Sluneční koník (Mladá Boleslav)

Sluneční koník je malá zoomorfní^[1] bronzová soška stylizovaného koně s krátkým ocasem a k proporcím těla poněkud drobnou hlavou, která je zakončena špičatým „nosem“ připomínajícím spíše „ptačí zobáček“.^[3] Na hřívě, nad předníma i zadníma nohama a na hrudi má soška vyraženy kruhové kolky.^[3] V místech, kde přechází hříva do oblasti zad, je soška proděravěna.^[3] Tento malý otvor sloužil jako očko k uchycení koníka, jenž byl používán nejspíše jako závěsek nebo přívěsek.^[3]

Po provedené konzervaci je většina povrchu sošky pokryta tmavou šedozelenou patinou.^[1] Na některých místech jsou patrné zbytky ještě tmavší, zelenočerné krusty, na jiných místech naopak slabě prosvítá zlatavý kovový povrch.^[1]

Drobná a kompletně zachovalá plastika koně z bronzové suroviny byla vytvořena následujícím postupem. Nejprve byla předloha figurky vymodelována z volné ruky ze včelího vosku.^[1] Následně byla tato předloha obalena dostatečně silnou vrstvou jemné hlíny, přičemž bylo v této hliněné hmotě pamatováno i na vtokový otvor.^[1] Po vytvrzení hlíny se takto vzniklá forma zahřála a vosk z ní vytekl.^[1] Původní pozitivní vosková forma se tímto procesem ztratila (technika „ztracené formy“)^[1] a vzniklá negativní hliněná forma se vtokovým otvorem naplnila roztavenou slitinou kovu.^[1] Po vychladnutí byl odlitek nakonec zbaven hliněné formy a finálně začištěn tak, že původní umístění vyústění vtokového otvoru není na výsledné sošce nikterak patrné.^[1]

Silně stylizovaná hlava koníka je značně zkrácena, zjednodušena do jakési „zobákovité“ formy evokující „ptačí“ hlavu.^[1] Oči, tlama i koňské nozdry jsou umělecky potlačeny a jediným konkrétnějším prvkem jsou uši.^[1] Ale i ty jsou naznačeny jen hlubším žlábkem na vrcholu hlavy.^[1] Relativně tenká stojatá koňská hříva vybíhá z týlu hlavy a táhne se vzadu po hřebenu krku přes kohoutek až na počátek hřbetu do místa, kde se nachází mírně oválná perforace – očko o průměru asi 4 mm – sloužící zjevně k protažení šňůrky nebo koženého řemínku případně i k možnému upevnění plastiky železným hřebíčkem do dřevěné stěny.^[1]

Záda koníka jsou krátká, mírně klenutá a záhy přecházejí do kořene ocasu a velmi krátkého ohonu.^[1] Ten je (obdobně jako koňská hlava) stylizován do tvaru podobnému ptačímu „zobáčku“.^[1] Přední a zadní končetiny jsou modelovány do hrotů také s absencí jakýchkoliv realističtějších detailů (bez spěnek a kopyt).^[1] Na rovném podkladu postavený sluneční koník má mírně nadzvednutou buď levou přední, nebo pravou zadní nohu, což je dáno tím, že tyto nohy jsou poněkud kratší.^[1] Nesymetrie těla sošky koníka je patrná i z čelního pohledu především v oblasti krku a hlavy, kdy se projevuje malá odchylka od svislé osy.^[1]

