Marie Knaislová-Žilanová

Od roku 1935 a v průběhu druhé světové války pracovala jako prodavačka v plzeňském obchodě s textilem Vojtěcha Kučery,^[2] jeho dcera Věra byla její nejlepší kamarádkou.^[1][3] Na počátku dubna 1942 jí pan Kučera požádal o ubytování známého, který potřebuje v Plzni přespat několik dní.^[1] Pan Kučera přivedl milého chlapíka, který se představil jako Otta Jardů, ale ve skutečnosti šlo o Jana Kubiše, parašutistu nasazeného v operaci Anthropoid.^[1] V článku zabývajícím se vztahem Kubiše k ženám je zmíněno, že Kubiš se s Marií Žilanovou setkal již lednu v době nuceného pobytu v Plzni.^[4] Marie Žilanová se s parašutisty rychle spřátelila.^[1] Spolu s Věrou Kučerovou, Helenou Královou a dalšími mladými lidmi je vodili po Plzni, aby se v dosud nenavštíveném městě dokázali orientovat, výhodou byla i nenápadnost parašutistů v doprovodu dívek.^[5][6][3] S Věrou Kučerovou se s Kubišem a Jozefem Gabčíkem scházely v restauraci Tivoli, kterou jako svůj klub používal wehrmacht.^[1]

V pátek 24. dubna 1942 se M. Žilanová s Kubišem, Gabčíkem, Josefem Valčíkem, Adolfem Opálkou, Karlem Čurdou a dalšími zúčastnila průzkumu terénu a organizování příprav leteckého útoku na plzeňskou Škodovku v rámci operace Canonbury.^[1][7][8][9] Parašutisté měli rozdělat ohně, aby ulehčili pilotům bombardérů RAF orientaci během nočního útoku nad zatemněným městem.^[5] V noci z 25. na 26. dubna 1942 se Marie Žilanová s Kubišem a Valčíkem podílela na zapálení velkého stohu slámy severně od Goldscheidrovy továrny, aby jím vyznačili jižní okraj areálu Škodových závodů.^[1][5] Jan Kubiš u Marie Žilanové tu noc přespal a druhý den odjel z Plzně.^[1]

Marie Žilanová a Jan Kubiš spolu navázali vztah, není však jistá jeho vážnost i s ohledem na následnou Kubišovu známost s Marii Kovárníkovou v Praze.^[4][7] Při odjezdu z Plzně si Kubiš nechal od Marie napsat adresu na okraj rodokapsu.^[1] Později napsal Marii dopis začínající Milá Máničko, ve kterém se omluvil za prodlevu ve psaní a přiznal, že na ni myslel každým dnem.^[7][9] Dopis je dokladem Kubišova zájmu o Marii a jejich určitého vztahu.^[1][4][5][7] Jan Kubiš dopis odeslal 12. května 1942 z vinohradské pošty v Moravské ulici na adresu rodičů Marie v Chomli.^[10][11] Je posledním dopisem, který před svou smrtí někomu poslal.^[1] Později ještě poslal Marii pohled s textem „Myslím na Tebe stále, Máničko…“, který se ale nedochoval.^[1][8]

V knize Atentát na Reinharda Heydricha spisovatele Miroslava Ivanova paní Knaislová-Žilanová vzpomínala, že byla s Kubišem a Gabčíkem dvakrát v Chomli u rodičů.^[8] S Kubišem si rozuměli a jejich vztah údajně nebyl tajemstvím.^[8] Při odjezdu do Prahy po operaci Canonbury jí řekl, „že jednou – až bude po válce – s ním pojedu na Moravu, aby mne představil jako svou nevěstu. Slíbili jsme si, že se vezmeme.“^[8]

Jana Kubiše viděla Marie Žilová až při heydrichiádě na fotografiích v novinách po atentátu – mrtvého a s pravým jménem.^[1] Tříčlenná rodina Kučerových, která výsadkářům v Plzni pomáhala, byla 17. června 1942 zatčena gestapem. Její zaměstnavatel Vojtěch Kučera, manželka Marie a dcera Věra při krutých výsleších o podílu Marie mlčeli a neprozradili ji.^[1][3] Pomohlo také, že ji po příchodu parašutistů Vojtěch Kučera policejně odhlásil z rodiny.^[8] Rodina Kučerových byla popravena zastřelením v Mauthausenu 24. října 1942.^[12][1][3]

Marie Žilanová přežila druhou světovou válku a zůstala tak jednou z mála svědkyní a účastnic činnosti skupiny Anthropoid.^[1] Po válce se provdala za pana Kneisla, který ze žárlivosti spálil v kamnech zmíněný pohled od Kubiše.^[1] Kubišův dopis schovávala jako cennou památku,^[4] ale veřejně o Janu Kubišovi napsala poprvé až v roce 1988 na stránkách Hlasu revoluce, novin Československého svazu protifašistických bojovníků.^[1] Na základě článku ji kontaktoval historik Jaroslav Čvančara a společně prošli místy, kde doprovázela Kubiše či kde zapálili stoh.^[1] Dále si dopisovali a po Sametové revoluci Kubišův dopis Čvančarovi věnovala, aby byl zachován pro historiky.^[1]

• Zemřeli za pomoc parašutistům, kteří zaútočili na Heydricha. Přežili jen jednotlivci – fotogalerie se snímky M. Žilanové a Kubišovým dopisem
• Česká televize: Heydrich - Konečné řešení, Operace Pohřbený kanon (23/44)