Jiří Toroň

Po studiu na reálném gymnáziu v Ostravě,^[2] studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde byl žákem českého sochaře, malíře, grafika a spisovatele profesora Jakuba Obrovského^[2] a profesora Karla Mináře.^[2] Na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze byl žákem českého malíře a ilustrátora profesora Cyrila Boudy, českého sochaře, medailéra a profesora Karla Lidického a profesora Martina Salcmana.^[2] Započatá studia na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity nedokončil.^[2]

Během svého života byl členem mnoha různých sdružení: Jednak to byla „Jednota umělců výtvarných“, dále pak „Český fond výtvarných umění (ČFVU)“, „Asociace restaurátorů“, „Grafis“, „Akademie 1800-1888“ a také Skupina 66.^[2]

Působil pedagogicky na Akademii výtvarných umění v Praze a to nejprve jako pedagog, poté jako odborný asistent, posléze jako docent a nakonec jako profesor.^[2] V letech 1983 až 1990^[3] zastával na AVU funkci vedoucího „Ateliéru restaurování výtvarných děl malířských a dřevěných polychromovaných plastik“.^[2] V odborné oblasti byl znám jako autor prací z oblasti průzkumu techniky malby.^[2]

Jiří Toroň se ve své volné tvorbě zabýval malbou, kresbou a grafickými technikami.^[4] Obsahově se zaměřoval na hornickou tematiku Ostravska, krajinu, portrét, ale i na dětské motivy.^[4] Nejprve v jeho tvorbě převažovala malba a grafika, restaurování se věnoval později.^[4] Příležitostně vytvářel i exlibris.^[4][5] nebo ilustroval knihy.^[4] Svými díly je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze a Pražského hradu v Praze, Moravské galerie v Brně, v galerii výtvarného umění v Ostravě a jinde.^[4]

Ve své restaurátorské práci se zabýval především restaurováním nástěnných i závěsných malířských děl, polychromovaných sochařských děl a sgrafit.^[4] O restaurování přednášel a publikoval v odborném tisku.^[4] Také o restaurátorství zorganizoval několik výstav:

• „Restaurátorské umění 1948-1988“, Mánes, Praha,^[4][2]
• „Sochařské dílny Jelínků“ ve Valdštejnské jízdárně v Praze^[4] nebo
• přehlídka „Malíři českého baroka“ v Oseku.^[4]

V praktické restaurátorské činnosti se podílel na restaurování Národního divadla, zámku v Troji, Faustova domu v Praze, Břevnovského kláštera v Praze, románského kostela v Poříčí nad Sázavou a jinde.^[2][4] Restauroval rovněž plastiky sochařů Jelínků, Brokoffů (Jan Brokoff, Michal Jan Josef Brokoff, Ferdinand Maxmilián Brokoff) a dalších mistrů 18. století,^[2] gotické madony a piety, reliéfy, závěsné obrazy předních mistrů z nejrůznějších období (Škréta, Ženíšek, Cranach, Reiner, Brandl, Švabinský, Beneš, Mucha, Zrzavý, Foltýn, Čapek, Kubišta, Procházka a další), mozaiky a nástěnné malby a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí.^[4]

Jiří Toroň se zúčastnil těchto kolektivních výstav:^[2]

• Aškenazy, Ludvík. Květnové hvězdy. Praha: Naše vojsko, 1955. 119 stran. Ilustracemi doprovodil Jiří Toroň.(povídková sbírka, později i pod názvem Májové hvězdy)^[4]
• Peter Jilemnický: Pole neorané.^[4]

• Ex musicis, katalog výstavy exlibris s hudebními motivy v Divadle hudby v Praze, 1962.
• Vinter, Vlastimil, ed. a Vlk, Miloslav, ed. Restaurátorské umění 1948-1988: Výstavní síň Mánes, Praha, 25. dubna - 25. června 1989: [Katalog výstavy]. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1989. 159 s., 2 vol.textové příl. Podíl českých výtvarných umělců na péči o kulturní památky. Katalog.
• Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0.
• Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2007

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Toroň na Wikimedia Commons
• Jiří Toroň v informačním systému abART
• TOROŇ, Jiří. Detail mozaiky (černobílá reprodukce). S. 2. Rudé právo [online]. 1962-05-08 [cit. 2020-08-25]. S. 2. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.