Ozbrojené síly Evropské unie
Ozbrojené síly Evropské unie představují jednotlivé armády 27 členských států Evropské unie, protože oblast obrany zůstává i nadále doménou národních států. Evropská integrace byla nicméně v posledních letech prohloubena i v této oblasti v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (Common Security and Defence Policy, CSDP), která spadá pod Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (Common Foreign and Security Policy, CFSP). Dalším prvkem bylo vytvoření samostatných mezinárodních sil zaměřených na obranu EU. V poslední době byla též spuštěna řada vojenských operací CSDP. Hlavní vojenskou aliancí v Evropě zůstává NATO, jehož členy je 21 států EU a další evropské země mimo EU.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/86/Coat_of_arms_of_the_European_Union_Military_Staff.svg/220px-Coat_of_arms_of_the_European_Union_Military_Staff.svg.png)
Několik vlivných činitelů, například bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy, německá kancléřka Angela Merkelová, italský ministr zahraničních věcí Franco Frattini či bývalý belgický prémiér Guy Verhofstadt, vyjádřilo podporu společné obraně Unie.[1][2][3] Tento záměr, vyžadující jednomyslnou podporu napříč členskými státy, byl formálně zakotven v Článku 42 Smlouvy o Evropské unii po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost dne 1. prosince 2009.[4] Lisabonská smlouva dále rozšířila princip “posílené spolupráce” za účelem aplikace na oblast obrany. Tento mechanismus umožňuje menšímu počtu členských států, aby prohloubily evropskou integraci v institucionálním rámci EU, a to bez nutnosti zapojení ostatních členských států.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military of the European Union na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ozbrojené síly Evropské unie na Wikimedia Commons