Koloman Haličský
- Článek
- Diskuse
Nástroje
Obecné
Tisk/export
Na jiných projektech
Koloman Haličský | |
---|---|
kníže haličský a vévoda slavonský, chorvatský a dalmátský | |
Kolomanova socha v Gödöllő | |
Narození | 1208? |
Úmrtí | 1241 Záhřeb |
Pohřben | klášter v Ivaniči u Čazmy |
Manželka | Salomena Polská |
Dynastie | Arpádovci |
Otec | Ondřej II. Uherský |
Matka | Gertruda Meranská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Koloman Haličský (maďarsky Kálmán, 1208? – 1241 Záhřeb) byl haličský kníže a slavonský vévoda z dynastie Arpádovců.
Byl mladším synem uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z rodu Andechsů.Zdá se, že již roku 1214[1] byl oženěn se Salomenou, dcerou Leška Bílého, otcova soupeře o ovládnutí Haliče.
„ | Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči... | “ |
— Lešek Bílý králi Ondřejovi II. (Haličsko-volyňský letopis)[2] |
Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra Ondřeje s Helenou. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.
Roku 1241 vpadli do Uher Tataři, vedení chánem Bátúem, jemuž král Béla IV. odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky na řece Sajó. [3] V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s templáři a vojskem arcibiskupa Ugrina.[4]
„ | ... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal... | “ |
— Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)[5] |
Velmistr templářů se svými rytíři v bitvě zahynul a Koloman společně s Ugrinem byli nuceni ustoupit.Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.
„ | A zničené bylo celé vojsko země. Krále zahnali až k moři, jeho bratra Kolomana zabili... | “ |
— Spišskosobotská kronika[6] |