Eva Kosáková
Eva Kosáková (rozená Medková; někdy uváděna jako Eva Kosáková–Medková) (* 1. dubna 1952 )[4] je malířka[2] a historička umění (kunsthistorička[2]), která se specializuje na historii textilního výtvarnictví a odívání.[4]
PhDr. Eva Kosáková | |
---|---|
Rodné jméno | Medková |
Jiná jména | Eva Kosáková–Medková |
Narození | 1. dubna 1952 (72 let) Praha |
Vzdělání | žižkovská Střední uměleckoprůmyslová škola; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze |
Povolání | historička umění (obor historie textilního výtvarnictví a odívání) |
Zaměstnavatelé | Židovské muzeum v Praze; Národní galerie Praha; Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze |
Domovské město | Praha |
Známá jako | Iviš (Ivich)[1] |
Partner(ka) | Petr Kosák (zemřel v roce 1997)[2] |
Děti | dcery Adéla a Zuzana, synové Mikuláš a David |
Rodiče | Mikuláš Medek[3] a Emila Medková[3] |
Příbuzní | strýc: Ivan Medek, dědeček: Rudolf Medek;[2] 9 vnoučat (stav k roku 2023) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/58/Logo_%C5%BDMP.jpg/220px-Logo_%C5%BDMP.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e4/Praha_UmPrum_1.jpg/220px-Praha_UmPrum_1.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/32/Rudolf_Medek_s_dcerou.jpg/220px-Rudolf_Medek_s_dcerou.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ee/Logo_%C5%BDOP.jpg/220px-Logo_%C5%BDOP.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b8/Prager_Beerdigungsbruderschaft.jpg/220px-Prager_Beerdigungsbruderschaft.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/WIZO-Strasbourg.jpg/220px-WIZO-Strasbourg.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8e/Praha%2C_Troja%2C_Fata_Morgana_9.jpg/220px-Praha%2C_Troja%2C_Fata_Morgana_9.jpg)
Život a tvorba
Rodinné poměry
Eva Medková se narodila 1. dubna 1952 manželům Medkovým.[5] Její matkou byla umělecká fotografka Emila Medková[5] (dívčím jménem Emilie Tláskalová).[2] Jejím otcem byl malíř Mikuláš Medek.[5] Jejím strýcem byl novinář, hudební publicista, teoretik a kritik Ivan Medek a jejím dědečkem byl generál, legionář a spisovatel Rudolf Medek.[2] [p 1] Jako malá bydlela do šesti let[2] u své babičky (z matčiny strany) v pražské Libni[1] a k rodičům jezdila jen na víkendy.[2] Babička se narodila ještě před první světovou válkou,[2] pocházela z venkova, v Praze pracovala doma[2] jako švadlena a naučila Iviš šít.[1] Od první třídy ale Iviš už nebydlela u babičky, ale doma u svých rodičů[1] na Smíchově na Janáčkově nábřeží.[2] Staral se o ni převážně její otec, neboť obživu rodiny zajišťovala její matka.[2] Rodina Medkových bydlela v malém rozděleném bytě, druhou část bytu obýval bratr Mikuláše Medka – Ivan Medek.[2]
Studia a první práce v ŽMP
Po ukončení základní devítileté školy nedostala (z kádrových důvodů) doporučení ke studiu na střední škole,[2] a tak studovala jeden rok na jazykové škole angličtinu, italštinu a ruštinu a poté byla přijata na žižkovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu (obor truhlářství, tvorba nábytku).[1] Po neúspěšném pokusu o studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam se nedostala vinou svého špatného kádrového profilu,[2][p 2] začala Eva Kosáková pracovat ve „Státním židovském muzeu“. Při zaměstnání absolvovala konzervátorský kurz v Brně a pomaturitní studium muzeologie.[5][p 3] Po nástupu do „Státního židovského muzea“ (1972) začala navštěvovat Státní jazykovou školu, kde studovala hebrejštinu.[2] Tato studia navštěvovala i řada členů Židovské obce pražské a tam se také (kolem roku 1977) seznámila se svým budoucím manželem Petrem Kosákem.[2] V roce 1977 musela svoje místo v muzeu ve sbírkovém oddělení[2] opustit, protože nepřipojila svůj podpis pod komunistický dokument „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“ – tzv. antichartu.[5][p 4] Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala dálkově při zaměstnání pomaturitní obor muzeologie[2] a dějiny umění v kombinaci s italštinou.[1][5] (Rigorozní zkoušku složila v roce 1985.[5])
