Poštovní muzeum Praha

Muzeum se zabývá studiem dějin a vývoje spojů na území České republiky (dříve celého Československa). Odborně a soustavně sbírá, ošetřuje a uschovává doklady o historickém vývoji poštovnictví, známkové tvorby, telekomunikací a radiokomunikací.^[1]

Muzeum bylo založeno Ministerstvem pošt a telegrafů nedlouho po vzniku ČSR^[2], a to 18. prosince 1918, tedy ve stejný den, kdy byly vydány první poštovní známky Československa. Prvních deset let bylo věnováno sběratelské činnosti. V roce 1928 byla otevřena první expozice v přízemí pražského Karolina, nicméně zdejší prostory patřící Karlově univerzitě byly pro muzeum nedostatečné.^[2][3]

Klášter svatého Gabriela je bývalý řeholní dům benediktinek beuronské kongregace v Praze na Smíchově v sousedství zahrady Kinských v Holečkově ulici. Stát v tomto areálu zřídil Poštovní úřad šekový, v roce 1930 přejmenovaný na Poštovní spořitelnu, ta zde sídlila do roku 1931, kdy se přestěhovala na Václavské náměstí. Prostory v části zrušeného kláštera sv. Gabriela poté připadly Poštovnímu muzeu, které sem přestěhovalo své muzejní sbírky^[2] a v únoru 1932^{[p 1]} zde otevřelo rozsáhlou expozici přístupnou pro veřejnost; v areálu vznikl též archiv, knihovna, depozitáře a kanceláře Poštovního muzea. Během druhé světové války bylo muzeum řadu měsíců uzavřeno a jeho sbírky byly ukryty v různých sklepeních.^[2]

V květnu 1945 došlo opět k otevření muzea.^{[p 2]} Od té doby bylo postupně likvidováno jedno oddělení za druhým, nakonec zbylo jen oddělení filatelie.^[2] Po roce 1950 došlo k omezení některých expozic s náplní poštovnictví ve prospěch filatelie.

Hledání vhodných prostor pro muzeum v Praze ani ve Středočeském kraji nevedlo k cíli, zkrachovala jednání i ohledně prostor v Hrádku u Nechanic.^[2] Kolem roku 1967 došlo k dohodě o umístění exponátů v areálu Vyšebrodského kláštera.^[2] Projekt pocházel z dílny architektů Jaroslava Škardy a Bohumila Böhma a počítal s dokončením stavební asanace klášterních místností a s finanční podporou 2 miliony korun ročně od Jihočeského střediska památkové péče a ochrany přírody.^[2] Hlavní správa poštovního muzea s administrací a technickými silami měla nadále zůstat v Praze.^{[2][p 3]}

Další část sbírek byla nakonec umístěna do budovy zrestaurovaného opatství Státního kláštera ve Vyšším Brodě (bývalý cisterciácký klášter), kde byla v roce 1976 zpřístupněna expozice dějin poštovnictví.^[4]

V Praze se podařilo koncem 80. let 20. století přestěhovat muzeum do zrestaurovaných prostor Vávrova mlýna na nábřeží Ludvíka Svobody v Praze. Tehdy bylo muzeum řízeno metodicky federálním ministerstvem spojů, vlastní řízení bylo v náplni Ředitelství pošt Praha.^[4] V nových prostorách bylo muzeum otevřeno slavnostně v roce 1988. Po roce 1990 byly sbírky rozděleny na českou a slovenskou část. Nynější adresa je Poštovní muzeum, Nové mlýny 2, Praha 1.

V muzeu mohou návštěvníci vidět stálou expozici poštovních známek nejen z našich zemí, ale také vzácné a zajímavé filatelistické materiály ze zahraničí. Konají se zde příležitostné výstavy zaměřené na určitá období či oblasti poštovnictví a filatelie. V budově je badatelna, knihovna. Otevřeno je denně mimo pondělí.

Sbírka map představuje důležitý doklad o dějinách dopravy a poštovnictví.^[5][6]

Muzeum je začleněno jednak do Asociace muzeí a galerií České republiky, ale i do celé řady mezinárodních institucí.

Budova muzea, tzv. Vávrův mlýn, na adrese Nové mlýny 2, Praha 1 je kulturní památa, součást Pražské památkové rezervace, která je na seznamu světového dědictví UNESCO. Památka je bývalým obytným barokním domem ze 17. století, který byl adaptován pro mlynáře Vávru (stavba vodního mlýna na Vltavě se nedochovala). Při této příležitosti čtyři salonky v 1. patře vyzdobil nástěnnými malbami Josef Navrátil, byly vybaveny zčásti dochovaným biedermeierským nábytkem z 2. čtvrtiny 19. století. Objekt byl v letech 1986 až 1988 rekonstruován pro potřebu muzea.^[7] Budova není bezbariérová.

Pobočka muzea na adrese Klášter 136, 382 73 Vyšší Brod,^[8] sídlí v areálu národní kulturní památky klášter cisterciáků Vyšší Brod.^[9]

V historii Poštovního muzea se vystřídalo více osobností, název funkce se též měnil. V závorce je uvedena doba výkonu funkce:^[10]

• Václav Dragoun (18. 12. 1918 — 1925), ředitel, vrchní poštovní oficiál; jeden z iniciátorů vzniku Poštovního muzea a první ředitel
• Jiří Karásek ze Lvovic (1926 — 4. 2. 1933), ředitel, poštovní inspektor; literát, za jeho vedení vznikla první stálá expozice v Karolinu (1928)
• Alois Lustig (5. 2. 1933 — květen 1945), ředitel, vrch. pošt. tajemník
• Václav Čuban (květen 1945 — prosinec 1951), vedoucí, pošt. ředitel
• Karel Ujec (prosinec 1951 — 1952), pověřen dočasným vedením
• Miroslav Hušek (1952 — 31. 3. 1954), pověřen dočasným vedením
• Miroslav Hušek (1. 4. 1954 — srpen 1964) (†), vedoucí
• Miroslava Janotová (srpen 1964 — 1. 4. 1965), pověřena dočasným vedením
• Karel Adler (9. 4. 1965 — 31. 12. 1970), vedoucí
• Miroslava Janotová (1. 1. 1971 — 8. 1. 1977), vedoucí
• Pavel Čtvrtník (10. 1. 1977 — 27. 9. 2007), vedoucí, od 1. 1. 1993 ředitel; nejdéle sloužící ředitel Poštovního muzea, autor odborných publikací. Za jeho vedení se Poštovní muzeum přestěhovalo do Vávrova mlýna a muselo vyřešit i důsledky povodně v roce 2002
• Jan Galuška (1. 10. 2007 — 31. 12. 2013), ředitel
• Alena Reichová (1. 9. 2008 — 31. 5. 2009), pověřena dočasným vedením
• Jan Novotný (1. 11. 2013 — 9. 6. 2016), ředitel (1. 11.- 31. 12. 2013 spolu s Janem Galuškou)
• Jan Kramář (10. 6. 2016 — 30. 9. 2016), pověřen dočasným vedením
• Jiří Střecha (1. 10. 2016 — dosud), ředitel

• První ředitelé poštovního muzea
• 
  Václav Dragoun (první ředitel poštovního muzea)
• 
  Jiří Karásek ze Lvovic (zakladatel první stálé expozice)

• 
  Poštovní muzeum v Karolinu 1928, dobový pohled zvenku
• 
  Poštovní muzeum v Karolinu 1928, expozice obrazů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poštovní muzeum Praha na Wikimedia Commons
• Poštovní muzeum Praha
• Na turistickém webu