Domek Prokopa Diviše
Údajný rodný[1][2] domek Prokopa Diviše[p. 1] se nachází v katastru obce Helvíkovice, která svou zástavbou zcela navazuje na město Žamberk a vytváří tak jeho západní předměstí (aglomerace Žamberk-Dlouhoňovice-Helvíkovice). Tradiční venkovské roubené přízemní stavení (původně usedlost z 18. až 19. století)[2] se šindelovou střechou se nachází na okraji Žamberka, na levém břehu Divoké Orlice[3] u helvíkovického mostu.[1][p. 2] Do státního seznamu chráněných památek byl dům zapsán 16. května 1964.[2][5][p. 3]
| Domek Prokopa Diviše | |
|---|---|
.jpg) | |
| Účel stavby | |
obytný dům; muzeum žambereckého rodáka Prokopa Diviše | |
| Základní informace | |
| Sloh | venkovská architektura |
| Výstavba | 1. třetina 19. století |
| Materiály | dřevo, kámen |
| Technické parametry | |
| Počet podlaží | 1 |
| Poloha | |
| Adresa | Žamberk,  Česko |
| Ulice | Betlém číslo popisné 326 |
| Nadmořská výška | 400 m n. m. |
| Souřadnice | 50°5′41,07″ s. š., 16°26′45,65″ v. d. |
  Domek Prokopa Diviše Domek Prokopa Diviše na mapě ČR | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 26340/6-4166 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis domku
Drobná přízemní roubená budova s krytým zápražím pochází nejdříve z první třetiny 19. století (nebo spíše až ze 2. poloviny 19. století) a nese známky pozdějších úprav.[6] Trojdílný roubený dům (roubenice) je cenný z hlediska historie a vývoje lidové architektury.[3] Jedná se o typický dům tzv. komoro–chlévního typu[p. 4] s dvoutraktovým uspořádáním světnice a světničky.[3][p. 5]
Jedná se o objekt se třemi okenními osami orientovaný štítem směrem k místní komunikaci.[11][6][2] Štít je pokryt vertikálně kladenými prkny, která jsou přelištována.[6][p. 6] V zadním štítě (lomenici) se nacházejí dveře vedoucí na půdu.[11][2] Celá střešní konstrukce spočívá na podstávce (obvazu).[11][2] Sedlová střecha objektu je krytá tmavě šedým šindelem.[11][2] Okna budovy jsou dvoukřídlá, šestitabulková[2] a byla v průběhu existence objektu zvětšena.[6] Vnější boční strana domku v místech, kde se uvnitř nachází obytná místnost, je vybavena tzv. besídkou.[11][2] Ta je ve spodní části zakrytá svislým bedněním.[11][2] Celý objekt je obílený vápnem.[11][2] Kromě velké světnice je v domku ještě komora.[6] Stropy místností jsou trámové.[6]
Na vesnickém objektu samém stojí za povšimnutí stavebně–technické řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, resp. konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček.[3] Dalším zajímavým prvkem lidového stavitelství je použití jednoduché podstávky (jednoduchých obvazů) bez zavětrovacích prvků (tzv. pásků) i bez záporek.[3] Tento typ dřevěné konstrukce sloužil k rozložení tíhy střechy tak, aby její hmotnost nespočívala staticky na nárožích, kde jsou spoje roubených příček, ale aby se tíha celého krovu rovnoměrně rozložila na obvodové roubené stěny domku.[3] Tepelná izolace roubenky byla realizována výmazy mezi trámy (pomocí mechu nebo slaměných provazců) a pokrytím vnitřních i vnějších stěn stavby hliněnou mazanicí (hliněná mazanice aplikovaná nejen mezi trámy stěn působila zároveň protipožárně).[3]
- Stavebně technické detaily Divišova domku v Žamberku
Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček
Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček
Použití jednoduché podstávky (jednoduchých obvazů) bez zavětrovacích prvků (takzvaných pásků) i bez záporek
Kopie bleskosvodu
V těsné blízkosti roubeného domku se nachází majestátní kopie původního Divišova uzemněného bleskosvodu.[12] Ocelový stožár nese ve výšce 11 metrů nad zemí Divišův „meteorologický stroj“ (konstrukce o rozměrech: 2,75 m šířka a 3,15 m výška).[12]
Stručná historie objektu
Domek Prokopa Diviše v letech 1918 až 1939 značně zchátral.[12] Během druhé světové války v roce 1941 měl být dokonce zbourán.[12] Ze soukromých rukou byl objekt počátkem 60. let 20. století vykoupen. Kulturní památkou byl prohlášen 16. května 1964.[12][5] Po sametové revoluci v 90. letech 20. století (po předchozích nesrovnalostech s původní majitelkou) celý objekt odkoupilo město Žamberk.[12]
Využití objektu
Roubený dům se šindelovou střechou a s maketou uzemněného bleskosvodu je spravován Městským muzeem Žamberk jako doklad lidové architektury, ale především jako domek Prokopa Diviše.[2] Uvnitř stavení se nachází malá expozice věnovaná žambereckému rodákovi a vynálezci uzemněného bleskosvodu Prokopu Divišovi.[2] Součástí vnitřní expozice jsou i repliky přístrojů, se kterými Prokop Diviš prováděl pokusy.[12] (například leydenská láhev).[13] Poměrně malá světnice uvnitř roubenice demonstruje, jak žili venkované v 18. a 19. století, a přibližně navozuje atmosféru doby, kdy se Prokop Diviš narodil. (Je zde základní vybavení světnice poplatné době a sociálnímu statusu chudé rodiny: stůl, selské židle, postel, truhly a kolébka.[13]) Další část expozice je věnovaná významným okamžikům jeho života coby českého přírodovědce, filozofa, hudebníka, teologa[3] a řeholníka (kněze).[2][p. 7]
Městské muzeum Žamberk
Domek Prokopa Diviše je přístupný veřejnosti s průvodcem od května do září. V Městském muzeu Žamberk je vystavena maketa tohoto objektu i maketa zemního bleskosvodu. V žambereckém městském muzeu (v budově Kateřinského špitálu) je část exponátů věnovaných Divišovi[p. 8] a je tam též k dispozici řada dalších informací o jeho životě a práci.[13] Na počest Prokopa Diviše je pojmenováno místní žamberecké divadlo a „spolek divadelních ochotníků Diviš“.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rodný dům Prokopa Diviše na Wikimedia Commons - PYKALOVÁ, Zuzana; STRÁNSKÁ-VAŘEKOVÁ, Zuzana. Přehled fotografií rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku [online]. web: MIS (Metainformačním systému) NPÚ (Národního památkového ústavu), 2000, rev. 2013 [cit. 2022-07-12]. 16.05.1964 – 30.11.2015; 2000; 2013. Dostupné online.
