Jaroslav Kulhavý

český biker

Jaroslav Kulhavý (* 8. ledna 1985 Ústí nad Orlicí) je český cyklista jezdící na horském kole (disciplína cross country). Dlouho závodil za tovární tým Specialized Racing,[1] od roku 2019 pak za svůj Jaroslav Kulhavy Cycling Team.[2] Stal se historicky prvním cross-country cyklistou, který vyhrál ve své disciplíně vše, co se dalo. Konkrétně jde o juniorského mistra Evropy a světa z roku 2003, bronzového medailistu z mistrovství světa 2007 v kategorii do 23 let, dvojnásobného mistra Evropy z let 2010 a 2011, vicemistra světa z roku 2010, mistra světa z roku 2011 a olympijského vítěze z Londýna z roku 2012. V roce 2011 zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru. V roce 2014 získal světový titul v maratonu. Na olympijských hrách v Riu 2016 vybojoval stříbrnou medaili. V letech 2010, 2011, 2012 a 2016 triumfoval v anketě Král cyklistiky. V české anketě Sportovec roku obsadil v letech 2011 a 2012 vždy 2. místo.

Jaroslav Kulhavý
Jaroslav Kulhavý na LOH 2008 v Pekingu
Osobní informace
Datum narození8. ledna 1985 (39 let)
Místo narozeníÚstí nad Orlicí
StátČeskoČesko Česko
Výška187 cm
Hmotnost77 kg
Webwww.jaroslavkulhavy.cz
Týmové informace
Současný týmSpecialized Racing
DisciplínaMTB – cross country
Rolezávodník
Úspěchy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Cyklistika na LOH
zlato2012 Londýncross-country
stříbro2016 Riocross-country
Mistrovství světa
zlato2011 ChampéryMTB – cross country
zlato2014 PietermaritzburgMTB – maraton
stříbro2010 Mont St. AnneMTB – cross country
stříbro2016 Nové Město na MoravěMTB – cross country
stříbro2017 CairnsMTB – cross country
bronz2010 Mont St. AnneMTB – smíšená štafeta
Mistrovství Evropy
zlato2010 HaifaMTB – cross country
zlato2011 DohňanyMTB – cross country
Mistrovství České republiky v cyklokrosu
bronz2002 Hlinskoelite + U23

Sportovní kariéra

Poprvé o sobě dal výrazněji vědět v roce 2003, kdy se stal juniorským mistrem světa i Evropy. Díky tomu se podíval i na olympiádu 2004 v Aténách, olympijský závod však kvůli defektu nedokončil.[3] V dalších letech sbíral zkušenosti v kategorii do 23 let, v roce 2007 vybojoval v této kategorii stříbro na mistrovství Evropy a bronz na mistrovství světa.[4]

V roce 2008 vstoupil do kategorie Elite a postupně začal překonávat historicky nejlepší výsledky českých bikerů. Na mistrovství světa v německém St. Wendelu skončil jedenáctý, čímž o tři místa vylepšil dosud nejlepší český výsledek Miloslava Kvasničky z roku 1991. Na olympiádě 2008 v Pekingu skončil osmnáctý a o čtyři příčky tak vylepšil do té doby nejlepší český výsledek Radima Kořínka z Atén v roce 2004.[5]

V roce 2009 skončil na mistrovství Evropy jedenáctý,[6] na mistrovství světa v australské Canbeře pak devátý.[7] Medailové umístění v závodě Světového poháru se mu zatím vybojovat nepodařilo.

V roce 2010 přišly první velké medailové úspěchy. V červenci v izraelské Haifě vybojoval titul mistra Evropy.[4] Ve Světovém poháru ze šesti závodů stál třikrát na stupních vítězů, v závěrečném závodě v americkém Windhamu se dočkal svého prvního vítězství v této prestižní soutěži. Jeho výsledky mu vynesly třetí příčku v celkovém pořadí.[8] Na mistrovství světa v kanadském Mont St. Anne nejprve pomohl k bronzu štafetě (ve složení Jaroslav Kulhavý, Ondřej Cink, Kateřina Nash a Tomáš Paprstka)[9] a poté v individuálním závodě vybojoval stříbrnou medaili, když nestačil pouze na Španěla Hermidu.[10] Poprvé byl zvolen nejlepším cyklistou roku, když vyhrál anketu Král cyklistiky.[11]

V roce 2011 triumf na evropském šampionátu zopakoval.[12] Suverénně ovládl Světový pohár, vyhrál pět ze sedmi závodů. Celkový triumf měl jistý již po vítězství v předposledním závodě soutěže, který se jel v lyžařském SKI areálu v Novém Městě na Moravě.[13] Na mistrovství světa v Champéry ve Švýcarsku přijel v roli největšího favorita. Úlohu splnil dokonale, domácího spolufavorita a druhého muže Světového poháru Schurtera porazil o celých 47 sekund.[14] Skvělou sozónu uzavřel obhajobou vítězství v anketě Král cyklistiky[15] a druhým místem v prestižní anketě Sportovec roku (před ním skončila jen wimbledonská šampiónka Petra Kvitová).[16]

Jaroslav Kulhavý (v modrém) ve vedoucí trojici olympijského závodu 2012

Výsledky z předchozí sezóny jej pasovaly na favorita olympijského závodu v Londýně. Sezónu 2012 ovšem nezačal tak dobře jako předchozí, trápila jej drobná zranění a defekty. Na mistrovství Evropy v Moskvě titul neobhájil, dojel pátý. Ve Světovém poháru skončil celkově třetí, vítězství se však v žádném ze sedmi závodů nedočkal, maximem byla dvě druhá místa. Poté, co v předposledním závodě nedojel a v posledním závodě skončil třináctý, řada lidí mu přestala vzhledem k olympiádě věřit. On se však nenechal zviklat a skvěle se na nejdůležitější závod sezóny připravil.

