Stanislav Rákos
Stanislav Rákos (18. května 1931 – 18. září 2012) byl aktivní chovatel exotického ptactva, který krátce před svým skonem v roce 2012[3] odkázal (se souhlasem své manželky Ludmily Rákosové) velkou část svého movitého i nemovitého majetku (v hodnotě přes 50 milionů korun[4]) ve prospěch Zoo Praha.[5] Z části těchto prostředků (10 milionů korun[3]) byla v dolní partii zoologické zahrady vybudována (a 28. září 2019 veřejnosti zpřístupněna[6]) rozsáhlá expozice exotického ptactva (vzácných papoušků)[6] – tzv. Rákosův pavilon.[5][6]
| Stanislav Rákos | |
|---|---|
| Narození | 18. května 1931 |
| Úmrtí | 18. září 2012 (ve věku 81 let) |
| Vzdělání | Maturita na stavební průmyslovce (večerní studium při zaměstnání) |
| Povolání | technicko–organizační pracovník, později správce budov |
| Zaměstnavatelé | Akademie věd ČR, Ústav teoretické a aplikované mechaniky |
| Choť | Ludmila Rákosová[1] |
| Děti | Richard Rákos (* 20. května 1961 – 5. července 2012)[2] |
| Rodiče | Stanislav Rákos (* 13. února 1902 – 28. června 1978);[2] Jarmila Rákosová (* 23. dubna 1906 – 25. března 1996)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.Zoo.Prague.CZ.jpg)
Život
Vojenská služba a studium
Byl to Rákosův (pro komunistický režim nevhodný) velkostatkářský třídní původ, díky němuž mu totalitní režim nepovolil v mladém věku studium.[4] Před nástupem na vojnu hrával Stanislav Rákos hokej.[4] Původně chtěl Stanislav Rákos studovat biologii, ale večerní studium mu bylo dovoleno díky nějakému důstojníkovi až během vojenské prezenční služby.[4] Tu strávil (jako politicky nespolehlivá osoba) u technických praporů (což byla následnická organizace tzv. pomocných technických praporů (PTP)).[4] Stavební průmyslovku vystudoval Stanislav Rákos večerně až při zaměstnání.[4]
Zaměstnání a koníčky
Stanislav Rákos byl zaměstnán v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky (ÚTAM) Akademie věd ČR.[4] Tady se podílel na přípravě a vyhodnocování zkoušek (experimentů), které byly prováděny na konstrukčních prvcích (jednalo se např. o testy stability tenkostěnných konstrukcí).[4] [p 1] Svojí práce v Akademii věd ČR si vážil (pracoval jak organizačně, tak i v dílnách a později i jako správce budov); pečlivost, pořádek, preciznost a perfektní příprava a plnění pracovních povinností byly u něj na prvním místě jak v „profesní“ tak i v „chovatelské“ rovině života.[4] Kromě chovu exotických opeřenců (malých pěvců – astrildů) se věnoval i chovu psů – boxerů.[4]
Klub přátel exotického ptactva
Stanislav Rákos se stal členem „Klubu přátel exotického ptactva“ (KPEP) [p 2] v roce 1945.[1][7] Svým aktivním členstvím propojil zakládající členy klubu s jejich následníky a svým dlouholetým členstvím byl „živoucí kronikou“ klubu a později i dlouholetým[7] předsedou výboru klubu.[1][7] Stanislav Rákos nebyl jen aktivním chovatelem, ale i funkcionářem, organizátorem společenské činnosti jakož i sponzorem klubu.[1][7] Ve styku se zahraničními chovateli výrazně reprezentoval Československou (a později i Českou) republiku a nemalou úlohu sehrál i při navazování zahraničních kontaktů.[1][7] Byl držitelem zlatého odznaku a čestným členem klubu.[1][7] Za svoji práci pro KPEP získal v roce 1980 putovní pohár Svatopluka Vlasáka.[1][7] [p 3] Po Sametové revoluci se Stanislav Rákos zásadním způsobem zasloužil o znovuobnovení samostatnosti KPEP.[1][7] Nezpochybnitelné jsou Rákosovy zásluhy při zakládání „Klubu chovatelů andulek“.[1][7] V roce 1979 vyhrál Stanislav Vlasák (spolu s Jaroslavem Pláničkou) dokonce celostátní výstavu andulek.[1][7] Aktivním členem KPEP byl Stanislav Rákos i ve svém pokročilém věku, zajímal se vždy o dění v klubu a pomáhal organizačně (i finančně) zajišťovat akce, které klub pořádal.[1][7]
Stanislav Rákos byl nikoliv jen chovatelem a činovníkem KPEP, ale také zdatným organizátorem výstav a mezinárodních setkání.[4] A byl to právě Stanislav Rákos, kdo stál u zrodu výstavy exotů (= exotického ptactva) v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Na Slupi.[4]
Mecenášství
Jmění movitého a nemovitého charakteru, které Stanislav Rákos věnoval Zoo Praha, pocházelo z polistopadových restitucí pozemků a domů, které dříve patřily jeho rodině.[4] Investoval rovněž do pozemků, které později prodal.[4] Pražské zoo (kromě obnosu v hotovosti) odkázal pozemky, půlku domu ve Strašnicích [p 4] a čtvrtinu domu na Smíchově (u Anděla).[4] Dne 5. července 2012 zemřel jeho jediný syn – Richard Rákos a Stanislav Rákos jiné příbuzné neměl.[4] Tato událost a dobré vztahy s některými zaměstnanci Zoo Praha byly klíčovými momenty, které ve svém důsledku rozhodly o jeho velkorysém daru ve prospěch pražské zoologické zahrady v Troji.[4]