Ebionité
Ebionité jsou podle spisů církevních otců takoví křesťané, kteří dodržují židovské zvyky, z větší části odmítají pojetí Ježíše Krista jako narozeného z panny a vnímají ho jako obyčejného člověka. Starověkými autory byli považováni za heretiky, což značně komplikuje rekonstrukci historických dat, vzhledem k polemické povaze spisů těchto autorů.[1]
Název
Pojem ebionité (hebrejsky אֶבְיוֹנִים, evjonim, řecky Εβιωναίοι, latinsky ebionaei, ebionitae, hebionitae) je odvozen z hebrejského evjon (אֶבְיוֹן), což znamená „chudý“.[2] Tento pohled zastával především Órigenés, který si však pojem vykládal jako „chudý v porozumění“. Tertullianus ve svém díle odvozoval původ názvu od Ebiona, fiktivního vůdce tohoto hnutí.[3] Ačkoliv se pojem evjon vyskytuje relativně hojně jak v Hebrejské bibli, tak v jiných textech judaismu, není možné jej s jistotou spojovat s konkrétním náboženským hnutím, vzhledem k tradici zvláštního vztahu chudých k Bohu v judaismu.[2]
Vznik a působení
Epifanios ze Salaminy datuje počátky hnutí ebionitů do období po pádu Jeruzaléma, do města jménem Pella v biblickém Desetiměstí, kam podle něj tehdy směřovala většina křesťanstva.[4] Na jiném místě uvádí jako zdroje šíření učení ebionitů místa jako Nabatea, Banias, Moabitis, Cocabe a také Kypr.[5] Epifanios pravděpodobně založil své tvrzení o Pelle na základě Eusebiova díla Církevní dějiny, kde však ebionité v tomto kontextu zmíněni nejsou. Eusebius však ve svém díle explicitně uvádí místo, kde ebionité žili, a tím má být vesnice Choba poblíž Damašku. Někteří badatelé toto místo spojují s již zmíněným Cocabe.[6]
Religiozita
Ebionité, jakožto židokřesťanské hnutí, byli monoteisté. Jejich christologie byla pro Ireneje z Lyonu hlavním důvodem pro jejich zařazení mezi hereze.[7]
Ve svém díle Proti herezím píše, „že ebionité souhlasí s tím, že svět byl stvořen Bohem, avšak jejich názory týkající se Pána jsou obdobné, jako názory Kérintha a Karpokrata.“ O Kérinthovi píše: „Představoval Ježíše nikoliv jako narozeného z panny, ale jako syna Josefa a Marie, ... který však byl spravedlivější, prozíravější a moudřejší než ostatní lidé. Mimo to k němu po jeho křtu sestoupil Kristus ve formě holubice od Pána Nejvyššího, kterého poté prohlásil za svého nepoznaného otce a vykonával zázraky. Ale Kristus nakonec Ježíše opustil, a poté Ježíš trpěl a znovu povstal, kdežto Kristus zůstal bez utrpení, neboť byl duchovní bytost.“[8]
Eusebius uvádí, že „ho (Krista) považovali za obyčejného člověka, který byl ospravedlněn jen díky své mimořádné ctnosti a který byl plodem pohlavního styku muže a Marie“.[9]
Órigenés píše o ebionitech jako o těch, „kteří s námi buď souhlasí v tom, že Ježíš byl zrozen z panny, nebo to popírají, a tvrdí, že byl počat jako ostatní lidské bytosti.“[10]
Odkazy
Reference
Související články
Literatura
- Marjanen, A. S. Luomanen, P. Companion to Second-Century Christian 'Heretics'. Boston : Brill Academic Publishers, Boston, 2008. 399 s.
- Ehrman, Bart D. Lost Christianities : The Battles for Scripture and the Faiths We Never Knew. Cary : Oxford University Press, 2003. 313 s.
- Frank Williams (překlad.). The Panarion of Epiphanius of Salamis, Book I. Leiden : E.J. Brill, 1987.