V NG a v UMPRUM muzeu
V Národní galerii (NG) v Praze pracovala Eva Kosáková–Medková od roku 1978.[5] Zde se podílela na tvorbě dokumentace k výstavě „Karel IV. a jeho doba“ (1978).[5][6] V roce 1983 nastoupila (ve funkci kurátorky) do textilní sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.[5] V roce 1993 připravila spolu s Masarykovým demokratickým hnutím Eva Kosáková výstavu „Herbert Masaryk – život a dílo“.[5] Výstavu otevřel 12. října 1993 za účasti vnuček Masarykových (dr. Anny a Herberty) prezident republiky Václav Havel.[7]
Podruhé v ŽMP
Jako vedoucí sbírkového oddělení se v roce 1993 vrátila zpět do Židovského muzea a později zde zastávala funkci zástupkyně ředitele.[5]
Výstavy (1994 až 2003)
- O rok později (1994) se podílela (ve spolupráci s historikem Židovského muzea PhDr. Alexandrem Putíkem (* 1950)) na přípravě výstavy „Golem kráčí židovským městem“ a zároveň byla kurátorkou této výstavy.[5][8] V letech 1996 až 1998 připravovala stálé historické expozice v Židovském muzeu v Praze (ŽMP).[5]
- V roce 1998 pracovala na expozici výstavy „Židovské tradice a zvyky“ v ŽMP.[5] Coby správkyně pozůstalosti svých rodičů spolupracovala v roce 2001 na přípravě výstavy děl své matky (Emila Medková, Galerie hlavního města Prahy) a o rok později (2002) pak na výstavě děl svého otce (Mikuláš Medek, Galerie Rudolfinum, kurátorská příprava Antonín Hartmann),[5]
- V roce 2003 spolupracovala na přípravě výstavy „Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze“ (Textiles from Bohemian and Moravian Synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague).[5][9]
Slovník judaik
V roce 2004 vydala Eva Kosáková abecedně řazený přehled a popis rituálních sbírkových předmětů (Slovník judaik)[p 5] ze sbírek pražského Židovského muzea.[5][10]
Výstavy (2006 až 2013)
- ŽMP bylo založeno v roce 1906 a v roce 2006 si tedy připomínalo výročí 100 let svojí existence.[5] Právě k tomuto výročí spolupracovala Eva Kosáková na mnoha pořádaných akcích jakož i na editaci obrazové publikace „100 předmětů ze Židovského muzea v Praze“.[5][11][p 6]
- Společně s historikem umění Antonínem Hartmannem a kurátorkou Evou Neumannovou[12] připravila v roce 2007 výstavu „Mikuláš a Emila Medkovi – Souvislosti“,[12] která se uskutečnila v Severočeské galerii výtvarných umění v Litoměřicích (a dále pak byla reprízována v Oblastní galerii v Jihlavě a v Galerii umění v Karlových Varech).[5][12][p 7]
- V roce 2009 se v Císařské konírně na Pražském hradě konala výstava pražského Maharala[2] s názvem „Rabi Jehuda Leva ben Becalel“.[5][13] (Výstavu pořádalo ŽMP a Správa Pražského hradu k 400. výročí úmrtí rabiho Löwa.[13]) Eva Kosáková byla komisařkou této výstavy, prováděla komentované prohlídky k výstavě[13] a rovněž spolupracovala na přípravě doprovodného katalogu k této výstavě.[5]
- V roce 2013 se podílela na stálé expozici „Židovské tradice a zvyky“ ve Staré synagoze v Plzni.[2]
Eva Kosáková je členkou týmu připravujícího obnovu stálých expozic ŽMP.[5] Kromě toho pracuje na kompletním soupisu díla svého otce Mikuláše Medka jednak pro připravovanou výstavu jeho děl ve Valdštejnské jízdárně a v Anežském klášteře,[1] ale též pro monografii o svém otci,[5] kterou sestavuje český historik umění, kurátor a publicista Karel Srp.[1]
Manžel Evy Kosákové – Petr Kosák – působil jako tajemník Židovské obce pražské (ŽOP) a to až do roku 1997, kdy tragicky zahynul.[2]
Dobročinné organizace
Eva Kosáková pracovala a pracuje rovněž v několika charitativních organizacích:[5]
- až do února roku 2016 byla předsedkyní správní rady[14] Nadace Židovského muzea v Praze.[5][p 8]
- je rovněž členkou židovského pohřebního bratrstva Chevra kadiša de-gomlej chasadim, které působí v rámci Pražské židovské obce.[5][p 9]
- je předsedkyní české sekce – pobočky WIZO Praha.[5] WIZO (anglicky: World International Zionist Organization) je mezinárodní organizace židovských žen.[5][p 10][p 11]
