Pavel Vavrys
Pavel Vavrys (* 18. prosince 1947, Mikulčice) je český akademický malíř a ilustrátor.V roce 1967 vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti, v roce 1973 ukončil studia na AVU v Praze u profesora Karla Součka. Patří ke generaci výtvarných umělců formujících se v polovině 70. let dvacátého století. Jeho tvorba se vyznačuje příklonem ke klasickým hodnotám malby.[2] Tematicky se v obecném slova smyslu zabývá otázkami lidské existence. Jeho tvorba se obvykle vyznačuje řadou významových rovin a obsahových souvislostí, je charakteristická velkou silou autentické výpovědi a psychologickou hloubkou. Humanistické vyznění jeho děl odráží autorovu víru v pozitivní hodnoty člověka a života.[2]
Pavel Vavrys | |
---|---|
![]() | |
Narození | 18. prosince 1947 (76 let) Mikulčice ![]() |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř |
Manžel(ka) | Marta Vavrysová[1] |
Děti |
|
Podpis | ![]() |
Webová stránka | http://www.galerievavrys.cz/ |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/40/Zlata.Paleta.XIV.Francie.Pavel.Vavrys.jpg/220px-Zlata.Paleta.XIV.Francie.Pavel.Vavrys.jpg)
Narodil se v Mikulčicích, řadu let bydlel a působil v Uherském Hradišti, kde ve svých čtrnácti letech zahájil svou uměleckou kariéru (cena Stříbrný pohár na celosvětové výstavě dětské malby v Dilí v Indii v kategorii 14 let). Roku 1972 se oženil s Martou, dcerou českého akademického sochaře Evžena Macků. V roce 1984 se odstěhoval s rodinou do Prahy. V roce 1990 založil Galerii Vavrys. Je laureát několika uměleckých cen doma i v zahraničí. V roce 1982 obdržel 1. cenu „ZLATÁ PALETA“ na XIV. Mezinárodní soutěži malby v Cagnes sur Mer v jižní Francii.[3] [p 1] Všechny tři vítězné obrazy byly téhož roku zakoupeny do sbírek Národní galerie v Praze.
Dílo
Svými obrazy je Pavel Vavrys zastoupený ve sbírce Národní galerie v Praze, v regionálních galeriích v České a Slovenské republice a v početných soukromých sbírkách téměř po celém světě. Věnuje se též monumentální malbě [p 2] a ilustraci knih. Pravidelně přispívá svými obrazy do aukcí a na charitativní účely. Od roku 2011 je členem Kolegia ceny Ď ve Zlínském kraji. V roce 2013 podepsal memorandum s Československou obcí legionářskou (ČsOL) o výtvarné spolupráci na projektu LEGIE 100.
Výstavy
Od roku 1975 do současnosti (2018) uskutečnil přes 100 samostatných výstav[4] a taktéž mnoho desítek účastí na výstavách skupinových.
Česká paměť
Tematická náplň
Od počátku 80. let dvacátého století pracuje Pavel Vavrys na jednom ze svých nejrozsáhlejších projektů – obrazovém cyklu nazvaném Česká paměť.[5] Obrazy náležející do tohoto cyklu svým obsahem zobrazují dramatické dějinné události, které psaly historii samostatného státu Čechů a Slováků od jeho vzniku (1918)[2] až po současnost (2018).[6] Jedná se o obrazy kompozičně spojené s portréty známých osobností: legionářů,[7] sokolů, významných politiků ale i bezejmenných hrdinů, kteří velkou měrou přispěli ke vzniku Československa. Cyklus zahrnuje také obrazy s tematikou spojenou s osobnostmi odbojářů působících za druhé světové války v domácím i zahraničním odboji. V cyklu Česká paměť nechybí ani obrazy inspirované pohnutými událostmi současného světa.
