Jiří Pospíšil
Jiří Pospíšil (* 24. listopadu 1975 Chomutov) je český politik, v letech 2010 až 2014 místopředseda ODS a v letech 2002 až 2014 poslanec Parlamentu České republiky. Od roku 2014 je poslancem Evropského parlamentu za TOP 09, jejímž členem se stal roku 2017, a kterou v období 2017–2019 vedl. V říjnu 2018 se stal zastupitelem hlavního města Prahy, od února 2023 je náměstkem primátora pro kulturu, cestovní ruch a památkovou péči. Působil též jako předseda správní rady Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových.
V minulosti zastával úřad ministra spravedlnosti, nejdříve v letech 2006–2009 v první a druhé vládě Mirka Topolánka, a opět mezi roky 2010–2012 v kabinetu Petra Nečase. V období 2006–2007 a 2010–2011 byl předsedou Legislativní rady vlády. V letech 2009–2010 byl také děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Od prosince 2012 do srpna 2013 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny.
Vzdělání a profesní kariéra
Vystudoval gymnázium na Mikulášském náměstí v Plzni. V roce 1999 ukončil studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2002 získal titul JUDr.
Od roku 2007 je členem redakční rady časopisu Státní zastupitelství.
Dne 29. září 2009 rektor Západočeské univerzity v Plzni Josef Průša dočasně pověřil Jiřího Pospíšila funkcí děkana Právnické fakulty, když děkan Zachariáš a proděkani Tomažič a Kindl se pod tlakem médií vzdali funkcí poté, co byli obvinění z plagiátorství.[1] V listopadu 2009 se pak, po volbě, stal děkanem oficiálně.
Byl dlouholetým spolupracovníkem významné české mecenášky umění Medy Mládkové. Je členem správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, která spravuje Museum Kampa umístěné v prostorách Sovových mlýnů na pražské Kampě.
Jiří Pospíšil žije v Plzni.
Politická kariéra
V roce 1994 vstoupil do ODA, ještě v komunálních volbách roku 1998 za ODA neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Plzeň. Profesně se tehdy uvádí jako student ZČU.[2] V roce 1998 pak vstoupil do ODS a spoluzaložil regionální sdružení Mladých konzervativců v Plzni.
Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Plzeňský kraj).[3] Byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2006. Byl členem ústavněprávního výboru. Opětovně byl do sněmovny zvolen ve volbách v roce 2010. Od prosince 2012 byl místopředsedou organizačního výboru sněmovny.[4][5][6] V rozmezí 2000–2004 působil jako zastupitel Plzeňského kraje, opětovně zvolen byl v roce 2012.[7]
Ministr spravedlnosti (2006–2009)
V první vládě Mirka Topolánka i druhé vládě Mirka Topolánka zastával v letech 2006–2009 post ministra spravedlnosti. Jako ministr odvolal v roce 2007 vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta a novým jmenoval Vlastimila Rampulu,[8] toho však později, zejména z důvodu účelového protahování ve vyšetřování některých kauz, taktéž odvolal. V médiích se také zastal nového náměstka Libora Grygárka s tím, že je přesvědčen o jeho vysokých odborných předpokladech.[9]
Do funkce ministra spravedlnosti se vrátil s kabinetem Petra Nečase v roce 2010 a v téže době se na volebním kongresu ODS v červnu 2010 stal jedním z místopředsedů strany.[10] Od července 2010 do července 2011 působil jako předseda Legislativní rady vlády.[7] V průběhu roku 2010 vláda odvolala Nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou a do této funkce byl na návrh Jiřího Pospíšila jmenován tehdejší zástupce českého státu u Eurojustu v Haagu Pavel Zeman. Vedle přípravy rozsáhlých právních kodifikací došlo za ministra Pospíšila ke zrychlení soudního řízení o více než jednu třetinu nebo navýšení počtu pracujících vězňů o téměř 20 procent.
