Odra (rafinerie)
- Článek
- Diskuse
Odra, průmysl minerálních olejů byla rafinerie v Bohumíně.
Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | AG – akciová společnost |
Datum založení | 1922 |
Zakladatel | Heinrich Larisch von Mönnich II. |
Sídlo | Bohumín |
Souřadnice sídla | 49°53′59,61″ s. š., 18°20′55,34″ v. d. |
Charakteristika firmy | |
Produkty | ropné produkty |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Továrna byla založena hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem II. v roce 1887 právě v této lokalitě pro své dobré železniční spojení s ropnými nalezišti v Haliči. S růstem výroby a potřebou efektivní dopravy byly vybudovány dvě vlečkové koleje. V roce 1930 dosahovala délka kolejí v závodě délky 4 kilometrů, na kterých pojížděly 2 vlastní lokomotivy a 200 cisteren .[1] Poslední koleje byly sneseny v roce 2008.[2]
Právě v roce vzniku rafinerie byl stanoven nový celní tarif na dovoz suroviny (ropy), tehdy zvané petrolej. Bylo výhodné dovážet ropu z Baku, protože byla destilovaná již na místě těžby. Aby vyhověla celním předpisům, byl do destilátu (petroleje) přidáván tmavý olej, který bylo možno snadno znovu oddělit destilací.[3][4]
V počátečních letech byly hlavními produkty petrolej na svícení a parafin. Vybavení rafinerie odpovídalo technické úrovní doby: kotlová destilace ropy, kyselinová rafinace petrolejového destilátu a ohněm vyhřívaný mísicí kotel pro výrobu tzv. kolomazi.[5]
V roce 1893 továrnu zakoupila uherská (maďarská) společnost Mineralöl-Raffinerie A. G., se sídlem Budapest V. Dorottya utca 7,[6] která závod v roce 1904 rozšířila o zařízení pro výrobu parafínu a svíček.[1]
V roce 1912 byl ředitelem Karl Meissner.[7]
O významu rafinerie podává svědectví statistika z let 1913 až 1914, kdy rafinerie vykazovaly výrobu petroleje (metrický cent = 0,1 tuny):[8]
V roce 1920 bylo postaveno zařízení na destilaci za nízkého tlaku.[1]
Rokem 1922 přechází továrna částečně[9] do rukou nové akciové společnosti Odra, Mineralölindustrie A. G. Neu-Oderberg[10] (Odra, průmysl minerálních olejů, a. s. Nový Bohumín). V roce 1923 měla rafinerie kapacitu na zpracování 150 000 tun ropy a byla tak druhou největší rafinerií na území bývalého Československa.[11]
V roce 1930 měla rafinerie zásobníky na 4 000 vagonů vyrobených produktů:[1]
Dále vyráběla parafín, asfalt a petrolejový koks.
Pro maloprodej zřídila rafinerie firmu „Photogen spol. s r.o." , která měla po celé republice čerpací stanice.[1]
V roce 1938 vyráběla rafinerie 4 % spotřeby v Československu.[12]
Po 2. světové válce výroba nepokračovala; budovy byly využívána jako sklady firmy Benzina a později i Ferona. Benzina zde skladovala v podzemních a nadzemních cisternách kapalné finální ropné produkty (automobilové benziny, motorová nafta, topné oleje, průmyslové oleje). V zastřešených skladech byly uskladněny vazelíny a tuky v originálním balení. V areálu skladu byl také shromažďován a upravován upotřebený olej,[13] který byl po odvodnění expedován železničními cisternami k regeneraci do podniku Ostramo Ostrava.[14]
Pro své zaměstnance postavila rafinerie v roce 1908 devět domů (č.p. 375 – 383) se zdivem z neomítnutých cihel. Barva domů dala jméno této kolonii (Červená kolonie) a později i ulici (Červená kolonie). Dům č.p. 377 zničily povodně v roce 1997, a proto byl zbourán. Domy v Červené kolonii byly přestavěny, aby vyhověly požadavkům moderního bydlení, ale zůstal zachován historický ráz.[15]
V letech 1987 až 1989 byl v areálu bývalé rafinerie proveden podrobný hydrogeologický průzkum prostřednictvím hydrogeologických vrtů. Byl zjištěn rozsah kontaminace podzemní vody ropnými látkami. Následně bylo z vrtů po dobu dvaceti let prováděno čerpání kontaminovaných vod. Využití jednotlivých vrtů a intenzita čerpání se měnila se změnami firem provádějící čerpání. Množství vyčerpaných ropných uhlovodíků rok od roku klesalo, a tak bylo možno přikročit k sanaci hornin.[14]
V roce 2007 byla sanována plocha o rozloze 18 592 m², která byla od oddělena od nesanované plochy těsnící konstrukcí. Základním prvkem těsnění byla ropným látkám odolná a nepropustná folie.[14]
V červnu 2021 byla dokončena stavební část dekontaminace území o rozloze 5,5 hektaru po bývalé rafinérii. Následovat bude několik let trvající monitoring a sanace podzemních vod. Až poté bude území sloužit podnikání.[16]
I když zákon ze dne 23. července 1871, kterým se stanovila nová úprava měr a vah přijal metrickou soustavu,[17] v roce 1930 se udávala rozloha areálu 54 356 čtverečných sáhů. tedy 195 500 m² neboli 19,5 hektarů.[1]