Rudolf Barta (podnikatel)
Rudolf Barta (13. října 1868[12] Praha – 12. září 1952[12] Praha) byl podnikatel v oboru staviv,[1] komerční rada a národohospodářský pracovník.[2]
Rudolf Barta | |
---|---|
![]() Komerční rada a průmyslník Rudolf Barta (1936) | |
Jiná jména | Rudolf Bárta (starší) |
Narození | 13. října 1868 Praha ![]() |
Úmrtí | 12. září 1952 (ve věku 83 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Vzdělání | obchodní akademie (ukončena v roce 1887)[1] |
Povolání | podnikatel v oboru staviv;[1] komerční rada; národohospodářský pracovník[2] |
Domovské město | Praha |
Choť | Božena Bartová (rozená Tichá) (1875–1943)[3] (sňatek v roce 1896)[1] |
Děti | syn: Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (1897–1985);[1] dcery: Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (1897–1986);[4] Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 1900);[5] Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 1903);[6] Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 1906)[7] |
Rodiče | Ferdinand Barta;[8] Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878);[9] (sňatek v roce 1864) |
Příbuzní | vnuk: Čestmír Bárta; tchán: Karel Tichý;[10] tchyně: Marie Tichá (rozená Košťálková) (1842–1899)[11] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/Slivenec_limestone%2C_cz.jpg/220px-Slivenec_limestone%2C_cz.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1c/Radotinske_udoli2.jpg/220px-Radotinske_udoli2.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Dalejsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD%2C_%C4%8Cern%C3%BD_lom%2C_2014_%2801%29.jpg/220px-Dalejsk%C3%A9_%C3%BAdol%C3%AD%2C_%C4%8Cern%C3%BD_lom%2C_2014_%2801%29.jpg)
Život
Rodinný původ
Rudolf Barta se narodil 13. října 1868 v Praze. Jeho otcem byl podnikatel v oboru stavebních hmot Ferdinand Barta.[pozn. 1] Jeho matkou byla Barbora Bartová (rozená Stomeová) (1846–1878) – dcera majitele žižkovského statku Pražačka.[13][pozn. 2]
První kroky v oboru
Po skončení studia na obchodní akademii v roce 1887 nastoupil Rudolf Barta jako zaměstnanec (obchodní cestující s vápnem)[14] do firmy na výrobu stavebního materiálu Barta & Tichý.[1] Po předčasné smrti Ferdinanda Barty v roce 1892 převzal vedení společnosti Karel Tichý.[14] Později se ale postupně i Rudolf Barta účastnil na řízení společnosti.[14][1]
Rozvoj firmy v 90. letech 19. století
Rudolf Barta založil u nádraží Praha-Smíchov další podnik na výrobu betonových dlaždic a tašek[1] podle italského vzoru a jako první v Čechách začal i s výrobou umělého kamene (k dekoračním účelům).[14][1] Od poloviny 90. let 19. století rozšířil činnost firmy i na těžbu a zpracování mramoru.[1] Jako zdroj mramoru využíval lomy v jižním okolí Prahy.[1] Od řádu Křižovníků s červenou hvězdou si pronajal v roce 1895 lomy na červený mramor ve Slivenci.[14] Později koupil také mramorové lomy v Kosoři, Českém Šternberku, Soběšíně a Bohdanči.[14] Na pražském Zlíchově založil Rudolf Barta provoz na zpracování mramoru a od roku 1911 provozoval také lom na bílý mramor v Bohdanči u Ledče nad Sázavou.[1]
Božena Bartová (rozená Tichá)[3] byla jedinou dcerou Bartova firemního společníka Karla Tichého[10] a jeho ženy Marie Tiché (rozené Košťálkové).[11] Svatba se odehrála v roce 1896 a Rudolf Barta se tímto stal zetěm Karla Tichého.[1]
Firma v první dekádě 20. století
Po roce 1906 se firma dostala do finančních potíží.[1] Po smrti ředitele firmy a Bartova tchána Karla Tichého (v roce 1908) se Rudolf Barta stal jeho nástupcem.[1] Firma Barta & Tichý musela přežít úpadek vídeňské pobočky a s ním spojenou finanční ztrátu a navíc ještě přijmout nevýhodné kartelové podmínky.[14]
Po první světové válce
Po první světové válce patřila firma Barta & Tichý k největším československým podnikům na výrobu staviv.[14][1] Sílící tlak konkurence donutil Rudolfa Bartu dohodnout v roce 1920 spojení s radotínskou továrnou Max Herget[1] – firmou Maxe Hergeta a vznikla tak akciová společnost Spojené pražské továrny na staviva.[14] V této firmě, jejíž akciový kapitál obnášel hodnotu 16 milionů korun, zastával Rudolf Barta funkci prezidenta a generálního ředitele.[14]