27. června 2012 byl ovšem prezidentem Václavem Klausem z funkce ministra spravedlnosti odvolán na návrh předsedy vlády Petra Nečase.[11] Oficiálním důvodem bylo manažerské selhání při řízení resortu; tento důvod ale řada politiků i odborníků označila za zástupný a jako skutečný důvod uvedla Pospíšilův úmysl jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. S tím nesouhlasila část politické scény, včetně "Pospíšilovy části" ODS.[12] Proti Pospíšilovu odvolání bylo uspořádáno několik demonstrací[13] a některé nevládní protikorupční organizace vyzvaly premiéra kvůli odvolání ministra spravedlnosti k rezignaci.[14]
V krajských volbách 2012 pak jako lídr vedl kandidátku ODS v Plzeňském kraji, kde se ODS podařilo nakonec zvítězit se ziskem 26,5 % a porazit sociální demokracii. Plzeňský kraj byl také jediným krajem, kde zvítězila ODS. Hejtmanem se ale nestal, protože koalici uzavřela ve volbách druhá ČSSD s třetí KSČM. Od 19. prosince 2012[15] do 28. srpna 2013 zastával pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny.
V Topolánkově vládě Pospíšil prosadil z pozice ministra spravedlnosti mj. přijetí nového trestního zákoníku, v Nečasově vládě pak mj. nový občanský zákoník a nový zákon o obchodních korporacích. Tím došlo ke kompletní rekodifikaci českého soukromého práva. Za Pospíšila byl také přijat nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim či nový zákon o obětech trestných činů.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Plzeňském kraji jako lídr ODS[16] a byl zvolen s druhým nejvyšším procentuálním počtem preferenčních hlasů. Od 5. prosince zastával pozici místopředsedy sněmovního ústavněprávního výboru, ze které však po vystoupení z ODS později sám odstoupil.[17]
Na 24. kongresu ODS kandidoval na post 1. místopředsedy ODS, získal 193 hlasů delegátů a nebyl tak zvolen. Porazil jej Jan Zahradil.[18] Neuspěl ani v první volbě řadových místopředsedů. Spolu s Petrem Sokolem postoupil až do třetího kola volby, ale ani jeden z nich nezískal dostatečný počet hlasů.[19] Získal nominaci i ve druhé volbě, ale vzdal se jí.[20]
Odchod z ODS
Dne 30. ledna 2014 odešel z ODS. Důvodem podle něj byla oboustranná ztráta důvěry u nemalé části členů a funkcionářů ODS. Odchodem chtěl také umožnit, aby byla ODS jednotná a schopná úspěšně realizovat svůj restart. Poslanecký mandát si ponechal.[21] Zároveň oznámil, že možná požádá Poslanecký klub TOP 09 a STAN o spolupráci (vstupovat do žádné strany však podle svých slov nehodlal).[22]
Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka za TOP 09 a STAN na 2. místě jejich kandidátky.[23] Získal 77 724 preferenčních hlasů (v rámci voleb vůbec nejvíce; 32,15 %), přeskočil tak lídra kandidátky Luďka Niedermayera a byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí rezignoval dne 20. června 2014 na mandát poslance Poslanecké sněmovny PČR, ve Sněmovně ho nahradil Vladislav Vilímec.[24] Pospíšil působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).
„Chci dbát na to, aby EU při tvorbě norem a zákonů nezacházela příliš daleko a nesnažila se chránit občany i tam, kde o to nestojí. Podpořím také studentskou mobilitu formou výměnných programů jako je Erasmus.“
V lednu 2016 v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že vážně uvažuje o kandidatuře v nastávajících prezidentských volbách v roce 2018.[25] Zda bude opravdu kandidovat na prezidenta, slíbil prozradit na jaře 2017.[26] V krajských volbách v roce 2016 obhájil svůj mandát krajského zastupitele v Plzeňském kraji, a to jako nestraník za TOP 09, když se vlivem preferenčních hlasů posunul z posledního místa kandidátky této strany na místo první.[27] Na mandát pak v lednu 2018 rezignoval, vystřídal jej Jaroslav Lobkowicz.[28]
Člen TOP 09
V říjnu 2017 podal členskou přihlášku do TOP 09,[29] o den později[kdy?] byl do strany přijat.[30] V listopadu 2017 byl zvolen předsedou TOP 09, získal 147 hlasů ze 177 možných hlasů.[31] Jeho protikandidát Pavel Němec obdržel pouze 13 hlasů.
Ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2018 byl z pozice člena TOP 09 lídrem kandidátky subjektu s názvem „TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“ a tudíž i kandidátem tohoto uskupení na post pražského primátora.[32] Ve volbách získal mandát zastupitele hlavního města Prahy, obdržel 77 850 preferenčních hlasů.[33]
Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 obhájil jako člen TOP 09 mandát europoslance z pozice lídra kandidátky subjektu s názvem "Starostové (STAN) s regionálními partnery a TOP 09".[34] Získal sice 37 231 preferenčních hlasů, ale přeskočil jej jeho stranický kolega Luděk Niedermayer. Uskupení však obdrželo 3 mandáty, takže europoslancem zůstal.[35]
Na konci srpna 2019 oznámil, že nebude na podzimním sněmu TOP 09 obhajovat pozici předsedy strany. Podle svých slov se chce soustředit na výkon mandátů europoslance a zastupitele hlavního města Prahy.[36] V listopadu 2019 tak byla jeho nástupkyní zvolena Markéta Pekarová Adamová.[37] Kandidoval pak ještě na funkci řadového místopředsedy, ale neuspěl.[38]
Na konci září 2020 se nakazil koronavirem, přičemž musel být převezen do nemocnice na jednotku intenzivní péče.[39][40][41]
V květnu 2021 byl Pospíšil odvolán z funkce předsedy pražského zastupitelského klubu Spojené síly pro Prahu. Jako důvody jsou uváděny časová zaneprázdněnost a podle Pospíšila také „mocenský boj" v klubu.[42] V této funkci ho nahradil šéf magistrátního výboru pro dopravu a někdejší starosta Prahy 5 Pavel Richter. Ten uvedl, že je pro něj klíčové, aby pražská vládnoucí koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu fungovala bez problémů.[43]
V komunálních volbách v roce 2022 obhájil z pozice člena TOP 09 na kandidátce koalice SPOLU (tj. ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) post zastupitele hlavního města Prahy.[44] Dne 16. února 2023, téměř pět měsíců od komunálních voleb, byla zvolena nová Rada hlavního města Prahy. Jiří Pospíšil se v ní stal náměstkem primátora zodpovědným za oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata (animal welfare),[45] kterou vykonává zároveň se svým mandátem europoslance.[46]
Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 již nekandidoval[47], mandát europoslance mu vyprší v polovině července 2024.
Kontroverze
Část kariéry Jiřího Pospíšila byla spojována s plzeňským podnikatelem Romanem Jurečkem, který je novináři označován ze jednoho z kmotrů ODS.[48]
Jiří Pospíšil v prvním období v křesle ministra spravedlnosti podpořil nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou při postupu v kauze Čunek, kdy došlo den před podáním obžaloby k odejmutí případu státnímu zástupci. Tento postup podpořilo svým právním posudkem jako jediné právě ministerstvo pod vedením Jiřího Pospíšila. V Nečasově vládě dle médií Pospíšil předchozí chyby napravil – prosadil odvolání Vesecké, kterou nahradil novým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a připravil nový zákon o státním zastupitelství, který měl výrazně posílit nezávislost veřejné žaloby.[49] Po vleklých soudních sporech prosadil i odvolání vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, kterého předtím sám do funkce jmenoval, a za jehož éry se veřejné žalobě nedařilo dotáhnout do konce velké korupční kauzy.[50]
V roce 2007 (v rámci tzv. kauzy Čunek) odvolal z podnětu tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké z funkce olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana. Tento Pospíšilův zásah však soud shledal nezákonným a Ivo Ištvan byl proto do funkce po čtyřech letech reinstalován.
