Ota B. Kraus
Ota B. Kraus (1. září 1921, Praha[1] – 5. října 2000, Netanja, Izrael[1]) byl český spisovatel, učitel anglického jazyka a grafolog.
Otto (Ota) B. Kraus | |
---|---|
![]() Otto (Ota) B. Kraus | |
Rodné jméno | Otto Kraus |
Narození | 1. září 1921 Praha ![]() |
Úmrtí | 5. října 2000 (ve věku 79 let) Netanja ![]() |
Příčina úmrtí | Karcinom žaludku |
Povolání | učitel angličtiny; spisovatel |
Národnost | Izrael |
Stát | Československo; Izrael |
Vzdělání | docent anglického jazyka a literatury[1] |
Žánr | povídkové knihy a novely |
Témata | holokaust a život v Izraeli[1] |
Manžel(ka) | Dita Krausová (rozená Edith Polachová) |
Rodiče | Richard Kraus (1884–1944); Marie Krausová (rozená Strassová) |
Příbuzní | bratr: Harry Kraus (1928–1945) |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/Edith.Polach.%281929%29.Dita.Krausova.Foto.1942.jpg/220px-Edith.Polach.%281929%29.Dita.Krausova.Foto.1942.jpg)
Život
Rodiče a bratr
Richard Kraus byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny RIKRA (mechanická továrna prádla, blůz a zástěr), kde zaměstnával asi šedesát švadlen.[2][3] Během manželství s Marií Strassovou se Krausovým narodil starší syn Otto Kraus (1921–2000) a mladší syn Harry Kraus (1928–1945).[2][3]
Druhá světová válka
V roce 1942 byl Richard Kraus deportován do Terezína a později do nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde byl zavražděn v plynové komoře.[2][3] Jeho manželka Marie Krausová zemřela na skvrnitý tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen několik dní po osvobození tábora (15. dubna 1945) britskou armádou.[2][3] Mladší syn Harry Kraus zahynul nejspíše v dubnu 1945 během pochodu smrti.[2][3] Z celé Krausovy rodiny přežil pouze starší syn Ota Kraus.[2][3]
Léta 1945 až 1948
Po skončení druhé světové války se Ota Kraus vrátil do Československa (do Prahy), kde se setkal s Editou Polachovou, s níž se seznámil za druhé světové války v pracovním táboře.[2][3] Ota Kraus byl bývalý terezínský i osvětimský vězeň a tak podobný osud a vzájemné porozumění následně přerostlo v přátelství, lásku a později (v roce 1947) v manželství (Za Otu B. Krause se Edita Polachová provdala 21. května 1947 v Praze[4]).[5]
V restituci byla Oto Krausovi nakrátko vrácena původně arizovaná[2][3] továrna na dámské prádlo, kterou mu ale po „vítězném“ únoru 1948 komunisté zabavili a znárodnili.[2][3][p 1]
Asi v polovině roku 1948, když bylo jejich synkovi asi 6 měsíců (narozen 28. prosince 1947 v Praze[4]) se Krausoivi definitivně rozhodli k opuštění Československa a k legálnímu vystěhování se do Izralele. V květnu 1949 rodina Krausových (Ota Kraus s manželkou a synem) dorazila do Izraele.[7][2][3][5] Jejich synek byl tehdy stár jen 17 měsíců.
V Izraeli
V Izraeli pobývali manželé Krausovi nejprve několik měsíců ve sběrných stanových táborech v Haifě, pak se přesunuli do vesnice Ša'ar Chefer u Netanji, kde žili asi rok. Dalších sedm let pak žili v kibucu Giv'at Chajim, kde Dita pracovala v kuchyni a opravovala obuv v ševcovské dílně a její manžel vyučoval angličtinu.[p 2] Odtud se přestěhovali do Hadassim aby se nakonec usadili v Netanji.[7] Tady Ota Kraus dostal práci v internátní škole jako učitel angličtiny.[6] Později i Dita začala učit angličtinu a tak spolu dožili do penze.[6]
Ota Kraus pracoval v Izraeli nejen jako učitel angličtiny,[8] ale je i autorem několika povídkových knih a novel[8] (vyšly i v českém překladu) čerpajících z jeho válečných i izraelských zážitků.[8] Manželé Krausovi vychovali dva syny a dceru. (Dcera byla prostřední a zemřela ve dvaceti letech na nevyléčitelnou nemoc.) Ota Kraus zemřel v Izraeli 5. října 2000. Jeho manželka Dita Krausová žije v Izraeli a často navštěvuje Českou republiku. Svoji první návštěvu uskutečnila po čtyřiceti letech – v roce 1989. V roce 2019 byla Dita Krausová ve věku 90 let babičkou čtyř vnoučat a prababičkou čtyř pravnoučat.[9]
Dovětek
V úterý dne 24. listopadu 2020 převzala Dita Krausová (z Tel Avivu) v Centrálním depozitáři Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) v Praze číšku z rosalinového[8] skla.[2][3] Číška z 19. století byla rodině jejího manžela Oty Krause spolu s ostatním majetkem zabavena během druhé světové války nacisty.[2][3] „Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války“ určilo jako původního majitele číšky otce Otty Krause – Richarda Krause (1884–1944).[2][3]
Dílo
- Země bez Boha (1948)
- Vítr z hor (1991)
- Vepři ve při (1993)
- Můj bratr dým (1993)
- The Painted Wall (1995)
- Die Bemalte Wand (2002)
- Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (2009)
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- Lorencová, Anna. Rozhovor Anny Lorencové s Ditou Krausovou o nelehkém životě. In: Terezínská iniciativa. 2011, číslo 56, strany 6–9.
- Stránský, Pavel. Poslové obětí. Praha: Perla 1999.
- Stránský, Pavel. Ota B. Kraus. In: Roš chodeš. 2000, číslo 12, strana 11.
Související články
- Dita Krausová (rozená Edith Polachová) – manželka Oty B. Krause
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dita a Ota Krausovi na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ota B. Kraus
- Otto (Ota) B. Kraus [online]. www ottokraus com [cit. 2020-12-18]. Novels by Otto (Ota) B. Kraus (1921-2000) were published in the USA, Israel, Germany, France and the Czech Republic.. Dostupné online. (Anglicky)
- STRÁNSKÝ, Pavel. OTA B. KRAUS (1921 - 2000) [online]. www holocaust cz, 2011-08-07 [cit. 2020-12-18]. Životopis na stránkách holocaust.cz. Dostupné online.