Sofia Okunevska

Okunevska se narodila 12. května 1865 v Haliči,^{[p. 2]} která byla tehdy součástí habsburské říše Rakouska-Uherska, jako dcera Atanase Daniloviče Okunevského a Karoliny Lučakovské. Její matka zemřela v roce 1870 a Sofii Okunevskou od té doby vychovávala její teta Teofilie Okunevská-Ozarkevičová.^[6]

Okunevska mohla navštěvovat střední školu, což bylo v její době pro dívky neobvyklé,^{[p. 3]} a v roce 1886 složila maturitu s velmi dobrým prospěchem. Poté odešla do Curychu, kde na curyšské univerzitě vystudovala medicínu (1894).^[1] V roce 1890 se provdala za polského studenta Václava Moračevského. V roce 1896 se jim narodil syn Jurij. V témže roce (1896) Okunevska předložila doktorskou práci a získala doktorát z medicíny. V roce 1897 si otevřela soukromou praxi ve Lvově.^[1] Po narození dcery Evy v roce 1898 žila rodina ve Švýcarsku a v dnešní České republice, než Sofie Okunevska začala pracovat v nemocnici ve Lvově. Specializovala se na gynekologii a vedla kurzy porodnictví. Během první světové války se Okunevska starala o zraněné Ukrajince a ukrajinské ženy. Po první světové válce se rozvedla a otevřela si vlastní malou lékařskou praxi. Poslední léta svého života strávila ve Lvově. Okunevska zemřela v roce 1926^{[p. 4]} v nemocnici na hnisavý zánět slepého střeva. Pohřbena je na Lyčakivském hřbitově ve Lvově.

Okunevska byla sestřenicí ukrajinské spisovatelky Natalije Kobrynske, která v roce 1887 vydala první feministický almanach. Tato sbírka děl ukrajinských autorek se nazývala Pershy vinok (česky: První věnec; anglicky: The First Garland) a Kobrynska ji publikovala spolu s ukrajinskou nakladatelkou, spisovatelkou, etnografkou, tlumočnicí a občanskou aktivistkou Olenou Pčilka (1849–1930).^{[8][p. 5]} Almanach byl prvním dílem v Haliči a na Ukrajině, které se zabývalo tzv. „ženskou otázkou“ - kromě beletristických děl a etnografických výzkumů obsahoval řadu feministických článků, zejména o postavení žen na Ukrajině a ve světě.^[7] Sestavovatelkami a autorkami almanachu Peršij vinok byly výhradně ženy jak z Haliče, tak i z Dněprské Ukrajiny.^[7] V tomto almanachu publikovala Okunevska povídku pojednávající o městském životě s názvem „Písek. Písek!“ (publikovala zde pod pseudonymem "Yeryna")^[1] a je také autorkou díla „Rodinné pouto v písních a svatebních obřadech“.

Okunevska se přátelila s ukrajinskou spisovatelkou, publicistkou a překladatelkou Olhou Kobylianskou; ukrajinskou spisovatelkou, socialistickou feministkou a aktivistkou Natalií Kobrynskou a s ukrajinským spisovatelem a politikem ukrajinské národnosti z Haliče Vasylem Semenovyčem Stefanykem.^[1]

• Přátelé
• 
  Olha Kobyljanska
• 
  Natalija Kobrynska
• 
  Vasyl Stefanyk

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sofia Okunevska na anglické Wikipedii a Sofia Okunewska na německé Wikipedii.

• Olha Kobyljanska
• Natalija Kobrynska
• Vasyl Stefanyk
• Seznam ukrajinských spisovatelů
• Olena Pčilka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofia Okunevska na Wikimedia Commons