Jaderná elektrárna Akkuyu

První plány na výstavbu jaderné elektrárny se v Turecku objevily už 60. letech 20. stol a první výzkumy spojené s výstavbou jaderných bloků začaly v roce 1965.^[2] Lokalita Akkuyu byla vybrána pro výstavbu jaderných bloků v roce 1976, avšak tehdejší plány nebyly z různých důvodů (financování, státní garance) realizovány.^[3]

O výstavbě elektrárny s reaktory VVER-1200/509 bylo rozhodnuto v květnu roku 2010, smlouvou mezi Tureckem a Ruskem. V prosinci 2010 byla kvůli výstavbě první jaderné elektrárny v Turecku založena společnost Akkuyu Nükleer. V roce 2014 vydalo turecké ministerstvo životního prostředí a územního plánování kladné stanovisko k hodnocení dopadu na životní prostředí.^[4]

V roce 2017 byla s americkou společností GE Steam Power podepsána smlouva na dodávku čtyř turbín Arabelle.^[5] Na začátku roku 2021 byl dodán první modul turbíny vyrobený v továrně GE ve francouzském Belfortu. Dodávka se uskutečnila 4 měsíce před plánovaným termínem.^[6]

Počáteční stavební povolení pro 1. blok bylo vydáno v říjnu 2017 a bylo důležitým krokem na cestě k finálnímu stavebnímu povolení. Zatím mohly začít stavební práce na všech částech elektrárny kromě jaderného ostrova.^[2][7][8] Výstavba byla oficiálně zahájena v dubnu 2018, kdy byl do základů reaktorové budovy odlit první beton.^[9] V březnu 2019 byla základová deska hotová a v březnu 2021 byly na staveništi hotové práce jako montáž lapače taveniny a betonáž druhého prstence vnitřního kontejnmentu.^[10]

První beton byl do 2. bloku odlit v červenci 2020.^[11] Betonování bylo hotové v červnu 2020 a práce pokračovaly sestavováním jednotlivých prstenců vnitřní ochranné obálky.^[10]

Stavební povolení pro 3. blok bylo vydáno v listopadu 2020^[12] a výstavba začala v březnu 2021^[13].

Žádost o stavební povolení pro 4. blok byla podána v květnu 2020 a na začátku roku 2021 v lokalitě probíhala příprava výkopů základové jámy.^[10]

O dodávky pro tento projekt panuje velký zájem mezi českými firmami.^[14] Ucházejí se o řadu zakázek a některé z nich už uspěly.

Prvním přímým českým dodavatelem pro Akkuyu je ŽĎAS, který v roce 2019 získal zakázku na dodávku výkovků pro výrobu hlavních cirkulačních čerpadel. Objednávka je součástí souboru 400 výkovků o celkové hmotnosti přes 200 tun pro elektrárny Kurská, Leningradská a Akkuyu.^[15]

Výměníky pro dochlazování vody, která jde z turbíny, bude do Akkuyu dodávat třebíčská firma MICo. Jde o kontrakt v hodnotě nižších stovek milionů korun pro nejadernou část bloku (strojovnu).^[16]

Servopohony pro Akkuyu vyrábí středočeská ZPA Pečky, armatury opavská armaturka Arako^[17] a strojírenská skupina Sigma Group se účastní výběrového řízení na dodávku čerpadel.^[10]

Kromě dodávek pro generálního dodavatele jsou některé firmy do projektu zapojeny i z jiné strany. Například ÚJV Řež poskytuje tureckému jadernému dozoru TAEK technickou podporu při posuzování bezpečnostní zprávy a její divize Energoprojekt Praha poskytuje software pro hodnocení bezpečnostní dokumentace.^[18][19]

Výstavba elektrárny probíhá podle modelu BOO (z anglického build-own-operate). Společnost Akkuyu Nükleer tak jaderné bloky projektuje a staví a v budoucnu je bude provozovat, udržovat, a nakonec i vyřazovat z provozu.^[4]

Klasickou praxí je to, že projektant a dodavatel je jiná společnost než vlastník a provozovatel. Akkuyu je první jadernou elektrárnou stavěnou podle modelu BOO.^[20]

Společnost Akkuyu Nükleer je dceřinou firmou Rosatomu. Podle podmínek smlouvy má Rosatom možnost odprodat až 49 % akcií tureckým investorům, zbývající podíl musí zůstat v jeho vlastnictví.^[21]

Z celkových 20 miliard dolarů, což je celková hodnota projektu Akkuyu, na začátku roku 2021 Rosatom držel 99,2 %.^[22]

• Jaderná energetika v Turecku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu akkuyu na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky elektrárny Archivováno 28. 12. 2021 na Wayback Machine.