Protobulhaři
Protobulhaři, Prabulhaři, Starobulhaři, Bulgaři nebo Bolgaři, někdy také Bulakové či Hunobulhaři,[1], je souhrnný název pro polokočovné válečnické turkické kmeny, které během 7. století vytvořily v pontsko-kaspické stepi státní útvar Staré Velké Bulharsko. Největšího rozsahu dosáhl za chána Kuvrata, ale po jeho smrti se rychle rozpadl, část Protobulharů se přesunula na Balkán, kde byli posléze asimilování Slovany během procesu etnogeneze etnika Bulharů. Další část Protobulharů putovala na sever, kde se posléze stali známými jako kočovní jezdci v oblasti řeky Volhy po pohoří Ural. Někteří vědci tvrdí, že jejich etnické kořeny lze vysledovat až do střední Asie.[2] Během své migrace na západ přes euroasijskou step absorbovaly kmeny Protobulharů další etnické skupiny a kulturní vlivy v procesu etnogeneze, včetně indoevropských, ugrofinských a hunských kmenů.[3][4][5][6][7][8] Moderní genetický výzkum středoasijských turkických národů a etnických skupin příbuzných Protobulharům ukazuje na příslušnost k západoasijským populacím.[8][9][10] Protobulhaři mluvili turkickým jazykem, tj. prabulharským jazykem ogurské větve.[11] Zachovali vojenské tituly, organizaci a zvyky eurasijských stepí,[12] stejně jako pohanský šamanismus a víru v nebeské božstvo Tengri.[13]V říši Protobulharů, nazývaných zde Bulakové, se odehrává větší část dětské knížky Runera Jonssona Viking Vike králem.
Historie
Pocházeli ze střední Asie. Od 2. století obývali evropské stepi severně od Kavkazu a roviny u řeky Itil, která dnes podle nich nese jméno Volha.
Během stěhování národů – v roce 375 a část i v 5. století – se v rámci přesunu hunského konglomerátu dostali k severnímu pobřeží Černého moře a část pronikla i do Panonie, kde si zřejmě zachovala svůj ráz i později během příchodu Avarů. Od jména protobulharského kmene Onogurů či Ogurů, podřízeného Avarům, bývá odvozován název Uhry, Uhersko či Hungary.[14]
Kara Prabulhaři (Černomořští Prabulhaři) v 5.–6. století uskutečňovali nájezdy na balkánské provincie Východořímské říše a ta je často nasazovala ve svém vojsku. V roce 558, když do Černomoří přišli prchající Avaři, se Hunobulhaři na krátký čas podřídili avarskému kaganovi. Po opětovném útěku Avarů, již prchali před Turkuti, byli do roku 630–635 součástí expandujícího Západoturkuckého kaganátu (západní Turkuti z dynastického klanu Ašına).
Asi v roce 635 se Kuvratovi (z konkurenčního dynastického klanu Dulo), náčelníkovi prabulharského kmene Onogurů, podařilo zbavit turecké nadvlády a za pomoci Východořímské říše vytvořil stát, unii kmenů, která se nazývá Staré Velké Bulharsko (latinsky Magna Bulgaria).
Po Kuvratově smrti se Velké Bulharsko rozpadlo, část Prabulharů si podrobili Chazaři, část utekla do oblasti Volhy a Kamy (později vytvořili říši Volžských Protobulharů), část zřejmě odešla do Panonie a Řecka, a největší a nejsilnější část někdy před rokem 680 překročila Dunaj a usadila se v Dolní Moesii (zhruba dnešní Bulharsko). Tito se spojili s místním slovanským obyvatelstvem (Sedm slovanských kmenů) a v roce 681 tu založili bulharský stát. V průběhu 200 let byli Slovany, kteří sem přišli asi v 6. století, asimilováni. Dnešní Bulhaři jsou slovanský národ asimilovaný s Protobulhary a thráckým substrátem, ale v jejich etnogenezi hrály roli i zbytky germánských kmenů (Gótové, Gepidové atd).
Zbývající pontští Protobulhaři odešli v 7. století k řece Volze, kde založili Volžské Bulharsko. Svou identitu si dobře zachovali do 13. století.[11] Volžtí Tataři a Čuvaši se považují za potomky Povolžských Protobulharů.[11][15]
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
- Bakalov, Georgi. Little known facts of the history of ancient Bulgarians. Science Magazine. Union of Scientists in Bulgaria. Vol. 15 (2005) Issue 1. (in Bulgarian)
- Brook, Kevin Alan (2006). The Jews of Khazaria. Rowman & Littlefield Publishers. ISBN 1442203021
- Dobrev, Petar. Unknown Ancient Bulgaria. Sofia: Ivan Vazov Publishers, 2001. 158 pp. (in Bulgarian) ISBN 954-604-121-1
- Eremian, Suren. Reconstructed map of Central Asia from ‘Ashharatsuyts’.
- Golden, Peter Benjamin (1992). An Introduction to the History of the Turkic Peoples: ethnogenesis and state formation in medieval and early modern Eurasia and the Middle East. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. ISBN 9783447032742.
- Shirakatsi, Anania, The Geography of Ananias of Sirak (Asxarhacoyc): The Long and the Short Recensions. Introduction, Translation and Commentary by Robert H. Hewsen. Wiesbaden: Reichert Verlag, 1992. 467 pp. ISBN 978-3-88226-485-2
- Sophoulis, Panos (2011). Byzantium and Bulgaria, 775–831. Brill. ISBN 9789004206960.
- Waldman, Carl; Mason, Catherine (2006). Encyclopedia of European Peoples. Infobase Publishing. ISBN 9781438129181.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Protobulhaři na Wikimedia Commons
