Martin Tešovič

Ze dvou manželství má dvě děti, dceru Annu Márii (* 1993) a syna Šimona (* 2012).

K jeho neřestem patří slabost pro cigaretu. Rituál kouření mu pomáhal zklidnit se před závodem.^[1]

Odmala ho rodiče vedli s bratry ke sportu. Má dva starší bratry a stejně starého bratra Petra. Dětství prožil v Banské Bystrici a v Bratislavě. Po přestěhování do rodné Bratislavy v polovině osmdesátých let dvacátého století začal s bratrem navštěvovat sportovní základní školu v bratislavské čtvrti Dúbravka na ulici Pekníkova se zaměřením na těžkou atletiku. Učitel Juraj Pružinec u něho rozpoznal talent a od 13 let začal docházet na tréninky vzpírání do mateřského oddílu Dunajplavba k trenéru Petru Švecovi.

V roce 1992 ještě reprezentoval Československo (Česko-Slovensko) na juniorském mistrovství Evropy v Cardiffu. Od podzimu 1993 byl členem armádního střediska vrcholového sportu Dukla v Trenčíně a později v roce 2006 po přesunu vzpěračského odboru v Banské Bystrici. Vrcholově se připravoval pod vedením Juraje Gubaly. Jeho oblíbeným střediskem pro přípravu bylo Štrbské Pleso (hotel FIS).^[1] V roce 1994 poprvé reprezentoval Slovensko na vrcholné sportovní akci mistrovství Evropy v českém Sokolově v kategorii do 91 kg. V roce 1996 startoval na olympijských hrách v Atlantě, kde za výkon 372,5 kg ve dvojboji obsadil celkové 10. místo.

Od roku 1997 startoval ve vyšší váhové kategorii do 99 kg. Na květnovém mistrovství Evropy v chorvatské Rijece získal svojí první velkou medaili ve dvojboji. Později v prosinci na mistrovství světa v thajském Čiang Mai se zapsal mezi vzpěračské legendy, když vybojoval titul mistra světa ve dvojboji, trhu a nadhozu. Stal se teprve druhým Slovákem po Ondreji Hekelovi, který získal titul mistra světa v roce 1972 v trhu. Od roku 1998 se však zrušila jeho váhová kategorie v rámci snižovaní váhových kategorií kvůli zařazení ženského vzpírání do programu olympijských her. V nové váhové kategorii do 105 kg složitě nabíral kilogramy a patřil pravidelně k nejlehčím vzpěračům.

V roce 1999 ho zasáhla těžká rána, když si v přípravě na listopadové mistrovství světa v řeckých Athénách přetrhal vazy v pravém koleni. Zranění bylo natolik vážné, že ho připravilo o tři roky vrcholové sportovní kariéry včetně startu na olympijských hrách v Sydney. První plastika vazu nedopadla podle představ a v srpnu 2001 musel na reoperaci. Druhá operace pod vedením doktora Roland Jakoba ve švýcarském Fribourgu a následná rehabilitace dopadla úspěšně a v roce 2003 se vrátil na mezinárodní vzpěračské pódium. V roce 2004 patřil ke slovenským nadějím na olympijskou medaili na olympijských hrách v Athénách. V trhu však zariskoval základní vahou 187,5 kg (v sezoně zvedal 190 kg) a bez platného pokusu (všechny pokusy šel za sebou) nebyl ve dvojboji klasifikován.

Od roku 2005 ukončil spolupráci s Jurajem Gubalou. Krátce spolupracoval v reprezentaci s Milanem Kováčem.^[2] Později se připravoval pod vedením trenéra Rudolfa Lukáče a jeho asistenta Viktora Gumána. V roce 2007 zopakoval deset let starý tripl (zlato v dvojboji, trhu a nadhozu) na mistrovství Evropy ve francouzském Štrasburku. V roce 2008 byl slovenskou medailovou naději na olympijských hrách v Pekingu.^[3] V srpnu týden před zahájením soutěže si v při rozcvičení natáhl stehenní sval na levé noze.^[4] Přes bolesti se ze soutěže neodhlásil, ale k žádnému pokusu v trhu nenastoupil.^[5]

Po letních olympijských hrách v Pekingu využil nabídky pilota bobů Milana Jagnešáka zúročit svoji výbušnost jako člen jeho posádky. V roce 2010 startoval na zimních olympijských hrách ve Vancouver ve čtyřbobu. Při první jízdě se však posádka převrátila a nedojela do cíle. Na jaře se vrátil ke vzpírání, ale jeho výkonnost ve dvojboji výrazně poklesla. V roce 2012 se zúčastnil svých čtvrtých olympijských her v Londýně, kde výkonem ve dvojboji 363 kg obsadil po diskvalifikacích soupeřů 9. místo.^[6] Vzápětí se rozloučil s mezinárodním vzpěračským pódiem a ve sportovní kariéře pokračoval jako člen bobistické posádky Milana Jagnešáka.

