Karel Weishäupl
Karel Weishäupl (Karl Weishäupl) byl ranhojič a vyhledávaný šumavský léčitel,[1] ale především napravovač vykloubených končetin, respektive narovnavač zlomených dlouhých kostí[1] sídlící na Horské Kvildě.[2]
| Karel Weishäupl | |
|---|---|
 | |
| Jiná jména | Karl Weishäupl |
| Bydliště | Horská Kvilda |
| Povolání | statkář, lidový léčitel |
| Znám jako | „Börichter“; „Boarichter“[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podrobněji
Studia
Základní chirurgické znalosti jak léčit úrazy získal během první světové války v c. a k. rakousko-uherské armádě, kde vykonával funkci poddůstojníka zdravotní služby (hodnost šikovatel).[2] Zde se nejspíše velice zblízka seznámil s různými druhy zranění a způsoby jejich léčení a navíc se s léčitelskými schopnostmi musel pravděpodobně již narodit.[2] Měl poměrně rozsáhlý léčitelský obvod, do něhož spadali lidé ze širokého okolí a to i z Prachatic a Kašperských Hor.[1][3]
Metody léčení zlomenin
Postiženou končetinu nejprve pečlivě prohmatal prsty (několik mu jich chybělo) aby lokalizoval přesnou polohu zlomených kostí.[1] (To byl pro pacienta většinou dosti bolestivý zážitek.) Poté zlomené kosti bez použití rentgenu a umrtvení urovnal, ruku či nohu natřel vlastní speciální hojivou mastí (z vepřového sádla a černého kořene) a nakonec poškozenou končetinu zavázal běžným obvazem a mechanicky fixoval dřevěnou dlahou.[1][3] Zlomeniny zásadně znehybňoval jen dlahou, protože použití sádry by mohlo způsobovat otlaky, zatuhnutí kloubů a nedobré prokrvování zlomené končetiny, což by negativně ovlivnilo průběh a celkový výsledek léčby.[2]
Metody léčení otevřených zlomenin
Otevřené zlomeniny pečlivě vydezinfikoval, nešil je ale jen pomazal vlastní speciální hojivou mastí a překryl obvazem.[2] Vymknuté či zlomené údy napravoval velice efektivně[2] a ošetřoval i velmi komplikované zlomeniny rukou a nohou.[1][3]
Lékaři k jeho metodám
Když v Praze jeho syn, který tam studoval medicínu, vyprávěl vysokoškolským profesorům o tom, jakými metodami jeho otec na Šumavě léčí zlomeniny, nechtěli mu uvěřit, že je to vůbec možné.[1] Jeden lékař z Kašperských Hor si dokonce na léčitelství Karla Weishäupla řadu let stěžoval a to dokonce u soudu.[1] Nepřátelství ale skončilo poté, co lékař svoji zlomenou nohu svěřil do péče horskokvidskému léčiteli a ten mu ji úspěšně uzdravil.[1] Dobrou vizitkou jeho perfektní práce byl případ léčení komplikované zlomeniny stehenní kosti jedné jeho příbuzné.[1] Selka vážila 140 kg a za dva měsíce nebylo na její chůzi po těžkém úrazu ani památky.[1][3]
Ekonomická stránka léčení
Karl Weishäupl měl poměrně velké hospodářství, většina jeho příjmů pocházela ze zemědělské činnosti a dle majetku patřil mezi dobře situované místní obyvatele.[1] Bydlel na konci Horské Kvildy v chalupě, která se nacházela naproti Pollaufově hostinci.[2] Dům (statek) již dnes (rok 2022) nestojí, ale nacházel se přibližně v místě budovy bývalé školy.[2][p. 1]
Sousedskou pomoc považoval za samozřejmou, nebral peníze a za zraněnými i dojížděl.[2] Pacientům nic neúčtoval a vzal si jen to, co mu sami většinou chudí Šumaváci dali.[1] V létě při cestách za pacienty trpěl velkou žízní a v zimě bylo dobrým zvykem nabídnout léčiteli něco pro zahřátí. Obé ale bylo pro rodinu pacienta dosti nákladné.[1][3]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- KINTZL, Emil a FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava 3. Zlín: Kniha Zlin, 2015; Stream; 164 stran; strana 76,77, kapitola: „Dávní šumavští léčitelé“; ISBN 978-80-7662-062-9.
