French Open 2020 – mužská dvouhra

Úvodní výhra italského kvalifikanta Lorenza Giustina nad Francouzem Corentinem Moutetem po setech 0–6, 7–6, 7–6, 2–6 a 18–16 trvala 6.05 hodiny. Stala se tak druhým nejdelším zápasem v historii Roland Garros^[2] a čtvrtým nejdelším utkáním na grandslamu.^[3]

Ve třetím setu třetího kola odehráli Američan Taylor Fritz s Italem Lorenzem Sonegem nejdelší tiebreak Roland Garros od jeho zavedení v roce 1973. Sonego v něm zvítězil poměrem míčů 19–17 a celý zápas ovládl po setech 7–6, 6–3 a 7–6.^[4]

Američan z počátku třetí světové stovky Sebastian Korda, a syn finalisty z roku 1992 Petra Kordy, se probojoval do osmifinále jako první kvalifikant od Kolumbijce Alejandra Fally na French Open 2011. Francouz Hugo Gaston ve třetí fázi vyřadil trojnásobného grandslamového šampiona Stana Wawrinku po pětisetové bitvě. Spolu s Kordou se oba stali teprve třetím, respektive čtvrtým tenistou, který před postupem do grandslamového osmifinále nezískal titul na challengeru či ATP Tour. V této statistice navázali na Raonice z Australian Open 2011 a Pouilleho z Wimbledonu 2016.^[5][6] Gaston rovněž představoval prvního pařížského osmifinalistu od Arnauda Di Pasqualeho v roce 2002, jenž na žebříčku figuroval mimo elitní dvoustovku.^[7]

Ital Jannik Sinner se stal prvním mužským čtvrtfinalistou Roland Garros při svém debutovém startu od Nadalovy premiéry v roce 2005 a v devatenácti letech nejmladším hráčem v této fázi dvouhry od Djokoviće na French Open 2006.^[8]

Stefanos Tsitsipas se stal prvním řeckým semifinalistou v historii Roland Garros. Před branami finále jej v pěti setech vyřadil Novak Djoković.^[9]

Trojnásobným obhájcem titulu^[10] byl španělský druhý hráč světa Rafael Nadal. V repríze finále z let 2012 a 2014 za 2.41 hodiny zdolal srbskou světovou jedničku Novaka Djokoviće po třísetovém průběhu 6–0, 6–2 a 7–5. Pařížské finále se poprvé hrálo v hale pod zataženou střechou. Srb premiérově utržil ve finále majoru „kanára“, prohru v setu poměrem gemů 0–6. 34letý Španěl snížil pasivní bilanci vzájemných zápasů na 27–29 a na French Open Srba zdolal posedmé z osmi duelů. Na Roland Garros získal třináctý triumf, čímž navýšil vlastní historický grandslamový rekord v počtu titulů z dvouhry jediného majoru. Žádný jiný profesionální tenista do té doby nevyhrál jeden turnaj třináctkrát, když Martina Navrátilová triumfovala v Chicagu dvanáctkrát.^[11] Dvacátým kariérním grandslamem se v mužských statistikách vyrovnal prvnímu Federerovi. Jednalo se o jeho šedesátou účast na turnajích velké čtyřky.^[11] Do žebříčku ATP si připsal 2 000 bodů a získal finanční odměnu 1 600 000 eur.^[12][13][14]

Rafael Nadal se desátým obhájeným titulem na French Open stal nejúspěšnějším hráčem v počtu obhájených trofejí z jediného grandslamu. Ve 34 letech, 4 měsících a 9 dnech věku byl také druhým nejstarším šampionem otevřené éry v Paříži po Andresi Gimenovi z roku 1972 (34 let a 306 dní). Finálová výhra znamenala jeho jubilejní 100. vítězný zápas na French Open, z něhož odjížděl s celkovou bilancí zápasů 100–2 a setů 299–27, včetně semifinálových a finálových utkání v poměru 26–0. Zároveň se jednalo o jeho 1 200. utkání na ATP Tour a 999. výhru na okruhu. Jako druhý muž dokázal na jednom z grandslamů vyhrát alespoň sto utkání. Navázal tím na Federera z Australian Open (102–15) a Wimbledonu (101–13). Mezi ženami tohoto výkonu dosáhly Chris Evertová a Serena Williamsová na US Open i Martina Navrátilová ve Wimbledonu.^[11] Jako první muž open éry na grandslamu počtvrté neztratil žádnou sadu. V rámci okruhu ATP Tour vybojoval osmdesátý šestý titul.^[12][13][11]

32letý Novak Djoković se mohl stát prvním mužem v otevřené éře, který by zkompletoval druhý kariérní Grand Slam. Z dvacátého sedmého finále grandslamu odešel podesáté poražen. Jednalo se o jeho první prohraný zápas v sezóně 2020, který dokončil. Z třiceti osmi utkání v předchozí části roku ztratil pouze duel v osmifinále US Open, kde byl diskvalifikován.^[14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2020 French Open – Men's Singles na anglické Wikipedii.