Eugen von Scheure

Pocházel z rodiny připomínané od 17. století a v roce 1864 povýšené do šlechtického stavu v Rakousku. Jeho otcem byl státní úředník Franz von Scheure. Základní vzdělání získal v rodném Temešváru a v Praze, v letech 1877–1880 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1880 jako poručík k 1. ženijnímu pluku v Krakově, jako štábní důstojník ženistů poté sloužil v Terezíně, Přemyšlu a Pule, mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1888, kapitán 1893). V letech 1895–1899 vedl odborný výcvik ženistů ve Vídni a v roce 1898 byl povýšen na majora. V letech 1899–1901 byl velitelem ženistů v Sarajevu^[1] a v hodnosti podplukovníka (1901) poté strávil několik let u 20. pěšího pluku v Krakově (1901–1905).^[2] V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a do roku 1910 velel 29. pěšímu pluku v Temešváru.^[3][4]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 8. horské brigády ve Foči v Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny.^[5] Zde setrval i v letech 1913–1914 jako zástupce velitele 15. armádního sboru v Sarajevu.^[6] V dubnu 1914 byl jako zástupce velitele 13. armádního sboru přeložen do Záhřebu a k datu 1. května 1914 povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[7] Po odchodu většiny jednotek na východní frontu zůstal v Záhřebu jako posádkový velitel (1914–1915).^[8] Ve stejné funkci pak v letech 1915–1917 působil v Litoměřicích.^[9] K datu 10. srpna 1917 obdržel hodnost titulárního polního zbrojmistra^[10] a odešel do zálohy. Penzionován byl k datu 1. ledna 1919 a téhož roku mu byla k datu 1. listopadu v Československu přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.^[11] Dožil v soukromí v Litoměřicích.

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[12] V roce 1913 získal čestné občanství ve Foči, kde několik let působil jako brigádní velitel.

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1899)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1905)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1910)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Válečný záslužný kříž (1917, Sasko)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 275–276 (heslo Eugen von Scheure) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)