Stopa legionáře

První svazek (nese podtitul "Příběh československých legionářů") je výpravný stostránkový komiks,^[4] který případného čtenáře zavede do doby o sto let zpět^[5] a to na všechna dějinně významná místa první světové války,^[5] kde českoslovenští legionáři bojovali anebo tam, kde se formovaly události související se vznikem samostatného Československa.^[1][5] Děj komiksu se opírá o historicky známá fakta a rovněž čerpá i z autentických pamětí legionářů.^[1] Příběh komiksu tvoří chronologický sled hlavních událostí spojených se založením České družiny (jako zárodku československých legií v Rusku), se spontánním vznikem legií v Paříži (vznik roty Nazdar) a také s formování legií v řadách československých válečných zajatců v Itálii.^[1] Plastičnost díla je podtržena i tím, že komiks zasazuje dění kolem československých legií do politických souvislostí,^[6] které vedly k "Velké válce", k bolševické revoluci v Rusku, k rozpadu Rakouska-Uherska^[6] a ke vzniku samostatného státu Čechů a Slováků.^[1] Čtenáře provází komiksem dva fiktivní vypravěči: český voják^[3] - mladý poručík Fanda a jeho kůň^[3] - mluvící vojenská klisna Kira.^{[1] [p. 2]} Časově zahrnuje první svazek příběh československých legií od jejich vzniku v roce 1914 až do konce sibiřské anabáze (do počátku dvacátých let 20. století.) Končí odjezdem posledních kontingentů legionářů z Vladivostoku transportními loďmi do Československa.^[2]

Tento populárně naučný komiks postihuje velké časové období.^[7] Informace předávané čtenáři (určeno hlavně mladé generaci) jsou ucelené, hutné, dostatečně výmluvné a mnohdy jsou předkládány i s nadhledem a humorem.^[7] Jednotlivé stránky komiksu jsou značně edukativní a místy poněkud emotivní s jistou dávkou patosu.^[7]

Komiks zachycuje nejen přelomové momenty válečné, ale jsou zde zmíněny (či jsou do děje přímo zasazeny) i politicky významné osobnosti jako např.^[5] Klement Gottwald, Ludvík Svoboda, T. G. Masaryk, Milan Rastislav Štefánik, Edvard Beneš nebo spisovatel Jaroslav Hašek (v roli rudého komisaře).^[5] V komiksu Stopa legionáře se dále (byť jen okrajově) objeví například i další osobnosti:

Druhý svazek (nese podtitul "Osudy československých legionářů")^[8] volně navazuje na předchozí komiks (ale není čistě komiksový jako svazek první).^[2] Věnuje se životním příběhům konkrétních dvaceti vybraných osobností (československých legionářů), významných svojí historickou úlohou, kterou sehráli v armádě, politice, protifašistickém odboji a kultuře.^[2] Časově není kladen důraz jen na jejich činy v první světové válce a v legiích, ale líčení jejich životních osudů pokračuje dále a přesahuje tak do podstatné části 20. století (jsou rozprostřeny přes první a druhou republiku, německou okupaci, komunistickou éru až po rok 1968).^[2] Plastičnost osudů popsaných legionářských osobností je dokumentována jejich činy v období po roce 1918:^[9] někteří se zapojili do odboje za německé okupace, některým později zkřížili životní dráhu komunisté, jiní se zase vydali na cestu zla ať už na straně fašizmu či komunizmu.^[9][8] Úplný (nicméně však stručný) životopis každé z dvacítky osob je zachycen textem na prvních dvou stránkách.^[2] Následující čtyři stránky pak představují tu kterou osobnost v krátkém komiksovém příběhu, který je pro ni klíčový^[8] nebo ji jednoznačně charakterizující.^{[2] [p. 3]}

V komiksu Stopa legionáře 2 jsou popsány osudy následujících československých legionářů:^[9][8]

• Dvacet osobností – dvacet osudů
• 
  Josef Mašín (1896–1942)
• 
  Antonín Mikuláš Číla (1883–1983)^[10]
• 
  František Moravec (1895–1966)
• 
  Ludvík Svoboda (1895–1979)
• 
  Otakar Husák (1885–1964)
• 
  Vojtěch Vladimír Klecanda (1888–1947)^[11]
• 
  Jan Čapek (1876–1918)
• 
  Vojtěch Luža (1891–1944)
• 
  Sergej Nikolajevič Vojcechovský (1883–1951)
• 
  Rudolf Medek (1890–1940)
• 
  Otto Gutfreund (1889–1927)
• 
  Emanuel Moravec (1893–1945)
• 
  Stanislav Čeček (1886–1930)
• 
  Heliodor Píka (1897–1949)
• 
  Radola Gajda (1892–1948)
• 
  Rudolf Viest (1890–1945)
• 
  Sergej Jan Ingr (1894–1956)
• 
  Karel Kutlvašr (1895–1961)
• 
  Josef Jiří Švec (1883–1918)
• 
  Jan Syrový (1888–1970)