Soška bronzového koníka byla již ve fázi voskového modelu opakovaně opatřena otiskem provedeným jakýmsi kruhovým razítkem – kolkem s masivním trnem uprostřed.^[1] Jedná se o specifický druh výzdoby v podobě otisku širší kružnice s nepřehlédnutelnou středovou prohlubní.^{[1][pozn. 2]} Otisků bylo na figurce provedeno celkem sedm, a sice z obou stran hřívy (šikmo nad úchytovým očkem), na obou plecích, na obou stehnech a jeden mírně excentrický k pravé straně na koňských prsou.^[1] Otisky kolků na hřívě jsou mírně deformované a nejsou umístěny proti sobě, protože byla hříva z měkkého včelího vosku příliš tenká a při aplikaci kolků „proti sobě“ by hrozilo její poškození.^[1] Kolky byly aplikovány zřetelně různou silou přítlaku, čemuž odpovídá i různá „hloubka“ (výraznost) otisku kruhových značek do vosku.^[1] Nejvýraznější přítlak byl vyvinut na prsou koníka, kde je otisk kolku obzvláště hluboký, což lze vysvětlit tím, že se zde kolek relativně snadno aplikoval.^[1] Ostatní aplikace kolků mohly být poněkud hloubkově „změlčeny“ při manipulaci s relativně měkkou voskovou formou mezi teplými prsty sekundárně ještě před zalitím do hliněné hmoty.^[1]

• délka plastiky od hlavy k ohonu: 38,4 mm;^[1]
• výška koníka v úrovni hlavy: 38,1 mm;
• výška sošky v úrovni zádi: 26,3 mm;
• maximální šířka hlavy koníka: 4,2 mm;
• maximální šířka plastiky ve frontální rovině (svislá rovina probíhající pravolevě tělem, rovnoběžně s tlamou koníka při čelním pohledu na koňskou hlavu) předních končetin: 12,1 mm;
• maximální šířka ve frontální rovině hřbetu: 8 mm;
• maximální šířka ve frontální rovině zadních končetin: 13,8 mm;
• průměry všech kruhových kolků: 5 mm;
• průměr úchytového očka: 4,3 × 3,9 mm.^[1]
• Hmotnost plastiky bronzového koníka po konzervaci: 24,2 g.^[1]

Rentgenofluorescenční analýza materiálu z povrchu sošky bronzového koníka (po předchozím odstranění všech produktů koroze) byla provedena v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži u Prahy.^[1] Metoda tohoto typu analýzy je zatížena chybovostí 10 % (relativně) pro údaje o arsenu a olovu, u ostatních prvků se pohybuje jen kolem 5 % (relativně).^[1] Slitina obsahuje nezvykle nízký obsah cínu (v koncentraci jen 2,3 %),^{[pozn. 3]} ale dle tohoto údaje nelze nic usuzovat na dobu vzniku.^[1]

• Měď: 87,8 %
• Arsen: 2,5 %
• Cín: 2,3 %
• Antimon: 2,0 %
• Olovo: 1,3 %
• Stříbro: 0,9 %
• Nikl: 0,7 %.^[1]

Datování vzniku sošky nelze provézt ani na základě materiálového rozboru a ani na základě lokality respektive datového určení okolních předmětů v místě vrstvy nálezu.^[1] Nálezy zoomorfních nebo antropomorfních figurek z bronzu jsou poměrně vzácné, a to nejen na území českých zemí, ale i v celé Evropě.^[1] Z tohoto důvodu k časovému zařazení slunečního koníka není možné využít srovnání uměleckých nebo řemeslných stylů či technologických postupů obdobných nálezů a jejich chronologického vývoje.^[1]

Vodítkem pro přesnější zařazení se stala jeho „kolková“ výzdoba, která vedla nejprve k odhadu datace plastiky do pozdní doby bronzové.^[1] Toto datování není podloženo žádnými archeologickými nálezy v oblasti nálezu, a proto musela být datace figurky posunuta do starší doby železné, tj. do doby halštatské.^[1][3] Pro tuto dataci hovoří dvě skutečnosti:

• z této doby již existují v českých zemích náznaky osídlení;^[1]
• po celou dobu halštatskou až do časného laténu se k výzdobě především výjimečných bronzových předmětů používaly právě zmíněné kruhové kolky.^[1]

