Robert Kvaček

Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951.^[4] Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomínal takto: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“^[5]

Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin.^[6] Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce. Na konci 50. let byl vyslýchán Státní bezpečností z důvodu jeho badatelství o osobě Edvarda Beneše v nedostatečně negativním podání. Roku 1967^[6] byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků^[6] vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU, DAMU a na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci.^[6]

Robert Kvaček byl členem řady vědeckých společností (Česko-slovenská komise historiků, Pekařova společnost Českého ráje...), byl rovněž členem literárních organizací (Klub autorů literatury faktu, K 89), podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporoval různé vzdělávací projekty (projekt jičínské 1. základní školy Protektorat Böhmen und Mähren a my^[7], při kterém uspořádal pro žáky besedu; projekt jičínských základních škol k 17. listopadu Zpátky ni krok) a ochotně přednášel pro veřejnost (vzhledem ke svému věku přednášení omezil; vzpomínána je přednáška Diskuze s minulostí, která se konala v Jičíně na podzim roku 2012 při příležitosti Kvačkových 80. narozenin – přednáška se mj. týkala Kvačkových vzpomínek na studia, zamýšlela se nad nelehkou prací historika, člověka, který musí být vzdělán nejen v dějinách, musí také ovládat jazyky, umět s historickými prameny správně pracovat a osvojit si základy pomocných věd historických). Za svou aktivní pedagogickou kariéru vychoval nespočet historiků a vedl řadu diplomových prací. K činnostem, kterými se snažil napomoci učitelům ve výuce dějepisu, lze zařadit i účast na tvorbě výukového DVD Obrazy z českých dějin 1914 až 2004 (přesný název: Česká společnost v novodobé Evropě -osudy, vazby, vzdálení, sjednocování 1914-2009), na kterém se po odborné stránce podílel.

• Cena Egona Erwina Kische – za nejlepší literaturu faktu (1996 – Causa Emil Hácha, 1997 – Generál Alois Eliáš, 2000 – Obžalována je vláda, 2012 – Poslední den)
• od roku 2004 člen Učené společnosti ČR^[8]
• Cena města Jičína^[9] – udělena za celoživotní dílo a vynikající reprezentaci města (2007, společně s jičínským historikem Vladimírem Úlehlou jako historicky první držitelé tohoto ocenění)
• Cena Slovenské republiky za literaturu faktu^[9] (2007)
• několikerá nominace na cenu Jivínský Štefan^[10]
• Stříbrná medaile předsedy Senátu (2012)
• Vyznamenání Zlaté lípy, vojenské ocenění za mimořádný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky (2015)^[11]
• Medaile města Liberec (2018)^[12]
• Medaile Za zásluhy I. stupně (2021)
• Historická pamětní medaile Univerzity Karlovy (2022)^[2]

• Osudná mise (1958)
• Nad Evropou zataženo. Československo a Evropa 1933–1937 (1966)
• Konec diktátora (1968) – s Miloslavem Svobodou
• Historie jednoho roku (1976)
• Cesty ke svobodě (1981)
• K dějinným tradicím (1984)
• A změněn svět (1987)
• Diplomaté a ti druzí. K dějinám diplomacie za 2. světové války (1988)
• Causa Emil Hácha (1995) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-85821-30-7
• Generál Alois Eliáš. Jeden český osud (1996) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-902129-5-4
• Obžalována je vláda (1999) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-85821-68-0
• Češi na cestě stoletím. Příběhy, osudy, dramata (2001) – s Romanem Cílkem, Miloslavem Moulisem a Karlem Richterem, ISBN 978-80-86160-47-4
• První světová válka a česká otázka (2003), ISBN 978-80-7387-635-7
• Dva diktátorovy pády (2008), ISBN 978-80-87027-55-4
• Poslední den. Mnichov – Praha, konec září 1938 (2011), ISBN 978-80-7425-064-4

• V srdci Evropy^[13] (1968) – odborný poradce dokumentárního filmu o padesátileté historii Československé republiky

• Obrazy z českých dějin 1914 až 2004 (2008) – výukové DVD, na kterém se Robert Kvaček podílel po odborné stránce, materiál vznikl v rámci projektu Technické univerzity v Liberci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Kvaček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Kvaček
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Článek ke Kvačkovým osmdesátinám^{[nedostupný zdroj]} od jeho dlouholetého kolegy z Filozofické fakulty UK Martina Kováře
• Medailonek o Robertu Kvačkovi od Evy Bílkové, jeho bývalé studentky^{[nedostupný zdroj]}
• Rozhovor s Robertem Kvačkem při příležitosti jeho 75. narozenin na webu ČT24
• Rozhovor s Robertem Kvačkem v časopise Naše rodina k příležitosti 90. výročí vzniku republiky