V červenci 2009 byl Jiří Pospíšil v Toskánsku, kde se setkal s generálním ředitelem ČEZ Martinem Romanem a se správcem systému exekucí Pavlem Šikošem.[51] Krátce před setkáním s generálním ředitelem Martinem Romanem hlasoval Jiří Pospíšil ve třetím čtení pro přílepek „lex ČEZ“[52] k zákonu o spotřební dani, který zajistil ČEZu emisní povolenky v hodnotě 68 miliard korun.[53]
V říjnu 2010 po rezignaci na funkci děkana Právnické fakulty v Plzni podpořil do funkce děkana kontroverzního Květoslava Růžičku před favorizovaným Karlem Eliášem.[54]
Poté, co web gaynet.cz přinesl v květnu 2010 spekulaci o údajném Pospíšilově milostném vztahu s Václavem Moravcem,[55][56] se toto tvrzení objevilo i v dalších médiích,[57][58][59][nedostupný zdroj] ale již o 4 měsíce dříve se zmínka o Pospíšilově orientaci objevila například v příloze Kavárna deníku MF Dnes.[60] Veřejně se však k těmto osobním otázkám nevyjadřuje. Expremiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro server Česká-justice.cz v březnu 2014 uvedl, že Pospíšila před nástupem do stínové vlády v roce 2003 vyzval ke coming outu, aby nemohl být vydíratelný. Při jeho odvolání z funkce pak údajně označil za chybu, že tak nikdy neučinil.[61] Jiří Pospíšil uvedl, že mu Topolánek nic podobného neřekl.[62]
V červnu 2014 pak v pořadu České televize 168 hodin uvedl, že nemá klasickou rodinu, manželku, děti a žije sám. Dodal, že asi proto hrají v jeho životě významnou roli starší ženy (konkrétně mluvil o Věře Janouškové a Medě Mládkové), které jej obohacují duchovně a nikoliv jinak. Vše uzavřel s tím, že v tom není žádná vypočítavost, ale možná jeho přirozenost.[63]
V souvislosti s podzimními volbami do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2018 změnil Pospíšil dosavadní plzeňskou adresu pobytu; od jara 2018 je hlášený v Praze.[64]
Deník Aktuálně.cz v březnu 2020 zjistil, že advokátní kancelář, kterou vede bývalý spolužák starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře,[65] získala od Prahy 6 téměř 340 000 korun za dva právní posudky, které jsou z naprosté většiny plagiátem.[66] Právní analýzy, které pro Prahu 6 tvořilo několik bývalých Kolářových spolužáků, byly podle dotázaných právníků předražené.[67] Opoziční Piráti v Praze 6 požadovali rezignaci starosty Koláře, ale Pospíšil se za starostu postavil a důvody odvolání označil za zcela „malicherné“.[68]
Jiří Fremr, asistent Jiřího Pospíšila, v roce 2020 dle výpovědí domluvil[69] korupční schůzku pražského hoteliéra Petra Bauera s dvěma pražskými magistrátními zastupiteli za TOP 09. Petr Bauer měl zastupitele Jiřího Koubka a Radka Vondru uplácet za hlasování o změně pražské koalice. Změna měla přinést vyloučení Prahy sobě, jejíž zastupitelé usilovali o omezení turistických předzahrádek zabírajících ulice v centru města. Hoteliér Bauer se k trestnému činu přiznal a soudem mu byl udělen peněžitý trest.[70] Pospíšilův asistent Fremr se kromě toho angažoval také v korupční kauze Dozimetr.[71]
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Pospíšil na Wikimedia Commons - Jiří Pospíšil na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Jiří Pospíšil v pořadu Impulsy Václava Moravce