V roce 2014 se s čtyřbobem kvalifikoval na zimní olympijské hry v Soči. V průběhu her však onemocněl a místo něho nakonec do soutěže nastoupil náhradník Petr Narovec.^[7] Po olympijských hrách ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci v Dukle.

Martin Těšovič patřil mezi charakterní, ale málomluvné, do sebe uzavřené sportovce. Nedostatečné komunikace s veřejností a médii vedla k nedorozuměním, kdy musel například po svém návratu po zranění v roce 2003 novinářům vysvětlovat, že neměl pozastavenou činnost za doping. Naopak je jedním z mála vzpěračů světové úrovně, který nebyl v průběhu celé sportovní kariéry pozitivně testován.

pozn. Martin Těšovič vzpíral v období silného boje antidopingových agentur proti užívání dopingu ve sportu. V tomto období docházelo a stále dochází k zpětným diskvalifikacím závodníků na základě retestů vzorků či nesrovnalostí v biologickém pasu, případně navrácení závodníků do výsledkových listin po odvolání. Tyto dodatečné změny ve výsledcích fanouškovské databáze v plné míře nepostihují. Je tedy možné, že některá umístění níže v tabulce převzaté z fanouškovských databází nemusí být přesná. Mezinárodní vzperačská federace pro jistotu oficiální výsledky neuvádí.

Rok	Místo	Kategorie	Trh (kg)				Nadhoz (kg)				Dvojboj (kg)	Pořadí
			1	2	3	Pořadí	1	2	3	Pořadí
Olympijské hry
1996	Atlanta, Spojené státy	–91 kg	162,5	167,5	167,5	15.	205	210	210	7.	372,5	10.
2004	Athény, Řecko	–105 kg	187,5	187,5	187,5	DNF	—	—	—	DNS	—	DNF
2008	Peking, Čína	–105 kg	—	—	—	DNS	—	—	—	DNS	—	DNS
2012	Londýn, Spojené království	–105 kg	162	167	170	10.	190	196	196	10.	363	9.
Mistrovství světa
1995	Kanton, Čína	–91 kg	155	160	162,5	19.	195	200	205	6.	365	9.
1997	Čiang Mai, Thajsko	–99 kg	172,5	177,5	180		215	220	—		400
1998	Lahti, Finsko	–105 kg	180	185	185	9.	220	227,5	227,5		407,5	5.
2003	Vancouver, Kanada	–105 kg	175	180	180	11.	210	215	215	14.	390	13.
2005	Dauhá, Katar	–105 kg	183	183	187		220	221	225		412
2006	Santo Domingo, Dominikánská republika	–105 kg	180	185	—	5.	215	222	222	9.	400	6.
2007	Čiang Mai, Thajsko	–105 kg	185	190	194		221	221	221	DNF	—	DNF
2010	Antalya, Turecko	–105 kg	175	180	180	14.	205	211	212	8.	387	10.
Mistrovství Evropy
1994	Sokolov, Česko	–91 kg			140	12.			180	11.	320	12.
1995	Varšava, Polsko	–91 kg			145	24.			185	17.	330	19.
1996	Stavanger, Norsko	–91 kg	152,5	157,5	160	9.	195	195	200	5.	360	6.
1997	Rijeka, Chorvatsko	–99 kg	167,5	172,5	172,5	8.	210	215	215		377,5
1999	A Coruña, Španělsko	–105 kg	180	185	185	5.	220	225	225		405
2003	Lutraki, Řecko	–105 kg	175	180	180	10.	200	210	210	12.	405	11.
2004	Kyjev, Ukrajina	–105 kg	180	185	190		215	220	220	14.	402,5	10.
2005	Sofie, Bulharsko	–105 kg	180	180	180	5.	217,5	222,5	222,5	6.	397,5	6.
2007	Štrasburk, Francie	–105 kg	182	186	187		220	224	224		411
2008	Lignano, Itálie	–105 kg	180	180	185		215	220	220	5.	395	4.
2011	Kazaň, Rusko	–105 kg	165	170	173	12.	200	206	206	13.	365	12.
2012	Antalya, Turecko	–105 kg	155	160	165	9.	190	200	200	9.	355	9.
Mistrovství světa juniorů
1993	Cheb, Česko	–91 kg			130	17.			165	14.	295	16.
1994	Džakarta, Indonésie	–91 kg			140	9.			182,5	5.	322,5	6.
Mistrovství Evropy juniorů
1992	Cardiff, Spojené království	–90 kg			130	11.			170	9.	300	9.
1993	Valencia, Španělsko	–91 kg			132,5	10.			175	5.	307,5	6.
1994	Řím, Itálie	–91 kg				DNF			175	10.	—	DNF

• Martin Tešovič v databázi Olympedia (anglicky)
• Rozhovor s Martinem Těšovičem v pořadu Bez dresu na TA3