Kakadu arový

Druh formálně popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1788 v jím revidované a rozšířené verzi Systema naturae, jejímž původním autorem byl Carl Linné. Gmelin druh zařadil do rodu Psittacus a vytvořil vědecké jméno Psittacus aterrimus.^[2] Gmelin svůj popis založil na „černém kakaduovi“, který popsal a ilustroval anglický přírodovědec George Edwards v roce 1764.^[3] Edwards měl k dispozici nákres kakadua arového od šrílanského umělce jménem Pieter Cornelis de Bevere, který Edwardsovi poskytl nizozemský sběratel Joan Gideon Loten.^[4] Původní nákres od de Bevera je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.^[5]

Kakadu arový představuje jediného zástupce rodu Probosciger, který vytyčil německý přírodovědec Heinrich Kuhl v roce 1820.^[6][7] Jméno rodu je kombinací latinského proboscis („čumák“) a -ger („plačící“). Druhové jméno aterrimus pochází z moderní latiny, ve které znamená „velice černý“ (ater = „černý“).^[8] Kakadu arový bývá řazen do podčeledi Cacatuinae.^[9] Vyskytuje se ve čtyřech poddruzích s tímto rozšířením:^[7]

• Probosciger aterrimus aterrimus (Gmelin, 1788) – Aruské ostrovy.
• Probosciger aterrimus goliath (Kuhl, 1820) – ostrovy Rádža Ampat, Ptačí hlava a západní, střední, a jihovýchodní Nová Guinea.
• Probosciger aterrimus macgillivrayi (Mathews, 1912) – jižní Nová Guinea a sever Yorského poloostrova.
• Probosciger aterrimus stenolophus (Oort, 1911) – Yepen a severní a východní Nová Guinea.

Genetická studie z roku 2007 nicméně nenašla podporu pro takovéto rozdělení a za relativně samostatnou linii považovala pouze kakaduy ze západu Nové Guiney.^[10]

Kakadu arový dorůstá do délky 51–64 cm^[11] a jeho hmotnost se pohybuje kolem 850 g. Je celý černý nebo šedý s neopeřenými karmínovými tvářemi, jejichž zbarvení se v případě rozrušení mění na černé. Jeho dalším výrazným znakem je roztažitelná chocholka na hlavě a velmi silný zobák, který patří k největším mezi papoušky a který mu umožňuje rozlouskávat i tvrdé skořápky ořechů a některých semen, které jsou jinak ostatním ptákům nepřístupné.^[12][13][11]

Obývá tropické deštné lesy na Nové Guiney a v severním Queenslandu v Austrálii (Yorský poloostrov). Na Nové Guinei se nejčastěji vyskytuje v nížinách do 750 m n. m., občas vystoupá až do 1300 m.^[11]

Vyskytuje se samostatně, v páru nebo v menších hejnech. Let je těžkopádný s pomalým máváním křídly. V letu je zobák přitlačen k hrudi, avšak kakadu jej nemůže zavřít kvůli úhlu, jaký čelisti svírají. Hlasový projev zahrnuje trylkovací pisklavý zvuk, který představuje kontaktní volání. Živí se semeny, ořechy, pupeny a ovocem včetně bobulí.^[13] Potravu sbírá v korunách stromů nebo na zemi.^[11]

Podle nepřímých důkazů se kakadu arový v australských zoo dožil 80–90 let,^[14] nejdéle žijící potvrzený věk nastal u jedince z londýnské zoo, který se dožil 56 let.^[15]

Hnízdí v přirozených dutinách vzrostlých stromů. V Austrálii nejčastěji hnízdil v dutinách blahovičníků Eucalyptus tetrodonta a vrcholné období kladení vajec připadalo na září.^[16] Dno dutiny bývá vystláno dřevěnými pilinami a zlomenými větvičkami, ze kterých si vytváří několik centimetrů až metr vysokou plošinku, jejímž cílem je patrně odvodnění hnízda v období dešťů. Stavba takovéto plošinky je v rámci kakaduovitých unikátní.^[11] Samice klade jedno oválné vejce o rozměrech cirka 47×37 mm. Inkubace trvá kolem 31–35 dní a zajišťuje ji pouze samice. Mláďata zůstávají na hnízdě 14–16 týdnů.^[13] To je vůbec nejdelší doba ze všech papoušků.^[17] Mláďata v tomto období vykrmují oba rodiče.^[13] Hnízdí jen jednou za rok, případně ještě méně. K zahnízdění může využít tu samou hnízdní dutinu, nebo se přestěhuje jinde. Kakadu arový ročně klade jen jedno vejce a má zároveň i jednu z nejnižších mír úspěšnosti vyhnízdění mezi papoušky.^[16]

Je výrazně ohrožován ztrátou svého přirozeného biotopu. V Austrálii se biotop druhu zmenšuje následkem pálení lesů a také jejich kácením, ke kterému dochází kvůli těžbě bauxitu. Na Nové Guineji zase dochází ke kácení lesů z důvody expanze měst a plantáží.^[18] Na Nové Guineji je kakadu navíc loven.^[11] Ke snížení populací kakadua arového napomáhá i celosvětový dovoz do zajetí, kde je populární díky svému neobvyklému vzhledu.^[18] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí kakadua arového jako téměř ohrožený druh. Je chráněn v rámci CITES.^[18]

Tento druh je chován v desítkách evropských zoo.^[19][20][21] Je chován i v pěti českých zoologických zahradách:^[22]

• Zoo Brno
• Zoo Jihlava
• Zoo Ostrava
• Zoo Praha
• Zoo Ústí nad Labem – v zázemí^[17]

Dříve byl chován také v Zoo Liberec.^[23]

Počátek chovu v Zoo Praha se datuje do roku 1995, toho do dnešní doby kontinuálního pak v roce 2008.^[24] Tehdy první jedince získala zahrada díky zabavení těchto zvířat pašerákům.^[25] V roce 2013 se chovatelé snažili mládě narozené 1. října u nezkušených rodičů alespoň uměle odchovat. Odchov se sice úspěšně podařil.^[26] Neočekávaně ale na následky vrozené vady ledvin v lednu 2014 uhynulo.^[27] V roce 2014 se narodila další dvě mláďata – 19. června (samec) a 21. října 2014 (samice).^[28] Ta se podařilo úspěšně odchovat,^[29] přičemž se jednalo o jediné úspěšné odchovy tohoto druhu v evropských zoo za předchozí tři roky.^[28] V roce 2017 se podařilo odchovat samičku, která se vylíhla 20. dubna po 29 dnech inkubace.^[24] Úspěch je o to větší, že se jedná o první přirozený odchov v rámci Unie českých a slovenských zoo a zároveň jediné v Evropě odchované mládě za rok 2017.^[24] Na konci roku 2017 byli chováni čtyři samci a pět samic, tedy devět jedinců, což je stejný počet jako ve všech zbylých čtyřech českých zoo chovajících tento druh.^[22] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě (samice). Ke konci roku 2018 tak bylo chováno deset jedinců (čtyři samci a šest samic).^[30] V srpnu 2019 se vylíhlo další mládě.^[31] Kakadu palmoví žijí v pražské zoo v zázemí, ale jedinci odchovaní v Zoo Praha jsou od září 2019 vystaveni v jedné z průchozích expozic Rákosova pavilonu pro exotické ptáky.^[25][32]

• KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kakadu arový na Wikimedia Commons
• Kakadu v ZOO Liberec Archivováno 9. 9. 2011 na Wayback Machine.