František Kmoch

Kmochův otec, krejčí, byl hráč na klarinet a hrál lidovou hudbu. Již jako dítě se František naučil hrát na housle a v 10 letech psal první drobné skladby.

V roce 1868 studoval na pedagogické škole v Praze a roku 1869 nastoupil na místo učitele v Suchdolu. Kromě výuky hrál často v různých orchestrech, skládal hudbu a začal dirigovat. Roku 1873 byl odvolán z učitelského místa s odůvodněním, že zanedbával svoje učitelské povinnosti a místo toho vystupoval s hudebními soubory na plesech. Je však také možné, že šlo o politické rozhodnutí související s Kmochovou neskrývanou podporou Sokola. Kmoch byl totiž dirigentem kolínského Sokolského dechového orchestru; ten sehrál v roce 1873 významnou roli při zahajovacím ceremoniálu Gymnastického festivalu v Praze, kdy návštěvníci oceňovali jak jeho interpretaci lidových písní, tak i původní Kmochovy skladby.

V této době se oženil s Josefou Kahslovou, dcerou dělníka z Kolína; později spolu měli pět dcer.

Za dirigenta si Kmocha zvolila také kolínská městská kapela; při ní Kmoch založil školu hudby, která získala státní uznání roku 1882. Ačkoliv dostával řadu nabídek od jiných měst, aby se stal dirigentem jejich dechového orchestru, Kmoch je odmítal a zůstával věrný Kolínu. Se svým vynikajícím orchestrem hostoval ve Vídni, Budapešti a Krakově a podnikl dokonce tříměsíční turné po Rusku.

V reakci na styl rakousko-uherských vojenských pochodů skládal Kmoch pochody hluboce zakořeněné v české lidové hudbě. Jejich prostřední části, dnes označované obvykle jako „trio“, byly téměř vždy doprovázeny textem, který zpívali hudebníci, sbor, případně posluchači. Tyto texty byly důležitým výrazem českého národního uvědomění.

V roce 1906 složil na aktuální německou aféru, zesměšňující německou armádu, šlágr Hejtman z Kopníku.^[3]

Kmoch dle vlastních slov za svůj život zachránil a zpopularizoval 105 českých národních písní ^[4].

Populární hudební sbor byl založen roku 1872 Františkem Kmochem z podnětu tělocvičné jednoty Sokol v Kolíně a měl původně 27 členů. Během krátké doby si získal velkou přízeň a oblibu, takže kromě mnoha zájezdů po Čechách, Moravě a Slezsku koncertoval i v Budapešti, Krakově, na výstavě v Nižním Novgorodě v Rusku a každoročně v Praze až do úmrtí svého neúnavného kapelníka Františka Kmocha v roce 1912. I tehdejší „menšiny“, jako Brno, Litoměřice, Liberec, Jihlava, Č. Budějovice atd. vzpomínaly na Kmocha, zazpíval-li se svým sborem Andulku Šafářovou, Podlipanského, Muziky, muziky a různé jiné písně. Po úmrtí mistra Kmocha 30. dubna 1912 převzal vedení sboru Alois Vlasák, který rozšířil sbor na 70 mužů a zdárně pokračoval ve šlépějích svého předchůdce.^[5]

• Andulko šafářova
• Česká muzika
• Dechovka hraje
• Duo pro dvě trubky
• Fanfára
• Festivalový pochod
• Hejtman z Kopníku
• Hoj, Mařenko!
• Hoj, vzhůru!
• Chorál
• Jarabáček
• Jara mládí
• Kolíne, Kolíne
• Koně vraný
• Letem světem
• Lví silou – použil při tom trio pochodu od J. Pelce Lví silou
• Měsíček svítí
• Milý sen – koncertní valčíky
• Moje krásná vlast
• Můj koníček
• Muziky, muziky
• Na hrazdě – kvapík
• Na motoru – kvapík
• Na stříbropěnném Labi
• Zlatá Praha
• Nad Labem
• Návštěva ve Vídni – koncertantní polka
• Plzeňský pochod
• Po starodávnu
• Pod našima okny
• Pode mlejnem
• Pozdrav jara – valčík
• Vy hvězdičky
• Prapor náš
• Překrásná Praho
• Příchod sokolíků
• Romance pro křídlovku
• Rozmarná
• Roztomilá
• Rudý kvítek
• Sokol nazdar!
• Sokolský den
• V květu mladosti
• Vraný koně
• Vy hvězdičky
• V zátiší – třasák
• Vždy milá
• Za praporem sokolským
• Zastaveníčko
• Zelení hájové

• Kmochův ostrov, ostrov na Labi v Kolíně, kde je v parku také pomník s bustou;
• Kmochův Kolín, mezinárodní letní festival dechových orchestrů, od roku 1962 organizovaný městem, na který pravidelně přijíždějí nejlepší dechové orchestry z celé Evropy;
• Městská hudba Františka Kmocha Kolín, městský dechový orchestr v Kolíně;
• plaketa na ZUŠ v Sokolské ulici v Kolíně;
• pamětní deska na bývalé škole v Červených Pečkách;
• Kmochova ulice v Kolíně, Liberci, Praze, Třebíči, Varnsdorfu a Kmochova cesta v Teplicích;
• roku 1998 při příležitosti 150. výročí narození vydala Česká národní banka stříbrnou pamětní minci s jeho portrétem v nominální hodnotě 200 Kč;
• 27. 5. 1998 byla v České republice vydána čtyřkorunová poštovní známka;
• v roce 1940 byl o Františku Kmochovi natočen životopisný film To byl český muzikant.

Ohlas díla

• Kmoch je spolu s Juliem Fučíkem považován za nejoblíbenějšího českého skladatele pochodů;^[zdroj?]
• jeho dílo zahrnuje asi 500 skladeb, z nichž mnohé zlidověly.

• CHVALOVSKÝ, Karel. František Kmoch : život českého muzikanta a vlastence. Praha: Panton, 1971. 223 s. 
• KRONUS, Jaroslav. Historie města Kolína ve fotografiích a kresbách.. Svazek 9., František Kmoch a jeho odkaz. Kolín: Vzdělávací centrum SOFIA, 2004. 251 s. ISBN 80-239-2874-0. 
• MORAVEC, Otakar. To byl český muzikant. Kolín: Otakar Moravec u fy J.L.Bayer, 1940. 24 s. 
• heslo Kmoch František. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8.
• TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, 2011, str. 188–191, 201, ISBN 978-80-7388-552-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kmoch na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Kmoch
• František Kmoch v databázi Středočeské vědecké knihovny