Messier 61
Messier 61 (také M61 nebo NGC 4303) je spirální galaxie v souhvězdí Panny, kterou objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779.[7] Je součástí Kupy galaxií v Panně, kde se řadí k největším členům. Po galaxii NGC 6946 s 10 objevenými supernovami je to druhá galaxie v pořadí podle četnosti objevených supernov.[7][8]
| Messier 61 | |
|---|---|
 M61 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | spirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a Seyfert 2 galaxy |
| Třída | SAB(rs)bc[1] |
| Objevitel | Barnabas Oriani |
| Datum objevu | 5. května 1779 |
| Rektascenze | 12h 21m 54,9s[1] |
| Deklinace | +4°28′25″[1] |
| Souhvězdí | Panna (lat. Vir) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 9,65[2], 10,07[2], 10,18[2], 14,76[3], 7,734[4], 7,092[4], 6,843[4], 13,91[5], 12,331[5], 11,424[5], 10,977[5] a 10,68[5] |
| Úhlová velikost | 6,5′×5,8′[1] |
| Vzdálenost | 52 500 000 ly |
| Plošná jasnost | 13,1[6] |
| Poziční úhel | 69°[6] |
| Rudý posuv | 0,005 23 |
| Kupa galaxií | Kupa galaxií v Panně[7] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 50 000[7] ly |
| Absolutní magnituda (V) | -21,2[7] |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 61 |
| New General Catalogue | NGC 4303 |
| IRAS | IRAS 12194+0444 a IRAS F12193+0445 |
| Uppsala General Catalogue | UGC 7420 |
| Principal Galaxies Catalogue | PGC 40001 |
| Jiná označení | M 61, NGC 4303, UGC 7420, PGC 40001[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozorování
M61 leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd přibližně 1,2° severně od hvězdy 5. magnitudy s označením 16 Panny.[9]Může být viditelná i triedrem 10x50 nebo 11x80, ve kterém se ukáže jako velmi slabá prchavá skvrnka. Základní podrobnosti v ní lze pozorovat až přístroji o průměru 140 mm a větším, ve kterých vypadá jako skvrna, jejíž halo se rozprostírá v oblasti o průměru 5′ a která má přímo uprostřed malé jasné jádro. Při podrobnějším zkoumání je možné si povšimnout, že nemá přesně kruhový tvar, ale že vypadá mírně protažená od severovýchodu na jihozápad a v jejím halu je možné pozorovat několik zjasnění, díky kterým vypadá nesouměrně.[10]
Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.
Historie pozorování
Galaxii objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779 při příležitosti sledování komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu podobnou kometě. Ve stejný den ji pozoroval také Charles Messier, avšak považoval ji rovněž za kometu a až 11. května zjistil, že se na obloze nepohybuje.[7] William Herschel ji pozoroval mnohem větším dalekohledem než Messier a popsal ji jako velmi jasný objekt. O jejím pozorování zanechali zprávu mimo jiné i William Parsons a admirál Smyth.[10]
Vlastnosti
M61 leží ve vzdálenosti 55[12]až 60[7] milionů světelných let a se svým skutečným rozměrem přibližně 100 000 světelných let, který je srovnatelný s rozměrem Mléčné dráhy, patří mezi největší členy Kupy galaxií v Panně. Zvláštností této galaxie je vzhled jejích ramen, která v různých úhlech náhle mění směr, takže výsledný tvar galaxie připomíná mnohoúhelník. Hmotnost galaxie se odhaduje na přinejmenším 50 miliard hmotností Slunce a z její zdánlivé magnitudy 9,7 se dá odvodit její absolutní hvězdná velikost -21,2.[7] Z jejího rudého posuvu bylo určeno, že se pohybuje pryč od Země radiální rychlosti 1 564 km/s, tedy podobně rychle jako celá Kupa galaxií v Panně.[10]
Supernovy
Do roku 2017 bylo v této galaxii pozorováno 7 supernov:
- SN 1926A typu IIL s magnitudou 12,8
- SN 1961I typu II a 13. magnitudy
- SN 1964F typu I[7] nebo typu II[8][13] a 12. magnitudy
- SN 1999gn typu II s magnitudou 13,4
- SN 2006ov typu II s magnitudou 14,8
- SN 2008in typu II s magnitudou 14,3
- SN 2014dt, která byla typu Ia-pec a dosáhla magnitudy 13,2
Když roku 2014 se v této galaxii rozžehla sedmá supernova, převzala M61 vedení v počtu objevených supernov v rámci galaxií Messierova katalogu, protože předběhla Galaxii Jižní větrník se šesti supernovami. Skutečný rekord ovšem drží NGC 6946 s 10 objevenými supernovami (stav k roku 2017).[7][8]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku M61 (astronomia) na italské Wikipedii.
Literatura
Knihy
- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X.
- TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 61 na Wikimedia Commons - NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- SIMBAD Astronomical Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Ve středu spirální galaxie M61 [online]. astro.cz, 2014-05-20 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
- GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
