Koronavirus
Koronavirus (Coronavirus) bylo do roku 2009 označení rodu virů, od roku 2009 společné označení (nikoli taxonomické jméno) pro čtyři rody virů obsažených v podčeledi Orthocoronavirinae:[1][2] Alphacoronavirus, Betacoronavirus, Gammacoronavirus a Deltacoronavirus. Šíří se buď vzduchem, kontaminovanými předměty nebo oro-fekálním přenosem a způsobují závažnější i méně závažná onemocnění zvířat a lidí.[3] Jejich typickou vlastností je široké spektrum hostitelů a časté případy mezidruhového přenosu.[4]
Orthocoronavirinae[1][2] | |
---|---|
Baltimorova klasifikace virů | |
Skupina | IV (ssRNA viry s pozitivní polaritou) |
Vědecká klasifikace | |
Realm | Riboviria |
Říše | Orthornavirae |
Kmen | Pisuviricota |
Třída | Pisoniviricetes |
Řád | Nidovirales |
Podřád | Cornidovirineae |
Čeleď | Coronaviridae |
Podčeleď | Orthocoronavirinae |
Rody | |
| |
Sesterská skupina | |
Letovirinae[1][2] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
U člověka vyvolávají některé druhy viru běžná onemocnění (nachlazení), ale i závažnější virózy.[5] V roce 2002 byl nově objevený Betacoronavirus, nazvaný SARS-CoV (v roce 2020 klasifikován jako jedna z forem druhu Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus[6]), zjištěn jako původce nemoci SARS. V roce 2012 byl objeven nový druh betakoronaviru, nazvaný MERS-CoV (The Middle East respiratory syndrome coronavirus), který způsobuje obdobně závažné onemocnění MERS. Na přelomu let 2019 a 2020 se objevila epidemie respirační choroby covid-19 v čínském městě Wu-chan a v jeho okolí. Původcem je nový typ betakoronaviru – SARS-CoV-2, patřící do stejného druhu jako SARS-CoV.[6]
Charakteristika
Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry s pozitivní polaritou. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny.[7][8]
Dosahují velikosti kolem 120 nanometrů.[9] Jejich genom obsahuje 30 tisíc bází, což je nejvíce mezi známými RNA viry s nesegmentovaným genomem.[10]
Systém
Podčeleď Orthocoronavirinae zahrnuje (podle vydání Taxonomie virů 2019) 4 rody:[1]
- Alphacoronavirus; k roku 2019 uznáno 17 druhů v 14 podrodech:
- Podrody: Colacovirus, Decacovirus, Duvinacovirus, Luchacovirus, Minacovirus, Minunacovirus, Myotacovirus, Nyctacovirus, Pedacovirus, Rhinacovirus, Setracovirus, Soracovirus, Sunacovirus, Tegacovirus
- Betacoronavirus; k roku 2019 uznáno 14 druhů (a z dosud neuznaných například „NeoCoV“, pravděpodobně z rodu Merbecovirus[11][12]) v 5 podrodech:
- Podrody: Embecovirus, Hibecovirus, Merbecovirus, Nobecovirus, Sarbecovirus
- Gammacoronavirus; k roku 2019 uznáno 5 druhů ve 3 podrodech:
- Podrody: Brangacovirus, Cegacovirus, Igacovirus
- Deltacoronavirus; k roku 2019 uznáno 7 druhů ve 3 podrodech:
- Podrody: Andecovirus, Buldecovirus, Herdecovirus
Od doby posledního vydání taxonomie virů byly objeveny další, nové druhy koronavirů, které dosud čekají na uznání a klasifikaci od ICTV.[13]
Lidské koronaviry, jejich taxonomické zařazení a původ
K roku 2020 je známo 8 typů lidských koronavirů, taxonomicky řazených na úrovni druhu nebo na poddruhové úrovni:
- Rod: Alphacoronavirus
- Podrod: Duvinacovirus
- Druh: Human coronavirus 229E (HCoV-229E), popsaný v listopadu 1966
- Podrod: Setracovirus
- Druh: Human coronavirus NL63 (HCoV-NL63), prvně detekovan roku 2004 v Nizozemsku
- Podrod: Duvinacovirus
- Rod: Betacoronavirus
- Podrod: Embecovirus
- Druh: Betacoronavirus 1
- Human coronavirus OC43 (HCoV-OC43), popsaný v prosinci 1967
- Human enteric coronavirus 4408 (HECV-4408), popsaný v lednu 1994 [14]
