Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkowicz
Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic († 1462 Kadaň) byl příslušník významného českého šlechtického rodu Lobkoviců a zakladatel jeho starší větve hasištejnské. Název větve je odvozen od hradu Hasištejn. Příslušníci této (převážně protestantské) větve se v 17. století vystěhovali ze zemí koruny české do Saska. Následně se občas objevovaly zprávy o jejich potomcích žijících v Bavorsku až do 20. století, genealogická souvislost však není zcela jasná. Poslední potomek této větve rodiny zemřel zřejmě v polovině 20. století.[2]
| Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic | |
|---|---|
.png) Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkovic (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Úmrtí | 1462 Kadaň |
| Místo pohřbení | Františkánský klášter v Kadani |
| Choť | Žofie ze Žerotína[1] |
| Děti | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Jan Hasištejnský z Lobkovic Mikuláš III. Hasištejnský z Lobkovic Jaroslav Hasištejnský z Lobkovic |
| Rodiče | Mikuláš Chudý z Újezda a Anna z Nechvalic |
| Rod | Lobkovicové |
| Příbuzní | Jan I. Popel z Lobkowic (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ a život
Narodil se jako nejstarší syn Mikuláše I. Chudého z Újezda († 1435) a jeho manželky Anny z Nechvalic.[3] Po otci zdědil Hasištejn, Prunéřov, Údlice, Obříství a další statky a stal se zakladatelem Hasištejnské větve rodiny Lobkoviců. Nejprve byl členem Strakonické jednoty, která byla v opozici proti Jiřímu z Poděbrad. Později se přidal na stranu Jiřího z Poděbrad a byl jeho podporovatelem a rádcem. Na jeho doporučení byl spolu s bratrem Janem povýšen císařem Bedřichem III. na kongresu v Brně dne 3. srpna 1459 povýšen do stavu říšských svobodných pánů, byl mu rozmnožen znak o orlici jeho ženy Žofky ze Žerotína a byl spolu se ženou vyznamenám řádem Amprisiae stolae albae cum tribus liliis. Jeho žena, Žofka ze Žerotína, byla pravnučka Jana Černého Plichty ze Žerotína, který padl v bitvě u Mühldorfu v roce 1322[4] spolu s Janem Lucemburským, a dcera Jana Plichty ze Žerotína a Zdeňky z Potštejna. Byla bohatá dědička a také poslední příslušnice významného rodu Žerotínů. Mikuláš zemřel v roce 1462 a byl pohřben v jím zřízeném františkánském klášteře v Kadani.
Odkazy
Reference
Literatura
- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 29.
- KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 30, 80.
