Nejvyšší lovčí
Nejvyšší lovčí (latinsky summus venator, německy Oberst-Jägermeister nebo Oberstjägermeister, případně Obrist-Jägermeister), původně jen lovčí patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník, číšník (dapifer) a mečník (ensifer).
V Českém knížectví se lovčí připomíná už v 11. století. Kníže Jaromír (vládl 1003, 1004–1012, 1033–1034) odměnil svého zachránce Hovoru udělením úřadu lovčího s příslušností ke Zbečnu. Ve 12. století se hodnost lovčího změnila ve skutečný, stálý a institucionalizovaný úřad. Lovčí měl dohled nad celkem lesních komplexů, které byly rozděleny na menší lesní úseky dozorované hajnými (forestarii) a které panovnická družina využívala k honitbě. Lovci teoreticky podléhali nejvyššímu lovčímu. Úřad existoval až do konce 18. století. Významný královský lovecký revír se nacházel na Křivoklátsku (přemyslovský hvozd), v nejbližším okolí Prahy panovník a jeho družina lovili v Královské oboře.
V Rakouském arcivévodství se nejvyšší dvorský a zemský lovčí (Obersthof- und Landjägermeister) zdržoval v císařově blízkosti. Navrhoval program císařských lovů a honiteb, nesl zodpovědnost za dostatečné množství lovné zvěře v loveckých revírech, o jejichž stavech musel mít dobrý přehled. Jeho podřízenými byli podlesní, tajemníci, písaři, kaplani, psovodi, kováři, polní bradýři, fořti, lovčí, náhončí a další pomocné síly. Později mu byl podřízen i úřad dvorního sokolníka.[1]
České království
Seznam nejvyšších lovčích Českého království
- 1184–1185 Matyáš
- 1189 Vecel
- 1194 Vilém
- 1221 Záviš
- 1225 Častolov ze Žitavy
- 1227 Radoslav z Ceblovic
- 1232–1233, 1239 Slavata a Spytata
- 1233 Bohuslav
- 1230–1259 Beneda
- 1234 Bohobud, Ranožír, Veceň
- 1234–1238 Řim
- 1238 Zdislav
- 1239 Vrch
- 1367–1378 Ctibor z Fuchsberka
- 1380–1385 Jíra z Roztok
- 1385 Ctibor Tlam z Drastu
- před 1397 Sulek z Chlistova
- 1396–1412 Filip Lanta z Dědic
- 1417–1419 Janek ze Smilkova a z Kostelce
- 1437 Hanuš z Kolowrat na Krašově
- 1500 Jan Vratislav z Mitrovic
- 1579–1581 Dětřich ze Švendy
- 1582–1588 Abundus Šlik
- 1594–1603 Jan Vřesovec z Vřesovic na Podsedicích a Libčevsi († 1605)[2]
- 1603 (18. 6.) – 1606 Václav Kinský z Vchynic a Tetova na Zásmucích[3]
- 1611[4] (srpen) – 1628 Vilém Kinský z Vchynic a z Tetova (1574 – 25. 2. 1634 Cheb)
- 1620 Pertold Bohobud z Lipé (1590–1643 Skalica)
- 1629–1633 Volf Ilburk z Vřesovic (kolem 1575 Sovinec– 9. 12. 1634 Praha)
- 1634 (26. 12.) – 1647 (1. 1.) Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575 – 1. 1. 1647; bílinská linie)[5]
- 1647 (11. 2.) – 1659 František Vilém Popel z Lobkowicz (14. 8. 1616 – 26. 2. 1670)[6]
- 1659 (3. 4.) – 1664 Rudolf Kounic (1617 – 21. 4. 1664)
- 1665 (7. 2.) – 1680 Jan Adam Hrzán z Harasova (1625 Červený hrádek – 23. 2. 1681 Červený hrádek)
- 1681 (4. 3.) – ? Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (16. 8. 1647 – 24. 1. 1708)[7]
- 1696 (6. 10.) – 1712 Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1650 – 4. 8. 1722)[8]
- 1723 v době korunovace Karla VI. nebyl úřad obsazen – vacat[9]
- 1727–1751 František Karel Clary-Aldringen (1675–1751)
- 1751–1760 Leopold Kinský (1713–1760)[10]
- 1767–1780 (17. 4.) Josef Jan Maxmilián Kinský (15. 11. 1705 – 17. 4. 1780 Praha)
- 1781–1790 (13. 1.) Jan Karel Špork († 13. 1. 1790)
- 1790–1816 (2. 6.) Jan Vojtěch Czernin z Chudenic (1746 Praha – 2. 6. 1816 zámek Kozel)
Seznam nejvyšších místolovčích Českého království
Čestný post dědičného místolovčího Českého království byl v roce 1655 udělen šlechtickému rodu Věžníkům z Věžník.