V případě datování slunečního bronzového koníka z Mladé Boleslavi se tedy bude jednat nejspíše o kulturu pozdně halštatskou (6. století př. n. l. až 1. čtvrtina 5. století př. n. l.) až časně laténskou (asi 475 až 375 př. n. l.).^[4]

Ke konci doby bronzové a především pak během doby halštatské se výzdoba předmětů pomocí soustředných kružnic se středovým bodem značně rozšířila.^[1] Původně se jednalo o symboliku nezpochybnitelně spojenou se slunečním kultem doby bronzové, která se ale postupem doby značně rozšířila a začala být chápána nejspíše již jen jako čistě dekorativní prvek.^[1] Aplikace této symboliky slunečního kotouče je častá u celé řady symbolických či prestižních artefaktů nalezených archeology a datovaných do zmíněného období.^[1] Nejinak je tomu i v případě bronzového koníka z Mladé Boleslavi, jenž je proto právem nazýván adjektivem „sluneční“.^[1]

O jeho účelu je možno spekulovat a nabízí se několik seriózních variant:

• Prostý ozdobný přívěsek;^{[1][pozn. 4]}
• posvátný ochranný amulet;^[3][1]
• šamanská pomůcka;^{[3][pozn. 5]}
• forma mimořádné obětiny^[3] zavěšené v nějakém sakrálním prostoru;^[1]
• votivní soška nebo šperk ve funkci významného votivního daru^[1] – tedy objekt obětovaný věřícím jako dar Bohu nebo božstvu (devocionálie). Dar mohl být určen pro blíže nespecifikovaný a neidentifikovatelný halštatský kultovní areál.^[1] Pro jeho lokalizaci poblíž soutoku řek Jizera a Klenice ovšem nejsou jednoznačné archeologické důkazy.^[1]

Ať již byl účel sošky slunečního koníka jakýkoliv,^{[pozn. 6][pozn. 7]} v každém případě ale její skvostné řemeslné provedení je i z dnešního pohledu pozoruhodné a vysoká estetická a umělecká hodnota tohoto artefaktu je přinejmenším i v současnosti vysoce ceněna.^[2]

Věrohodnost původu nálezu bronzového koníka lze jen těžko zpochybnit, neboť byl artefakt získán během řádného archeologického výzkumu ve stratifikované poloze a nikoliv například pomocí detektoru kovů v problematických povrchových vrstvách.^[1] Přesto existuje reálná možnost, že plastika pochází původně zcela odjinud a do vrcholně středověkého či novověkého městského prostředí v Mladé Boleslavi se dostala až sekundárně.^[1] Mohlo jít o neobvyklý předmět či například „suvenýr z cest“ nalezený někde náhodně a následně získaný do vlastnictví (darem, koupí) nějakého místního mladoboleslavského měšťana.^[1] Při středověké nebo novověké demolici vybavení mladoboleslavského domu se spolu se suťovým materiálem dostal až do místa, kde byl nalezen (tj. do místa tzv. archeologizace).^[1]

• Obdobné „koňské“ artefakty z doby halštatské
• 
  „Žirafí kůň“; figurka koně vyrobená z hlíny, 8. století před naším letopočtem
• 
  Jezdecká figurka z halštatské doby (620–550 př. n. l.)
• 
  „Koňská mísa“ z doby halštatské

• Ústav archeologické památkové péče středních Čech
• Doba halštatská
• Starší doba železná na území Česka
• Zámek Nižbor
• Keltové
• Keltské jazyky
• Keltské náboženství
• Trundholmský sluneční vůz

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sluneční koník na Wikimedia Commons
• Web. stránky ÚAPPSC – Ústav archeologické památkové péče středních Čech
• SMEJTEK, Lubor; ŠVÉDOVÁ, Jarmila. Bronzový koník z Mladé Boleslavi IN: Archeologie v středních Čechách 20, 2016, strany 9 až 30 [online]. Web Academia edu, 2016 [cit. 2021-02-17]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost downovadovaného souboru cca 14 MBytes). Dostupné online.