Krajinná ekologie (též geoekologie nebo ekologie krajiny) je rozsáhlý hraniční obor ekologie a geografie zabývající se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny. Pojem poprvé použil a takto definoval německý biogeograf Carl Troll.
Termín krajinná ekologie byl poprvé zmíněn v Trollově práci z r. 1939 (Luftbildplan und ökologische Bodenforschung). Krajinná ekologie je věda blízká geografii, některými odborníky zvaná nauka o krajině. Počátky krajinné ekologie lze spatřovat v přechodu od geografie vegetace k ekologickému zkoumání krajiny.[1]
V rámci krajinné ekologie se pracuje s pojmem krajinářství, ten zahrnuje řadu aspektů krajinotvorby (projekčních, provozních, výzkumných, plánovacích a správních atd). V České republice představuje krajinářství specifický obor a studuje se například na Fakultě životního prostředí ČZU.[2]
FORMAN, Richard T. T.; GODRON, Michel. Krajinná ekologie. Praha : Academia, 1993. ISBN80-200-0464-5
KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie Praha : Karolinum, 2014. ISBN978-80-246-2788-5
LIPSKÝ, Zdeněk: Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha : Karolinum, 1999, 129 s. ISBN80-7184-545-0
LIPSKÝ, Zdeněk: Sledování změn v kulturní krajině: učební text pro cvičení z předmětu Krajinná ekologie. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, 2000, 71 s. ISBN80-213-0643-2