Josef Laštovička

Josef Laštovička se narodil v Německém Brodě, kde prožil dětství a mládí.^[1] V době dospívání se věnoval trampingu.^[1] V letech 1934 až 1936 prošel základní vojenskou službou v československé armádě v cyklistické rotě instrukčního praporu v Milovicích.^[1] (Zřejmě zde se mu dostalo i výcviku operátora radiotelegrafické stanice.^[1]) Na vlastní žádost byl po vojenské službě přijat ke státní policii a v květnu 1937 absolvoval nástupní školu uniformovaného policejního strážního sboru v Praze.^[1] Koncem 30. let 20. století přestoupil k neuniformované stráži bezpečnosti (později kriminální policii).^[1]

Okupace Čech a Moravy postavila před české četníky a policisty dilema: zachovat věrnost vlasti a národu nebo kolaborovat s Němci.^[1] Zůstat ve službě totiž znamenalo nejen dohlížet nad veřejným pořádkem a dopravou a bojovat s kriminální trestnou činností, ale zároveň plnit úkoly plynoucí z podřízenosti německým nacistickým bezpečnostním složkám, kterým šlo prioritně o potlačování domácího protinacistického odboje.^[1] Úředníci gestapa museli (v jim alespoň zpočátku neznámém českém prostředí) chtě nechtě úzce spolupracovat s českou policií.^[1] Po nastolení protektorátu si gestapo nárokovalo určitý počet českých policistů jako pomocné kancelářské síly a jako tlumočníky.^[1]

Kriminální asistent Josef Laštovička ovládal perfektně němčinu, psal velmi rychle na psacím stroji, dobře střílel z pistole i z pušky, žil spořádaným rodinným životem, sympatickým zevnějškem působil na okolní úředníky důvěryhodně a navíc splňoval i nacistická kritéria „árijského“ vzezření.^[1] .

Ačkoli pracoval pro tajnou státní policii, všemožně pomáhal vyslýchaným a zatčeným.^[2] Jeho odbojová činnost byla značně rozsáhlá.^[1] Zprostředkovával setkání zadržených s rodinou, předání zpráv, jídla a cigaret, ničil některé důkazy a dodatečně upravoval vyšetřovací zprávy ve prospěch vyslýchaných.^[2] Umožňoval také kontakty a vzájemnou domluvu mezi zadrženými, sděloval domácímu odboji další (nová) jména, když se tato objevila ve spisu.^{[1][p. 1]} Zpravodajský kontakt udržoval přes policejní odbojovou organizací „Blaník“.^[1] (Měl kontakty i na další odbojové skupiny.^[1]) Varoval domácí odboj před konfidenty a vedl si seznam úředníků a tajných spolupracovníků gestapa.^{[1][p. 2]} V letech 1941 až 1943 policejní inspektor Josef Laštovička působil coby tlumočník v „protikomunistickém“ referátu gestapa IV.A-1 v Petschkově paláci v Praze.^{[1][p. 3][p. 4]}

Přibližně v srpnu 1943, několik týdnů před svým zatčením (3. září 1943), navázala členka ilegální KSČ Josefa Fajmanová spojení s tlumočníkem gestapa Josefem Laštovičkou,^[3] Informace od Laštovičky procházely nepřímou cestou (a s mírným zpožděním) jednak přes policejní odbojovou organizací „Blaník“,^[1] ale také přes pracovníky družstva „Bratrství“, odkud pak doputovaly k Josefě Fajmanové a ta je předávala Josefu Molákovi.^[3] Když se v létě 1943 zaměřilo gestapo na členy III. ilegálního ústředního vedení KSČ (s cílem toto vedení rozbít), pokusil se Laštovička komunisty opakovaně varovat.^[1] Naléhavost situace se zvýšila poté, co se Laštovička dozvěděl, že jeden ze členů působících v jejich řadách – Jaroslav Fiala (vystupující pod pseudonymem „Kalina“) – je konfidentem (agentem) gestapa.^[1]

Laštovička, vědom si nebezpečí z prodlení, riskantně a pod tlakem naléhavosti porušil pravidla konspirace a pokusil se Fajmanovou před Jaroslavem Fialou varovat^[4] stručnou a lakonickou varovnou zprávou, kterou zaslal (prostřednictvím ilegální organizace Blaník^[2]) 17. srpna 1943 a ve které stálo: „Vedoucí Pardubic je zrádcem strany.“^{[3][p. 5]} Varování ale nedoputovalo příliš daleko, neboť třetím článkem ve štafetě byl (nešťastnou náhodou) právě „Kalina“.^[2] Ten jej, zcela logicky, předal neprodleně gestapu.^[1][4] Následný písmoznalecký posudek detekoval Josefa Laštovičku jako jejího nezpochybnitelného pisatele.^[3] (Je dosti pravděpodobné, že gestapo mělo i jiné signály o tom, že Laštovička „pracuje proti nim a pro odboj“.^[1])

Josefa Laštovičku požádal jeden z jeho nadřízených, aby 26. srpna 1943 zůstal odpoledne o něco déle v úřadovně a po odchodu ostatních zaměstnanců byl pak Laštovička (za přítomnosti vedení pražského gestapa) zatčen.^[1] Během měsíce „zostřených výslechů“ vzal zatčený veškerou vinu na sebe a nic podstatného na nikoho neprozradil.^[1] Německý právník, důstojník SS a úředník gestapa Dr. Ernst Gerke, který v roce 1942 převzal funkci šéfa pražského gestapa po Hans-Ulrichovi Geschkem, nařídil v cause Laštovička zvláštní zacházení (německy: Sonderbehandlung), které v praxi znamenalo fyzickou likvidaci bez předchozího soudního přelíčení.^[1] Dne 29. září 1943 vstoupilo na celu číslo 1 ve věznici v Praze na Pankráci několik gestapáků, kteří následně donutili dva české vězně, aby svého spoluvězně Josefa Laštovičku oběsili.^[1][4][3]

Po druhé světové válce byl kriminálnímu obvodnímu inspektorovi Josefu Laštovičkovi in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939 a Pamětní odznak Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých.^[1]

• Josefa Fajmanová
• Jaroslav Fiala

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Laštovička na Wikimedia Commons