Geneze vzniku
K vytvoření prvních obrazů cyklu Česká paměť inspiroval Pavla Vavryse nález starého kufru na půdě starého domu před zbouráním.[8] Ten obsahoval fotografie a růžové[8] korespondenční lístky doručené polní poštou od neznámého vojáka ze zákopů na frontě první světové války. Dojemné texty plné naděje na konec války a vytoužený návrat domů přiměly Pavla Vavryse k jejich zhmotnění do výtvarného díla.[8] Jako vhodnou uměleckou formu zvolil příklon k tradiční malbě provedené na kulatých dřevěných deskách. Tyto desky měly připomínat žertovné a zábavné střelecké terče[7] našich předků používané ke konci devatenáctého století.[2]
Obsahová náplň prvních maleb z cyklu Česká paměť zachycovala pravděpodobný osud tohoto nešťastného vojáka, často na pozadích utvářených z fragmentů dobových kýčových pohlednic.[9] (Doplněných téměř vždy nějakým plastickým fragmentem – nalepuje například korespondenční lístek polní pošty, fotografie, vystřelené nábojnice, ostnatý drát, či části oděvu a podobně.[9]) Následovaly obrazy inspirované Vavrysovým dědečkem, který se z první světové války (jako mnoho jiných) nevrátil.
Jádro cyklu Česká paměť je tvořeno nejčastěji terči s portréty hlavních hrdinů na pozadí z fragmentů vztahujících se k příběhu oné osoby.[9]
Cyklus Česká paměť se s postupujícím časem dále obsahově měnil aby se nakonec vyprofiloval jako všeobecná výpověď o českém povědomí ale především pak o lidech, hrdinech a vlastencích,[10] ke kterým autor cítí neskonalý obdiv a hlubokou úctu.[10]
- Ukázky děl z obrazového cyklu Česká paměť
- „Generál Milan Rastislav Štefánik“, (průměr 60 cm)
- „Plukovník Josef Jiří Švec“, (průměr 60 cm)
- „Generál Stanislav Čeček“, (průměr 60 cm)
- „Tomáš Garrigue Masaryk na Sibiři“, (průměr 60 cm)
- „Prezident Edvard Beneš“; (průměr 85 cm)
- „Maršál Ferdinand Foch“; (průměr 85 cm)
- „General Jan Syrový“; (průměr 60 cm)
- „Generál Radola Gajda“; (průměr 60 cm)
- „Generál Josef Šnejdárek“, (průměr 85 cm)
- „Z románu Erich Maria Remarque“ (Na západní frontě klid), (průměr 85 cm)
- „Návrat do nové vlasti“, (průměr 85 cm)
- „Počátek 20. století“, (190 × 100 cm)
- „Děti z 1. světové“, (120 × 145 cm)
- „Dědečkova opuštěná dílna“, (120 × 130 cm)
- „Pamětníci“, (105 × 130 cm)
- „Generál Josef Churavý“, (průměr 85 cm)[p 3]
- „Carská večeře“, (průměr 85 cm)
- „Prožili 20. století“, (130 × 115 cm)
- „Hoši od Zborova“, (130 × 115 cm)
- „Heydrichiáda“, (průměr 85 cm)
- „28. říjen 1918“, (průměr 85 cm)
- „Vzpomínání“, (55 × 65 cm)
- „V zákopu“, (77 × 47 cm)
- „Květen 1945“, (200 × 140 cm)
- „Woodrow Wilson“, (malba na dřevě, střelecký terč)
- Obraz na plátně s portrétem Alice Garrigue Masarykové (115 x 90 cm)
Tři varianty obrazů In memoriam 2018–2020
Pro výstavní potřeby cyklu Česká paměť vytvořil začátkem roku 2019 Pavel Vavrys koláž na plátně (s rozměry 135 x 85 cm) s názvem In memoriam 2018. Díla z cyklu Česká paměť byla v únoru a březnu 2019 vystavována v Atriu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.[12] Součástí této výstavy byl i tento obraz, zachycující skupinový portrét 29 českých vojáků padlých v zahraničních vojenských operacích do roku 2018.[12] Po skončení výstavy se autor rozhodl, že jej věnuje Armádě České republiky.[12] Obraz převzal v budově Generálního štábu náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Aleš Opata.[12] a je vystaven v prostorách budovy Generálního štábu.[12]
Po předání obrazu si Pavel Vavrys ještě v roce 2019 vytvořil (pro doplnění cyklu Česká paměť) druhou variantu obrazu In memoriam 2018 (s rozměry 136 x 86 cm). Tentokrát použil kombinovanou techniku na pevném podkladě. Již první varianta obrazu si získala zvýšenou pozornost některých vojenských poradců, kteří navrhovali jeho umístění v prostorách Ministerstva obrany. Jejich záměru autor vyhověl a ještě téhož roku (2019) předal osobně druhou variantu obrazu In memoriam 2018 jako dar Ministerstvu obrany do rukou ministra obrany Lubomíra Metnara, který jej nechal umístit na čestné místo v předsálí své kanceláře.
