Roman z Condatu
Roman z Condatu (390? departement Ain – 463? Condat[1]) byl galořímský poustevník, mnich a zakladatel klášterů 5. století.[2] Římskokatolickou církví a pravoslavnou církví je uctíván jako světec.
| Roman z Condatu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 390 Izernore |
| Úmrtí | 464 (ve věku 73–74 let) Saint-Claude |
| Povolání | klerik |
| Funkce |  Q114010953 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ve svých pětatřiceti letech se vzdal světského života a rozhodl se žít jako poustevník v oblasti Condatu.[3] Měl mladšího bratra Lupicina, který ho následoval.[4] Oba bratři se stali vůdci komunity mnichů, jejíž součástí byl i svatý Eugendus. V roce 444 byl Hilariem z Arles vysvěcen na kněze. Roman z Condatu byl také uctíván jako léčitel a původce zázraků. Podle legendy v roce 460 na pouti k hrobu svatého Mořice prokázali Romanovi pohostinnost dva malomocní žijící poblíž Ženevy.[5]
Roman s Lupicinem založili několik klášterů. Mezi ně patřilo opatství v Condatu, které se stalo centrem později založeného města Saint-Claude v departementu Jura v regionu Franche-Comté.
Primární zdroje
Dochovaly se dva životopisy Romana z Condatu. První zaznamenal biskup Řehoř z Tours v Liber vitae patrum (Monumenta Germaniae Historica).[6] Druhý životopis se dochoval v díle Vita Sanctorum Romani, Lupicini, Eugendi (Vita patrum Iurensium) od anonymního autora.[7]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romanus of Condat na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman z Condatu na Wikimedia Commons
