Petr Nekoranec

Petr Nekoranec se narodil 25. března 1992 v Nových Dvorech u Polné.^[1][3] V mládí měl rád chemii, ale nejraději ze všeho se věnoval zpěvu.^[4] Zpěv začal studovat na Základní umělecké škole (ZUŠ) v Polné u Arnoštky Zemanové.^[5] V roce 2011 odmaturoval na Střední odborné škole pedagogické v Čáslavi.^[5] Poté vystudoval obor klasický zpěv^[5] na Konzervatoři Pardubice u pěvkyně a pěvecké pedagožky Jarmily Chaloupkové.^[5][6] Jeho pěveckými vzory jsou italští operní pěvci Titto Skipa a Banjamino Gigli, italský tenorista Luciano Pavarotti, peruánský operní pěvec Juan Diego Flórez nebo česká pěvkyně Jarmila Novotná.^[2][3]

Spolupracuje rovněž s italským operním tenoristou a pedagogem Antoniem Carangelem.^{[6] [p 1]}

V letech 2014 až 2016 byl Petr Nekoranec členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově.^[6] Tady vytvořil několik rolí a to včetně titulních rolí v Rossiniho komické opeře Hrabě Ory a v Brittenově komické opeře Albert Herring (za tuto roli získal dne 28. listopadu 2016 v Mnichově Bavorskou uměleckou cenu.^[6])

V letech 2016 až 2018 byl frekventantem dvouročního Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře.^{[6] [p 2]}

V letech 2018 až 2020 byl sólistou Státní opery Stuttgart, kde se představil mj. jako Almaviva (Lazebník sevillský), Ramiro (Popelka) a Ernesto (Don Pasquale).^[6] V sezóně 2021/2022 se stal sólistou Opery Národního divadla v Praze.^[1][3]

Výběr, řazeno chronologicky.

• servitore (Bohuslav Martinů: Mirandolina), 2014, Bavorská státní opera Mnichov
• Albazar (Gioachino Rossini: Turek v Itálii), 2014, Bavorská státní opera Mnichov
• Parpignol (Giacomo Puccini: Bohéma), 2015, Bavorská státní opera Mnichov
• Giuseppe (Giuseppe Verdi: La Traviata), 2015, Bavorská státní opera Mnichov
• hrabě Ory (Gioachino Rossini: Hrabě Ory), 2015, Bavorská státní opera Mnichov
• Wilhelm (Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky), 2015, Bavorská státní opera Mnichov
• Důstojník (Richard Strauss: Ariadna na Naxu), 2015, Théâtre des Champs-Élysées
• Albert Herring (Benjamin Britten: Albert Herring), 2016, Bavorská státní opera Mnichov
• hrabě Ory (Gioachino Rossini: Hrabě Ory), 2017, Národní divadlo Brno^[8]
• hrabě Almaviva (Gioachino Rossini: Lazebník sevillský), 2018, Státní opera Stuttgart
• Don Ramiro (Gioachino Rossini: Popelka), 2018, Státní opera Stuttgart
• Ernesto (Gaetana Donizetti: Don Pasquale), 2019, Státní opera Stuttgart
• Asprando (Nicola Porpora: Carlo Il Calvo), Markraběcí divadlo v Bayreuthu, Theater an der Wien, Amsterdam
• Tamino (Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna), od 2021, Národní divadlo Praha
• Don Ottavio (Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni), od 2021, Slovenské národné divadlo
• Iain Bell: Comfort Starving, 2021, Świdnica, Krakov
• hrabě Almaviva (Gioachino Rossini: Lazebník sevillský), 2021, Národní divadlo Praha
• Ferrando (Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte), 2022, Národní divadlo Praha
• Tamino (Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna), 2022, Národní divadlo Brno
• Oronte (Georg Friedrich Händel: Alcina), 2022, Teatro del Maggio Musicale Fiorentino
• Romeo (Charles F. Gounod: Roméo et Juliette), 2023, Státní opera Praha
• Pylade (Christoph W. Gluck: Iphigénie en Tauride), 2023, Opéra national de Lorraine
• Peppe (Ruggero Leoncavallo: KomediantiKomedianti), 2023, Státní opera Praha
• Nemorino (Gaetano Donizetti: Nápoj lásky), 2023, Státní opera Praha
• David (Marc-Antoine Charpentier: David et Jonathas), 2023, Caen, Nancy, Paříž, Lucemburk

Výběr, řazeno chronologicky.

