loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Kýl prvního křižníku USS Ticonderoga byl založen v roce 1980 a samotná loď vstoupila do služby na počátku roku 1983. Jako poslední byl v roce 1994 dokončen křižník USS Port Royal.

Jednotky třídy Ticonderoga:^[7][8]

Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 (nemohly odpalovat protizemní střely Tomahawk). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní vertikální odpalovací zařízení Mk 41 s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, protiponorkové střely VL-ASROC a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a SM-3 (použitelné proti balistickým raketám krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami RIM-162 ESSM, sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm protilodních střel RGM-84 Harpoon a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm torpédomety, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm kanóny Mk 45 Mod 2 a dva systémy blízké obrany Mk 15 Phalanx Block 1B (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů M2 Browning a dva 25mm kanóny M242 Bushmaster).^[3]

Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky. První čtyři křižníky nesly dva stroje SH-2F Sea Sprite (LAMPS I) a ostatní modernější Sikorsky SH-60B Seahawk (LAMPS III).^[9]

Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 o celkovém výkonu 80 000 hp. Lodní šrouby jsou dva, kormidla jsou zdvojená. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.^[1] Dosah je 6 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 20 uzlů. Důležitá místa chrání pancíř z kevlaru.^[4]

Křižník USS Vincennes je znám sestřelením civilního íránského dopravního letounu Airbus A300B2 letu Iran Air 655 v Hormuzském průlivu dne 3. července 1988. Kapitán křižníku íránský letoun považoval za útočící íránskou stíhačku F-14 Tomcat. Na palubě letounu tehdy zahynulo 290 osob.^[10]

Jedenáct křižníků třídy Ticonderoga bylo nasazeno ve válce v Zálivu, přičemž USS Princeton zde byl poškozen výbuchem dvou min.^[11] Dále operovaly například v Bosně a válce v Iráku.

V únoru 2008 křižník USS Lake Erie s pomocí upravené řízené střely Standard SM-3 úspěšně sestřelil vyřazený americký satelit USA 193 letící ve výšce 247 kilometrů nad Pacifikem.^[12]

Křižníky USS Ticonderoga, USS Yorktown, USS Vincennes, USS Valley Forge a USS Thomas S. Gates již byly vyřazeny, protože jejich zastaralá odpalovací zařízení snižovala jejich bojovou hodnotu. V aktivní službě naopak zůstává všech dvacet dva jednotek vybavených vertikálními vypouštěcími sily VLS. U nich bylo rozhodnuto provést v letech 2006–2014 rozsáhlou modernizaci, která má zvýšit jejich bojovou hodnotu. Lodě pak mají být rovněž schopné fungování jako součást protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). První modernizovanou lodí je křižník USS Cape St. George.^[2]

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

• Seznam amerických křižníků

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ticonderoga na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil třídy Ticonderoga na webu Naval-technology.com