Georg Franz Kreybich
Georg Franz Kreybich (17. dubna 1662, Kamenický Šenov – 1736, Kamenický Šenov)[1][8] byl jedním ze špičkových rytců[9][10] barokního skla konce 17. a začátku 18. století, umělec,[9] podnikatel (obchodník se sklem)[2] a zakladatel sklářského exportu z Kamenického Šenova a jeho okolí. Díky jeho četným (až 30) obchodním cestám v letech 1681 až 1721 se dostalo severočeské sklo na přelomu 17. a 18. století do širšího povědomí spotřebitelů v mnoha zemích tehdejší Evropy.[2] Kreybich prodával výrobky ze skla nejen v Německu a Francii, ale ve většině evropských zemí.[10] Jeho zboží se dostalo i do vzdálených evropských měst (Petrohrad, Moskva, Stockholm, Londýn, ...)[10] a nejlepší Kreybichovy kousky si vysoce cenila evropská šlechta na dvorech Německa, Anglie, Skandinávie, Ruska a Uher.[9]
| Georg Franz Kreybich | |
|---|---|
| Jiná jména | Georg Franz Kreibich[1] |
| Narození | 17. dubna 1662 Kamenický Šenov,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1736 Kamenický Šenov, Rakousko-Uhersko |
| Bydliště | Kamenický Šenov |
| Povolání | vyučený malíř a řezáč skla; obchodník se sklem[2] |
| Aktivní roky | 1681 až 1721 |
| Domovské město | Kamenický Šenov |
| Nábož. vyznání | Katolík |
| Choť | Eva Pallme–König (1662–1741)[3] |
| Děti | |
| Rodiče | |
| Příbuzní | švagr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Georg Franz Kreybich se narodil 17. dubna 1662 v Kamenickém Šenově. Jeho otcem byl sedlák[11] George Kreibich (1620–1703)[6] a jeho matkou byla Eva Zinke (1624–1702).[7] Vyučil se malířem, řezáčem skla[12] a rytcem.[10]
První obchodní cesta
Jako tovaryš absolvoval v roce 1681 (nebo 1682) ve společnosti svého švagra (obchodníka se sklem)[11] první obchodní cestu jen s ručním vozíkem (trakařem), kde vezl nejen řezáčské nářadí a rytecký stroj (a brusičské nástroje) ale i surové sklo a skleněné zboží.[12]
Cesta vedla přes Bavorsko, ze Salcburska a Korutan do Lublaně (tady se sklo brousilo a prodávalo). Po ročním pobytu cestoval přes Štýrský Hradec do Vídně.[11] Tady prošel půlročním praktickým zaměstnáním u muže, který brousil sklo pro císařský dvůr.[11] Hrozba tureckého obléhání ho vyhnala z Vídně.[2] Následovala rok a půl dlouhá práce v jedné sklárně na Moravě a návrat do vlasti.[11] Nějaký čas pracoval ve sklárně v Chřibské,[2] kde získal mistrovský list.[12][p. 1] Přes Lužici, Braniborsko, Pomořansko, dnešní Pobaltí a přes Prusko a Slezsko se nakonec vrátil zpět do Kamenického Šenova.[11]
Další cesty
Jako mistr pak absolvoval v letech 1685 až 1721 asi 25[p. 2] zahraničních cest, při kterých proslavil ryté sklo z Kamenického Šenova po tehdejší Evropě.[12] Obchodní cesty podnikal ve stále kratších intervalech (používal koňské povozy) a se svým zbožím projel Sasko, dostal se do Slezska, Polska, pobaltských států, Švédska, Dánska, Hamburku a odtud lodí nakonec do Londýna (rok 1688[8]),[12] kde se mu (po počátečních neúspěších) podařilo dobře prodat své malované, vypalované a broušené sklo.[2] (Větší počet jeho zboží zakoupil i londýnský královský dvůr.)[10]
Další jeho cesta vedla přes Slezsko, Polsko, Livonsko, přes Vilnius a nakonec se dvěma povozy dorazil do Moskvy, kde byl velmi úspěšný[2][12] Přes Hamburk dodával velké množství skla do Španělska, které se později stalo významným odbytištěm českého skla.[2] Následovala řada cest do Maďarska a Sedmihradska.[2] V roce 1699 se Kreybich vydal do Benátek a Říma, v roce 1700 do Konstantinopole.[2] V Turecku byl obdobně úspěšný jako v Moskvě.[12]
V následujících letech cestoval převážně do Sedmihradska.[2] Ze své poslední obchodní cesty se vrátil v roce 1721.[2]
Závěr života
Od dalších cest jej ovšem nakonec odradila nemoc a požár na jeho statku.[11] V roce 1729 zemřel jeho jediný syn Georg Kreibich (1686–1729), který mu s podnikáním pomáhal.[9] Jeho úmrtí Georg Franz Kreybich těžce nesl a na několik dalších let to paralyzovalo jeho obchodní aktivity a to (dle jeho slov) „více než oheň, který poničil statek“.[11] Georg Franz Kreybich zemřel v Kamenickém Šenove v roce 1736[1], jeho manželka Eva Pallme–König (1662–1741) zemřela v roce 1741[3] a jeho dcera Maria Elisabeth Kreibich (1692–1753) v roce 1753.[5]
Kvalita a flexibilita
Postupně se stal zámožným obchodníkem a znalcem svého oboru.[12] Byl dobrým kreslířem schopným vytvářet nové výkresy a vzory podle požadavků a vkusu svých zákazníků.[12] Využíval svoje mimořádné rytecké schopnosti – na přání zákazníků na místě zdobil dovezené skleněné předměty jejich monogramy a dalšími symboly.[10] Sklo, které prodával, bylo moderní a konkurenceschopné.[12]
Deník z cest a další
O svých obchodních cestách si Kreybich vedl pečlivé záznamy[2] na jejichž základě pak na sklonku svého života sepsal podrobný deník, který se dochoval a který je dnes důležitým pramenem vypovídajícím o historii počátků severočeského sklářství.[2][12] Záznamy z cest popisují nejen obchodní záležitosti, ale jsou také svědectvím o různých nebezpečích (bouře na moři, nájezdy loupežníků a nájezdníků, politické intriky o carský trůn), která občas proměnily jeho cesty v dobrodružné výpravy.[2]
Kromě deníku z cest napsal Kreybich také kroniku svého rodu, zprávu o povstání sedláků v roce 1680 na panství Oberliebich a tradici privilegií sklářů z Kamenického Šenova z roku 1694.[2]
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
- FRÖMMEL, Václav. Sklářští obchodníci versus řemeslníci v Kamenickém Šenově. Vydání 1. Kamenický Šenov: Na Výsluní, 2009; část 1. (1630–1868); ISBN 978-80-86177-22-9.
- POLÁK, Jaroslav. Kamenický Šenov na starých pohlednicích = Steinschönau auf alten Ansichtskarten. Vydání 1. Děčín: Město Kamenický Šenov v nakladatelství PolArt, 2013; 175 stran; strana 18; ISBN 978-80-87286-17-3.
Související články
Externí odkazy
- Kreybich, Georg Franz – Obecná německá biografie (německy: Allgemeine Deutsche Biographie) (ADB)