Olympijský závod horských kol se jel v poslední den londýnské olympiády, na náročné trati v Hadleigh Farm. Hlavním favoritem byl vzhledem k předchozím výsledkům v sezóně Švýcar Nino Schurter, který vyhrál čtyři závody Světového poháru, včetně posledního, který se jel těsně před olympiádou. Kulhavý se od začátku pohyboval na čele závodu a vyprovokoval rozhodující únik pětice jezdců. Z této pětice postupem času zbyli tři závodníci, o kterých bylo zřejmé, že si mezi sebou rozdělí medaile – Kulhavý, Schurter a Ital Marco Aurelio Fontana. V posledním kole nejprve zaútočil Fontana, ale z boje o zlato jej poté vyřadil defekt (uražená sedlovka). Kulhavý jezdil za Schurterem, ale zhruba dvě stě metrů před cílem nastoupil a Schurtera před sebe již nepustil. Získal tak pro Českou republiku čtvrté zlato z londýnské olympiády a první zlatou olympijskou cyklistickou medaili od rozdělení Československa.[17]

Na mistrovství světa v rakouském Saalfeldenu bojoval s únavou a ztrátou motivace. Dojel až třináctý, zklamání z olympiády si vítězstvím alespoň částečně vynahradil Švýcar Schurter. Kulhavý po skončení sezóny zvažoval přechod na silnici, pro rok 2013 se však nakonec rozhodl zůstat u horských kol.[18] Opět zvítězil v anketě Král cyklistiky.[19] I v anketě Sportovec roku skončil po roce opět druhý, předčila jej jen dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková.[20]

V březnu 2013 se zúčastnil prestižního etapového závodu dvoučlenných týmů Cape Epic v Jihoafrické republice. Uctil tak památku svého týmového kolegy Jihoafričana Burry Standera, druhého muže v pořadí Světového poháru 2012 a dvojnásobného vítěze Cape Epic, který 3. ledna 2013 tragicky zahynul při automobilové nehodě.[21] V závodě, považovaném za Tour de France horských kol, jel ve dvojici se Švýcarem Christophem Sauserem, mistrem světa horských kol z roku 2008 a dvojnásobným vítězem závodu z předchozích let (tehdy jel ve dvojici právě s Burrym Standerem). Vyhráli čtyři etapy ze sedmi a ovládli i celkové pořadí.[22]

Na olympijských hrách v Riu v roce 2016 obhajoval v závodě cross country zlato. Krátce po startu se dostal do čelní skupiny a postupně z ní spolu s Ninem Schurterem utvořili vedoucí pár, který ostatním pomalu ujížděl. V předposledním šestém kole nedokázal Kulhavý zareagovat na nástup švýcarského cyklisty a mezi oběma soupeři se vytvořil rozestup, který postupně rostl. Jaroslav Kulhavý si nicméně pohlídal své druhé místo a vybojoval stříbrnou medaili.

Výsledky

2008

2009

  • Mistrovství Evropy v Zoetermeeru v Nizozemsku – 11. místo [6]
  • Mistrovství světa v Canbeře v Austrálii – 9. místo [7]

2010

2011

2012

2013

  • Etapový závod Cape Epic v Jihoafrické republice – 1. místo (s Christophem Sauserem)
  • Světový pohár v Albstadtu – 3. místo
  • Světový pohár ve Val di Sole – 3. místo
  • Mistrovství světa XCO v Pietermaritzburgu – 5. místo
  • Světový pohár v Hafjellu – 1. místo

2014

  • Mistrovství Evropy XCM v Severním Irsku – 2. místo
  • Mistrovství světa XCM v Pietermaritzburgu – 1. místo
  • Mistrovství ČR v Praze-Řepy – 1. místo
  • Světový pohár v Mont St. Anne – 6. místo
  • Mistrovství světa XCO v Hafjellu – 8. místo

2015

2016

2017

  • Etapový závod Cape Epic – 2. místo (společně s Christophem Sauserem)
  • Světový pohár v Lenzerheide – 2. místo
  • Mistrovství ČR v Brně – 1. místo
  • Světový pohár ve Val di Sole – 4. místo
  • Mistrovství světa v australském Cairns – 2. místo

Světový pohár horských kol XCO

2013 CP
Kulhavý3.26.3.34.16.1.4.
2014 CP
Kulhavý-10.DNF87.6.36.DNF30.
2015 CP
Kulhavý1.3.1.13.32.4.3.

Odkazy

Reference

Literatura

  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 371. 

Externí odkazy