Klimatická bezpečnost
Klimatická bezpečnost[1] se zabývá vážným ohrožením bezpečnosti lidí, ekosystémů a rozvoje zemí v důsledku globálního oteplování. Snaží se klimatické změně přizpůsobit a zmírnit dopady.[2]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5c/6m_Sea_Level_Rise.jpg/300px-6m_Sea_Level_Rise.jpg)
Vědecké podklady ke změně klimatu zajistil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), kterého se účastní vědci a instituce z celého světa. Jejich výsledky se stávají podkladem pro politická jednání a následná rozhodnutí.[3]
Během 70. a 80. let provedla skupina Jason, která se zabývá bezpečností, výzkum v oblasti změny klimatu.[4] Změna klimatu byla identifikována jako multiplikátor hrozby, který může zhoršit již existující hrozby.[5] Analýza 60 předešlých studií a 45 datových souborů ukázala, že „změna klimatu zvyšuje úbytek přírodních zdrojů způsobem, který může zvýšit pravděpodobnost devastace živobytí, nestabilitu státu, vysídlení lidí a masových úmrtí“.[6]
V roce 2015 vydal Bílý dům zprávu, která ukázala, že klimatické změny ohrožují některé pobřežní oblasti, a že měnící se Arktida představuje rizika pro ostatní části země, riziko pro infrastrukturu a zvyšuje nároky na vojenské zdroje.[7] NATO v roce 2015 uvedlo, že změna klimatu je významnou hrozbou a „její kousnutí je již cítit“.[8]
Klimatická změna
V roce 2003 vypracovali Peter Schwartz a Doug Randall zprávu, která se zabývala potenciálními následky různých scénářů souvisejících s klimatem pro národní bezpečnost Spojených států.
Výzkum Národní rady pro výzkum (National Research Council) z roku 2013 zhodnotil důsledky náhlé změny klimatu, včetně následků na systém fyzického klimatu, přírodní systémy nebo lidské systémy. Autoři poznamenali: „Klíčovou charakteristikou těchto změn je, že změny mohou přijít rychleji, než by se očekávalo, plánovalo nebo vypočítalo, což vyvolává spíše reaktivnější než proaktivní způsoby chování.“[9]
Zdraví
Studie zjistily, že v důsledku extrémních vln horka dochází k vyšší úmrtnosti. Extrémní teplotní podmínky mohou negativně působit na lidskou termoregulaci. V budoucnu by rostoucí emise mohly vystavit asi 74% světové populace po dobu nejméně dvaceti dnů ročně smrtelným hrozbám způsobeným teplem po dobu nejméně dvaceti dnů ročně.[10]
Psychologické dopady
Článek z roku 2011 v časopise American Psychologist identifikoval tři třídy psychologických dopadů globální změny klimatu:[11]
- Přímé – „akutní nebo traumatické účinky extrémních klimatických jevů a změně prostředí“
- Nepřímé – „ohrožení emocionálního stavu člověka na základě pozorování dopadů a obav či nejistoty ohledně budoucích rizik“
- Psychosociální – „chronické sociální a společenské následky velkého tepla, sucha, migrací a konfliktů souvisejících s klimatem a postkatastrofální adaptací“
Přizpůsobování se
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/71/Army-green_gets_greener%2C_USARPAC_Soldiers_test_clean_energy_sources_during_RIMPAC_140707-A-RV513-033.jpg/300px-Army-green_gets_greener%2C_USARPAC_Soldiers_test_clean_energy_sources_during_RIMPAC_140707-A-RV513-033.jpg)
Energie
Minimálně od roku 2010 začala americká armáda agresivně tlačit na využití obnovitelných zdrojů energie, aby snížila potřebu přepravy fosilních paliv.[12] Na základě výroční zprávy NATO z roku 2015 plánuje aliance investovat do obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti s cílem snížení rizika pro vojáky, a uvedení důvodů následků změny klimatu.[13]
Nástroje a instituce klimatické bezpečnosti
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) – odborníci z mnoha zemí, podporovaní vládami, kteří shrnují vědecká poznání toho, co se s klimatem děje, jaké jsou dopady a ohrožení a jak lze bojovat, vydává komplexní zprávy a dokumenty o klimatické změně[14]
Summit Země - konference OSN o životním prostředí v Riu de Janeiru (1992), hlavní dohody Agenda 21, Deklarace Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Zásady obhospodařování lesů
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu - z roku 1992, smluvními stranami země OSN, cílem "...stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému".
Kjótský protokol - původně do 2012, dohoda snižující emise, s pozitivním vlivem na EU, ale nikdy jej neratifikovaly USA[15]
Pařížská dohoda - 2015, formuluje dlouhodobé cíle ochrany klimatu, aby se udrželo zvyšování globální teploty pod 2 °C, platí pro rozvinuté i rozvojové státy[16]
Strategický balíček 20-20-20 - evropský nástroj, jak do roku 2020 snížit skleníkové plyny o 20 % oproti 1990, zvýšit obnovitelné zdroje energie na 20% a zvýšit účinnost využívání energie o 20 %[17]
Klimatický a energetický rámec - od 2014 v EU, pro rok 2030 - snížit emise o 40 % oproti 1990, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 27 %, zvýšit účinnost využívání energie o 27 %[18]
2050 Low Carbon Roadman - v roce 2050 by měly emise klesnout o 80 % oproti 1990[19]
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate security na anglické Wikipedii.