Naltrexon

chemická sloučenina

Naltrexon (systematický název 17-(cyklopropylmethyl)-4,5α-epoxy-3,14-dihydroxymorfinan-6-on) je antagonista opiátových receptorů, který se používá při léčbě závislosti na alkoholu nebo na opiátech. Jeho působení je podobné naloxonu, od kterého se však liší. Naloxon se používá v naléhavých případech předávkování, zatímco naltrexon se používá v dlouhodobějším horizontu pro celkovou léčbu závislosti. Od naloxonu se liší dlouhodobějším účinkem a pozdějším nástupem účinku.[1]

Naltrexon
Schéma chemické struktury
Název (INN)naltrexone (angličtina)
Kódy
Číslo CAS16590-41-3
ChEMBL IDCHEMBL19019
ChemSpider ID4514524
PubChem5360515
Chemie
Sumární vzorecC₂₀H₂₃NO₄
SMILESC1CC1CN2CCC34C5C(=O)CCC3(C2CC6=C4C(=C(C=C6)O)O5)O
InChIInChI=1S/C20H23NO4/c22-13-4-3-12-9-15-20(24)6-5-14(23)18-19(20,16(12)17(13)25-18)7-8-21(15)10-11-1-2-11/h3-4,11,15,18,22,24H,1-2,5-10H2/t15-,18+,19+,20-/m1/s1
Molární hmotnost341,162 708 Da
Farmakologie
Indikacealcohol abuse, opiate dependence, zneužívání návykových látek a toxikománie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Naltrexon

V nízkých dávkách podávaný naltrexon (tzv. „low dose naltrexone“, LDN), což je přibližně desetina množství používaná při léčbě alkoholové či opiátové závislosti, se používá pro experimentální léčbu s imunitou spojených onemocnění,[2] jako je HIV/AIDS,[3] roztroušená skleróza[4] (zejména primárně progresivní forma),[5] Parkinsonova nemoc, rakovina, fibromyalgie,[6] autoimunitní nemoci jako revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova nemoc, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, Hašimotova tyroiditida a onemocnění centrální nervové soustavy (CNS).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naltrexone na anglické Wikipedii.

Externí odkazy