Sarajevská hagada
Sarajevská hagada je vzácná středověká iluminovaná rukopisná kniha. Je psaná v hebrejštině a jde o hagadu - knihu zaznamenávající řád domácích bohoslužeb při sederu během židovského svátku Pesach. Jde o nejstarší knihu svého druhu na světě.[1] Kniha vznikla v andaluském Španělsku ještě před vyhnáním Židů (1492), snad okolo roku 1350. Bylo to pravděpodobně na severu země, nejčastěji se hovoří o Barceloně. Podle cenzorského štítku lze soudit, že na začátku 17. století byla v Itálii. Z roku 1894 pochází první důkaz, že se kniha vyskytovala v Bosně a Hercegovině. Záhy ji do sbírek zakoupilo místní Zemské muzeum (Zemaljski muzej Bosne i Hercegovine) a dnes patří k jeho nejvzácnějším artefaktům.[2] V ohrožení se ocitla roku 1941, kdy ji chtěli zabavit nacisté, ale podařilo se je ošálit, v čemž sehrál klíčovou roli Derviš Korkut, který za to později získal izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy (ovšem nejen za to, zachránil i několik Židů). Během bosenské války v 90. letech 20. století se rovněž vyrojily informace, že vzácná kniha byla zničena, ale nakonec se nepotvrdily - byla odvezena ze sarajevské národní knihovny několik dní před tím, než byla knihovna bombardována.[3] Kniha má 109 stran. Zajímavostí Sarajevské hagady je, že Země je na iluminacích znázorňována jako koule, což je důkaz vyspělosti andaluské vědy.[4] Zvláštním rysem také je, že jsou na ilustracích zobrazeni lidé i s tvářemi, což jinak judaismus zapovídá - ukazuje to, že Andalusie plodila málo ortodoxní náboženský život. V roce 1992 byla hodnota knihy odhadnuta na 7 milionů dolarů. Osudu knihy je věnován román Stvořitelé a spasitelé australské spisovatelky Geraldine Brooksové.[5] V roce 2003 byla hagada prohlášena bosenskou národní kulturní památkou, v roce 2017 byla zapsána na seznam Paměť světa UNESCO.[6]