Třetí varianta obrazu In memoriam 2018 začala vznikat ještě v roce 2019. Pro obraz o rozměrech 155 x 145 cm zvolil Pavel Vavrys kombinovanou techniku na plátně a po doplnění díla o osobu rotmistryně (štábní praporčice in memoriam) Michaely Tiché (1993–2020) nazval obraz In memoriam 2020. Ještě ne zcela dokončené dílo, které postupně vznikalo od roku 2018 a jež vyvěralo z vnitřní Vavrysovy potřeby a pocitu lítosti nad ztracenými mladými životy[13] zaujalo při návštěvě umělcova ateliéru jeho přátele z řad příslušníků Armády České republiky, se kterými již malíř dříve spolupracoval při vytváření reprodukcí první varianty obrazu In memoriam 2018 pro sály cti rozmístěné u vojenských útvarů v České republice. Vojenští přátelé Pavla Vavryse přesvědčili, že po úplném dokončení obrazu In memoriam 2020 by dílo, vzhledem ke svému obsahu, mělo být vystaveno na významném místě a později pak autorovi zprostředkovali darování obrazu do sídla Úřadu vlády ČR – do Strakovy akademie. Tam od umělce převzal obraz předseda vlády Andrej Babiš. V první polovině ledna roku 2021 zaujalo toto dílo čestné místo poblíž kanceláře premiéra na chodbě Strakovy akademie.[14] Dílo zobrazuje tváře českých vojáků, kteří přišli o život během posledních několika let na zahraničních vojenských misích.[14] Obraz si se zájmem prohlédl a okomentoval jej (pro Českou televizi) i končící americký velvyslanec Stephen King při své návštěvě premiéra Andreje Babiše u příležitosti konce diplomatického působení v České republice.[14]
... Tady jsou lidé, hrdinové, kteří se obětovali, aby bránili právo ostatních, aby mohli být svobodní a užívat si demokratického způsobu života. ... Tito vojáci se vzdali svých zítřků, abychom my mohli dnes žít. Jsou to hrdinové ...Stephen King, před obrazem In memoriam 2020 ve Strakově akademii v lednu 2021, [14]
- Varianty díla In memoriam 2018–2020
- In memoriam 2018, (koláž na plátně; 135 × 85 cm)
- In memoriam 2018, (kombinovaná technika na pevném podkladě; 136 × 86 cm)
- In memoriam 2020, (kombinovaná technika na plátně; 155 × 145 cm)
Spojuje nás jedno
Obraz s názvem Spojuje nás jedno znázorňuje dvojici vojáků a jednoho policistu během jejich nasazení v zahraničních operacích. Dílo bylo slavnostně odhaleno v úterý 27. července 2021 v Komunitním centru pro válečné veterány (KCVV) Praha, které se nachází nedaleko Ústřední vojenské nemocnice v pražském Břevnově.[15] Při odhalení, jehož se účastnil náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata, došlo symbolicky k propojení dvou generací vojenských veteránů tím, že obraz společně odhalili český válečný veterán z druhé světové války generálmajor ve výslužbě Miloslav Masopust (* 26. září 1924) a válečný veterán z Iráku kapitán Mattia Bernardini z 21. základny taktického letectva Čáslav.[15]
Obraz s portrétem Alice Masarykové
Obraz na plátně o rozměrech 115 x 80 cm dokončený v roce 2024 zachycuje portrét Alice Garrigue Masarykové dcery Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové. Dílo bylo veřejnosti poprvé slavnostně představeno na vernisáži výstavy „Příběh Alice Garrigue Masarykové a výběr z obrazového cyklu Česká paměť“ v pražské Písecké bráně dne 5. června 2024 za přítomnosti vrcholných představitelů Českého červeného kříže, který (tehdy jako Československý červený kříž) v roce 1919 Alice Masaryková založila a následujících 20 let byla jeho předsedkyní. Po skončení výstavy bude obraz darován k reprezentačním účelům do centrály Českého červeného kříže v Praze jako součást oslav 105. výročí založení této organizace.[16][17]
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Vavrys na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Vavrys
- Osobní stránka Pavla Vavryse [online]. www.galerievavrys.cz [cit. 2017-09-28]. Dostupné online.
- Osoba: Vavrys Pavel [online]. Informační systém abART [cit. 2017-09-28]. Dostupné online.