- Působí (od 7. června 2019) jako členka správní rady[16] Nadačního fondu Martina Bubera.[2][p 12]
Vlastní výtvarné aktivity
Malování se Iviš věnovala od malička a již v sedmi letech dostala od svého otce olejové barvy.[1](Ostatně technice olejomalby zůstává věrna po celou dobu svého malování.[2]) Malbě se přestala Eva Kosáková věnovat po dobu, kdy chodila do práce, měla děti[p 13] a starala se o rodinu.[1] Tato pauza trvala asi 40 let.[1] K výtvarné tvorbě se naplno vrátila s odchodem do starobního důchodu.[1] Pro tvorbu jejích rodičů i její vlastní jsou charakteristické prvky humoru, nadsázky a ironie.[1] Obrazy Evy Kosákové se svérázným způsobem[2] inspirují nejen židovskými náměty,[1] ale i černobílými fotografiemi, které pořídila její matka a při jejichž vzniku Eva Kosáková byla přítomna.[1] Situace zachycené na fotografiích si pamatuje v barvách a tak je schopna matčiny motivy přenést barevně na plátno[1] (např. fotografie „Čtyři dveře“).[1]
- V letech 2015 až 2018 vznikly i její koláže z motýlích křídel.[1][p 14]
- Od roku 2016 do roku 2018 vytvořila například barevné olejomalby inspirované záznamy magnetické rezonance vlastní hlavy a těla, která získala na CD nosiči po vyšetření magnetickou rezonancí.[1]
- V roce 2018 vystavovala Eva Kosáková své výtvarné práce ve Jeruzalemské synagoze (výstava nesla název „Více méně čtyři“)[p 15] a též na Židovské obci pražské (ŽOP) v kavárně „Na balkóně“ (tady prezentovala své koláže sestavené z motýlích křídel[p 14]).[1]
Kromě malování se věnuje též vyšívání.[1] Jako dobrovolnice dochází Eva Kosáková jednou týdně do šperkařské a textilní dílny „Metráž“[2] určené pro pražské bezdomovkyně,[2] pomáhá jim vyrábět šperky, vyšívat korálky a šít šaty.[1] Jejich výrobky pak pomáhá prodávat na design marketech.[1] Kromě toho dělá sama ještě šperky a pro školy pořádá workshopy zaměřené na výrobu šperků z tříděného odpadu (například z PET lahví, kapslí Nesspreso a pod.).[1]
Publikační činnost (výběr)
- WITTLICH, Petr; KOSÁKOVÁ, Eva. Herbert Masaryk : život a dílo : (1880-1915); katalog výstavy. Praha: Tvorba s.r.o., Masarykovo demokratické hnutí, 1993. 48 s. ISBN 80-85386-67-4.
- ŠEDINOVÁ, Jiřina a KOSÁKOVÁ, Eva. Golem kráčí Židovským Městem = The Golem walks through the Jewish Town. 1. vydání Praha: Židovské muzeum, 1994. Katalog výstavy; 74 stran; ISBN 80-85608-11-1.[8]
- Alexandr Putík (* 1950), Dana Cabanová (* 24.5.1959 v Ružomberku (Slovensko). Fotografka). Židovské tradice a zvyky, katalog výstavy, Židovské muzeum, Praha 1998.[5]
- Práce jak na obraze, in: Mikuláš Medek, katalog výstavy, Galerie Rudolfinum, Gema Art, Praha 2002, strany 177 až 182.[5]
- KYBALOVÁ, Ludmila, Alexandr Putík (* 1950) ed. et al. Textilie z českých a moravských synagog ze sbírek Židovského muzea v Praze = Textiles from Bohemian and Moravian synagogues: from the collections of the Jewish Museum in Prague. Praha: Židovské muzeum, 2003. 376 stran; Katalog výstavy; ISBN 80-85608-60-X.[9]
- KOSÁKOVÁ, Eva et al. (J. Kuntoš, D. Veselá, O. Sixtová, M. Scheibová, L. Uličná) Slovník judaik. 1. vydání; V Praze: Židovské muzeum, 2004. 142 stran; ISBN 80-85608-64-2.[10]
- ŽIDOVSKÉ MUZEUM a SIDENBERG, Michaela et al. (M. Hájková, J. Kuntoš, O. Sixtová, D. Veselská) 100 předmětů ze Židovského muzea v Praze = 100 items from the Jewish Museum in Prague = 100 Objekte aus dem Jüdisches Museum in Prag = 100 objets du Musée juif de Prage = 100 objetos del Museo Judío de Praga = 100 oggetti del Museo ebraico di Praga. V Praze: Židovské muzeum v Praze, 2006. 252 stran; ISBN 80-86889-33-5.[11]
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
- Emila Medková
- Mikuláš Medek
- Ivan Medek
- Rudolf Medek
- Jiřina Šedinová
- Antonín Hartmann
- Ludmila Hartmannová Kybalová
- Herbert Masaryk
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eva Kosáková
- Eva Kosáková v informačním systému abART