- 1655–1666 Jan Rudolf Věžník z Věžník († 1666)
- ...
- ?–1789 František Xaver Věžník (1711 – 14. 9. 1789)
Seznam nejvyšších lovčích Moravského markrabství
- 1203 Blud (Olomouc)
- 1203 Slavata
- 1210 Milej (Brno)
- 1227 Radoslav (Znojmo)
- 1230–1239 Beneda (Olomouc)
- 1232 Slavata, Spytata (Olomouc)
- 1233 Bohuslav
- 1234 Bohobud, Beneda, Ranožír (Znojmo)
- 1234 Rym (Olomouc)
- 1234 Vécen (Olomouc)
- 1238 Zdislav
- 1238 Rym (Brno)
- 1239 Spytata a Vrch (?)
- 1251–1259 Beneda
- 1259 Ludslav (Brno)
- 1278 Vlček
- (80. léta ?) Albert Z Donky
- 1306 Rajmund z Lichtenburka (kolem 1265–1329)
- 1341 Berchtold z Lipé, Jan z Cimburka
Seznam nejvyšších císařských lovčích
Úřad císařského nejvyššího lovčího byl zřízen císařem Maxmiliánem I.[11] Podle dvorského řádu (Hofstaatsordung) Ferdinanda I. byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Za Karla VI. se emancipoval na pátý nejvyšší dvorský úřad s příslušným personálem. V roce 1770 však ztratil svou samostatnost a opět byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi.[11] Úkolem lovčího bylo doprovázet císaře na lovu, sestavovat program lovu a péče o zvěř. [12] Post nejvyššího dvorského a zemského lovčího (Obersthof- und Landjägermeister) zastávali:
- ?–? (za Matyáše a Ferdinand II.) Bruno III. z Mansfeldu[13] (13. 9. 1576 – 6. 9. 1644 Vídeň)
- ...
- 1712 (25. 1.)[14] nebo 1715[15] – 1724 (21. 12.)[14] nebo 1725[15] Hartman z Liechtensteinu (1666–1728)
- 1724 (25. 12.)[14] nebo 1726[16] – před dubnem 1746[14] Jan Julius Hardegg (1676–1746)[pozn. 1]
- 1746 (10. 4.) – 1758 (21. 5.)[14] Karel Antonín Harrach (1692–1758)
- 1758 (28.5.) – 1788 (21. 6.)[14] František Václav Clary-Aldringen
- 1789–1808 (17. 3.)[14] Jan František Hardegg (1741–1808)
- ...
- ?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka
- ?–? (určitě 1819, 1822) Karel Vilém II. z Auerspergu (5. 10. 1782 Praha – 25. 1. 1827 Vlašim)
- ...
- 1831[zdroj?] (určitě už 1823, 1824, 1825, 1826, 1827 Ernest Hoyos)–1849 Jan Arnošt Hoyos (24. 2. 1779 Vídeň – 28. 10. 1849 Horn)
- 1849–1874 Rudolf Bruntálský z Vrbna (4. 4. 1801 Vídeň – 12. 2. 1874 Vídeň)
- 1874–1897 Hugo Abensperg-Traun (20. 9. 1828 Vídeň – 3. 8. 1904 Maissau, Dolní Rakousy)[18]
- 1897–1904 Leopold Gudenus (15. 9. 1843 Mühlbach, Dolní Rakousy – 1. 10. 1913 Ulrichskirchen, Dolní Rakousy)
- 1904–1918 Maxmilián Theodor Thun-Hohenstein (24. 7. 1857 Žehušice – 1. 8. 1950 Vídeň)
Rakouské země
Horní Rakousy
V roce 1705 udělil císař Josef I. úřad jako léno hrabatům z Lambergu, od roku 1707 knížatům z Lambergu v primogeniturní linii.[19][pozn. 2]
- ?–? Wolf Zikmund z Losensteinu (1567 – 19. 3. 1626 Vídeň), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[20]
- ...