V roce 1923 se firma dostala do finanční tísně, z níž jí pomohl kapitálový vstup pražského velkoobchodníka s uhlím Rudolfa Weinmanna, jenž se stal v roce 1924 akcionářem a v témže roce (1924) se firma přejmenovala na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva (se sídlem v Podolí) respektive na Spojené pražské továrny na staviva, a. s. – Prastav.[14] Rudolf Barta se stal v této firmě předsedou správní rady a generálním ředitelem.[1]
Firma odkoupila od Josefa Procházky vápenku v Loděnicích u Berouna, od Křižovníků další pozemky ve Slivenci a Holyni a v roce 1938 také železárny a válcovny v Pečkách na Kolínsku.[14] Ve 30. letech 20. století firma zaměstnávala více než jeden tisíc zaměstnanců.[14][1] Firma vlastnila několik lomů (vápencové lomy v Podolí, Holyni a v Řeporyjích),[14] cementárnu v Radotíně, vápenky na Zlíchově, v Hlubočepech, Holyni, Berouně, Loděnicích a Bohdanči, továrnu na dlaždice, kameninové roury a žáruvzdorné zboží v Hlubočepech.[1] V pražském Radotíně založil Rudolf Barta výzkumný a zkušební ústav firmy Prastav.[1][pozn. 3]
Další aktivity Rudolfa Barty
Kromě podnikání Rudolf Barta intenzivně vykonával za první republiky řadu funkcí ve veřejném životě: v Jednotě průmyslu vápenického, Ústředním svazu československých průmyslníků, Ústřední uhelné radě, Ústřední celní radě, předsedal Pražským vzorkovým veletrhům.[1] Rovněž zasedal v několika správních radách a také se podílel na reorganizaci dělnického úrazového pojištění.[1] Členem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění byl od roku 1927.[1] A byl to právě Rudolf Barta, kdo patřil mezi spoluzakladatele odborného časopisu Stavivo.[1][15] Podporoval i kulturu, například byl předsedou Městských divadel pražských.[1] Byl nositelem několika vyznamenání za zásluhy a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí (mimo jiné měl i francouzský Řád čestné legie).[1] Do důchodu odešel ke konci roku 1938, kdy opustil vedení podniku a svoje ředitelské místo přenechal svému prvorozenému (a jedinému) synu Dr. techn. ing. Rudolfu Bártovi (1897–1985) (používal v příjmení Bárta dlouhé „á“).[14][pozn. 4]
Rodina
Rudolf Barta měl s manželkou Boženou Bartovou (rozenou Tichou) (* 27. ledna 1875, Praha – 24. února 1943; sňatek v roce 1896)[3][1] celkem 5 dětí:
- Dr. techn. ing. Rudolf Bárta (* 30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha);
- Božena Jakovljevičová (rozená Bartová) (* 14. prosinec 1897 – 11. prosinec 1986);[4]
- Jarmila Šindelková Laušmanová (rozená Bartová) (* 17. března 1900, Praha);[5]
- Jiřina Mayová (rozená Bartová) (* 9. ledna 1903, Praha)[6] a
- Vladana Tikalová Plocková (rozená Bartová) (* 13. října 1906, Praha).[7]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. V Praze: J. Otto, 1930-1943. 12 svazků (Díl I. / svazek 1. Hesla A-bo. 1930. 701 stran, (72 stran obrazových příloh)), strana 460.
- Rudolf Barta mladší, Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor, čísla 5–7, rok 1930, strany 5 a další
- Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, Rozpravy NTM (Rozpravy Národního technického muzea); svazek 45, 1971, strana 171;
- MYŠKA, Milan a kolektiv. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003–2008. 2 svazky (519 stran, 447 stran); strana 28 a další (kde je i soupis literatury); ISBN 80-7042-612-8
- Biografický slovník českých zemí (2. sešit obsahuje první část písmene „B“ tj. hesla „B-Bař“; Praha 2005; rozsah stran 154-264; strana 224). Vydání první. Praha: Libri, 2004-2013; (celkem 23 svazků); ISBN 80-7277-214-7.
- GARKISCH, Miloš a kolektiv. Příběhy pražských cementáren. (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011; 374 stran; ISBN 978-80-260-0492-9.
Související články
- Ferdinand Barta (otec)
- Karel Tichý (společník a tchán)
- Rudolf Barta mladší (syn)
- Podolská cementárna
- Ředitelská vila Podolské cementárny
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rudolf Barta
- Dobové fotografie Rudolfa Barty
- GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-14]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
- GARKISCH, Miloš. Příběhy pražských cementáren (140 let výroby cementu v Radotíně 1871–2011). [s.l.]: (Mokrá-Horáková): Českomoravský cement - Závod Králův Dvůr-Radotín, 2011. 374 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-0492-9. Kapitola Pod novým názvem. Ke stažení ve formátu *.pdf. Archivováno 5. 5. 2016 na Wayback Machine.