• červen 2017 cyklus letních recitálů newyorské Metropolitní opery^[9]
• 19. června 2018 uvedení Mascagniho Messa di Gloria na festivalu Prague Proms ve Smetanově síni Obecního domu^[10]
• 7. května 2019 v rámci řady Stará hudba v kostele sv. Šimona a Judy^[11]
• 3. listopadu 2019 koncert Dva tenoři! se Stephenem Costellem ve Dvořákově síni Rudolfina^[12]
• 16. září 2020 koncert V zajetí vysokých C, Pardubice^[13]
• 3. června 2021 s Českou filharmonií v rámci festivalu Pražské jaro (Britten: cyklus Les Illuminations, op.18)^[14]
• 16. června 2021 v Rossiniho Malé slavnostní mši v Národním divadle v Praze^[15]
• 23. června 2021 závěrečný koncert sezony České filharmonie na Sychrově^[16]
• 7. července 2021 s Janou Šrejma Kačírkovou na festivalu Smetanova Litomyšl^[17]
• 24. července 2021 s klavíristou Vincenzem Scalerou na zámku ve svém rodišti v Polné^[18]
• 19. září 2021 jako Svatý Václav v oratoriu Jan Zástěry Nádech věčnosti ve Vladislavském sále Pražského hradu^[19]
• 8. prosince 2021 v oratoriu Eliáš Felixe Mendelssohn-Bartholdyho^[20]
• 18. ledna 2022 operní galakoncert v Rudolfinu spolu s Herou H. Park a Emily D´Angelo^[21]
• 13. února 2022 koncert "Rossini - z miłością" s Aleksandrou Opała a Hubertem Zapiórem ve Vratislavi^[22]
• 8. listopadu 2022 koncert "Bell & Bel canto" s Dianou Damrau^[23]
• 21. červen 2023 open air koncert s Českou filharmonií na Hradčanském náměstí^[24]
• 26. červen 2023 koncert s Julianou Grigoryan v Rudolfinu^[25]
• 29. červenec 2023 koncert s H. Hyesang Park a L. Sekgapenem v Polné

V roce 2018 spolu s Simonou Šaturovou a Markétou Cukrovou za doprovodu klavíristy Vojtěcha Spurného natočil Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka^[26].

Na podzim roku 2019 vydalo hudební vydavatelství Supraphon profilové album French Arias, které Petr Nekoranec nahrál spolu s Českou filharmonií pod taktovkou dirigenta Christophera Franklina.^[6]

Nazpíval rovněž tenorový part v České mši vánoční Jakuba Jana Ryby s Českou filharmonií s dirigentem Jiřím Bělohlávkem (2014), v roce 2021 také v úpravě skladatele a dirigenta Jiřího Trtíka.^[27]

Nahrávka vznikla také z bayreuthského nastudování Porporovy opery Carlo il Calvo, kde Petr Nekoranec ztvárnil roli Aspranda.

Výběr, řazeno chronologicky.

• V roce 2013 obdržel druhou cenu v kategorii Junior na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech^[6]
• v červenci roku 2014 se stal ve Vídni vítězem 1. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže nesoucí jméno bulharsko-rakouské herečky a operní zpěvačky (sopranistky) Ljuby Welitsch (1913–1996)^[6]
• v září roku 2014 obsadil druhé místo ve světové pěvecké soutěži Concours International de Chant v městě Toulouse v jihozápadní Francii^[6]
• v srpnu roku 2015 se probojoval do semifinále Mezinárodní pěvecké soutěže královny Sonji v norském hlavním městě Oslu^[6]
• v lednu roku 2017 se stal absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Francesca Viñase, konané v Gran Teatre del Liceu ve španělské Barceloně (tady získal také Cenu Plácida Dominga)^[6]
• v lednu roku 2018 převzal prestižní cenu Classic Prague Awards v kategorii Talent roku 2017^[6]
• v roce 2021 se umístil na druhém místě soutěže Vinceró k poctě Enrica Carusa v Neapoli^[28]
• v roce 2022 získal Cenu Jiřího Bělohlávka pro umělce do 30 let^[29]
• v roce 2023 obdržel Cenu ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let^[30]

Petr Nekoranec je držitelem dalších cen včetně ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.^[6]

• Varhaník, Jiří: Jsem trošičku anarchista, říká mladý operní tenor z Polné, Petr Nekoranec. Jihlavské listy, ročník 25, číslo 14 (2014), s. 9

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Nekoranec
• Petr Nekoranec na stránkách OperaPlus
• Petr Nekoranec na stránkách Národního divadla