- 1705–1711 Leopold Matyáš z Lambergu (20. 2. 1667 Vídeň – 10. 3. 1711 Vídeň), 1. kníže
- 1711–1712 František Josef z Lambergu (28. 10. 1638 Vídeň – 2. 11. 1712 Steyr), 2. kníže
- 1712–1759 František Antonín z Lambergu (30. 9. 1678 Steyr – 23. 8. 1759 Vídeň), 3. kníže
- 1759–1797 Jan Nepomuk z Lambergu (24. 2. 1737 – 15. 12 1797), 4. kníže
- 1797–1831 Karel Evžen z Lambergu ( 1. 4. 1764 – 11. 5. 1831), 5. kníže
- ?–1862 Gustav Jáchym z Lambergu (21. 12. 1812 Salcburk – 3. 2. 1862 Mnichov), 6. kníže
- úřad později neudělen[19]
Dolní Rakousy
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Baudissin-Zinzendorf-Pottendorfu.[21]
- ?–? Jiří Kristián z Zinzendorf-Pottendorfu na Vöslau, Ober- a Nieder Hauseck
- ?–1681 Albrecht z Zinzendorf-Pottendorfu († 6. 10. 1681 Linec), od roku 1662 hrabě
Štýrské vévodství
Úřad dědičného zemského lovčího ve Štýrsku (Oberst-Erbland-Jägermeister in Steiermark) zřídil arcivévoda Karel II. Štýrský 18. února 1580 pro hrabata z Thannhausenu. V letech 1690–1848 ho zastával šlechtický rod hrabat a knížat Dietrichsteinů (Ditrichštejnů).[22]
- 1580 (18. 2.) – 1601 Konrád z Thannhausenu († 14. 6. 1601)
- ...
- ?–? Jan Josef Ignác z Thannhausenu na Ober Pettau, Wachsenbergu, Thannhausenu a Sturmbergu
- ...
- ?–1698 Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (25. 9. 1636 – 28. 11. 1698 Vídeň), 2. kníže
- 1698–1708 Leopold Ignác z Dietrichsteinu (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov), 3. kníže
- 1708–1738 Walter Xaver z Dietrichsteinu (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov), 4. kníže
- 1738–1784 Karel Maxmilián z Dietrichsteinu (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov), 5. kníže
- ?
- ?–1825 Josef Karel z Dietrichsteinu (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)
Korutanské vévodství
Od 8. března 1830 zastával úřad rod hrabat z Plazu.[23]
- ?–? Polycarp Josef Ignác z Plazu (20. 3. 1671 Klagenfurt – 27. 1. 1747 Straßburg (Gurktal))
- ?–? Hieronymus Maria Josef z Plazu (asi 27. 9. 1777 Radstadt – 15. 2. 1864 Klagenfurt)
- ?–? Ferdinand z Plazu (10. 2. 1849 Štýrský Hradec – 1917)
Kraňsko a Vindická marka
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat a pánů z Gallenbergu.[21]
- ?–? Jan Jakub z Gottschee (1565 Ljubljana – 23. 6. 1637 Maribor), od roku 1623 říšský hrabě, také dědičný zemský stolník v okněžněném hrabství Gorice
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Thunu (větev Castel Fondo).[21]
Hrabství Gorice a Gradiška
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Strassolda.[21]
Seznam nejvyšších císařských dvorských sokolníků
V 18. století byl nejvyšší sokolník (Oberstfalkenmeister) šestým nejvyšším dvorským úřadem. Post zastávali:
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
- HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 25, 47, 57, 62, 63, 66, 124.
- HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert, 195 stran dostupné online