- Druh: Human coronavirus HKU1 (HCoV-HKU1, prvně detekován roku 2005 v Hongkongu)
- Druh: Betacoronavirus 1
- Podrod: Merbecovirus
- Druh: Middle East respiratory syndrome-related coronavirus (MERS-CoV), popsaný 2012
- Podrod: Sarbecovirus
- Druh: Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus (SARS-CoV, v současném vymezení druhu od r. 2020)
- SARS-CoV či SARS-CoV-1[15] (od r. 2020 SARS-CoV ve smyslu rázu (strain) daného druhu), popsaný 2003
- SARS-CoV-2, popsaný 2019
- Druh: Severe acute respiratory syndrome-related coronavirus (SARS-CoV, v současném vymezení druhu od r. 2020)
- Podrod: Embecovirus
Studie z r. 2021 určila pravděpodobné přímo předchozí hostitele lidských koronavirů, než došlo k jejich přenosu z nich na člověka (rozumí se hostitelé, v nichž daná virová populace „zdomácněla“; není však vyloučeno, že vlastní přenos proběhl přes dalšího přechodného mezihostitele, v němž se však již nevytvořila populace tvořená variantami/mutacemi pro něj specifickými):[16]
Předchozím hostitelem HCoV-NL63, SARS-CoV a SARS-CoV-2 byli podle této studie netopýři. Původním hostitelem MERS-CoV byli sice také netopýři, z nich se však přesunul na velbloudy a do lidské hostitelské populace se rozšířil po vícenásobné výměně nákazy mezi velbloudy a jejich pastevci; z původně netopýřího přes velbloudího hostitele se lidským koronavirem stal i HCoV-229E, zatímco HCoV-HKU1 přešel na člověka z hlodavců a HCoV-OC43 a HECV-4408 z krav.
Sarbecovirem, tedy jedním z předchůdců virů SARS-CoV, se lidská populace poprvé nakazila pravděpodobně již před více než 21 000 lety.[15][17]
Onemocnění
Koronaviry byly původně známy jen jako původci infekcí zvířat – ptáků a savců. Jednalo se o jednotlivé formy z rodu Alphacoronavirus, které způsobovaly např. virové infekce drůbeže a jiných ptáků,[18] ale i skotu nebo domácích zvířat (psů[pozn. 1], ale zejména na koronaviry citlivých koček[pozn. 2] a fretek[pozn. 3]).[19][20][21][22] Od 60. let 20. století byly zjištěny i u lidských onemocnění.
Onemocnění z koronavirů mají maxima převážně v lednu a únoru a zasahují jednotky procent populace.[23] U lidských koronavirů[pozn. 4] HCoV-NL63, HCoV-229E, HCoV-OC43 a HCoV-HKU1 se ukazuje, že velmi často u jedinců dochází k opakovanému onemocnění, což naznačuje, že člověk nezískává dlouhodobou imunitu.[24]
Zpočátku šlo jen o běžná nachlazení (která nejčastěji způsobuje rhinovirus), která byla komplikovanější u lidí s oslabenou imunitou. Ale koronaviry z rodu Betacoronavirus jsou původci i některých závažných respiračních chorob z posledních let. Koncem roku 2002 se objevilo nové závažné onemocnění – SARS (syndrom náhlého selhání dýchání), na který roku 2003 zemřelo přibližně 800 lidí. O deset let později byla diagnostikována nová forma obdobně závažného onemocnění – MERS, na který do roku 2020 zemřelo přes 800 lidí. Na sklonku roku 2019 se rozšířil z Číny nový typ nebezpečné choroby covid-19 a začal se postupně šířit do dalších zemí.[25][8] K 5. červenci 2020 bylo WHO hlášeno více než 11 milionů případů podezření, pravděpodobné nebo prokázané nákazy virem SARS-CoV-2, přičemž z množin pravděpodobné a prokázané nákazy bylo hlášeno 531 659 úmrtí bez zjevně jiné příčiny. Výskyt viru byl potvrzen téměř ve všech zemích včetně České republiky.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Orthocoronavirinae na Wikimedia Commons
- Téma Koronavirus ve Wikicitátech
- Taxon Coronavirus ve Wikidruzích
- Slovníkové heslo koronavirus ve Wikislovníku
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.