Strana vznikla uprostřed období hospodářské recese a svými populistickými návrhy ihned získala úspěch. Dostala se do sedmi zemských sněmů (např. Bavorska, Hesenska,...). Začátkem 70. let začal význam strany upadat. Z popela vstala až po spojení Německa, kdy v Evropě všeobecně vzrostl extremismus a angažovala se také v bývalém NDR. Zde si získala voliče a dnes zasedá v zemském sněmu Meklenburska-Předního Pomořanska. V Sasku dodnes působí její nejširší základna (vydává dokonce vlastní noviny Hlas Sasů). Její program se v některých bodech shoduje s programem NSDAP začátkem 30. let minulého století a dvakrát již byl uskutečněn pokus o soudní rozpuštění strany. Oba (v letech 2001–2003 i roku 2013) skončily ovšem negativním verdiktem, ačkoli bylo sesbíráno tisíce podpisů odpůrců strany. Sama strana usiluje o přehodnocení dějin a každoročně při výročí bombardování Drážďan demonstruje své pohledy na historii. Ovšem sama kritizuje představitele nacistického Německa za připuštění obětí bombardování.
V programovém prohlášení stojí, že zastupuje plnou vůli lidu a jinými se představitelé této strany neřídí. V oblasti sociální politiky se zasahuje o tradiční rodinu s mnoha dětmi, kde žena nepracuje a stará se o děti. Kritizuje zaměstnávání imigrantů.
NPD odmítá členství v NATO z důvodu, že NATO nedokáže zastupovat zájmy a potřeby evropských lidí. Je proti účasti německých vojáků ve všech válkách aliance. Strana žádá, aby Evropská unie bylo něco víc než reorganizace Sovětského svazu v Evropě. Usiluje také o změnu německé měny zpět na marku. Nepodporuje také volný pohyb osob a zboží po Evropě, ve svém programu plánuje všechny Němce bez německého původu vyhostit zpět do své země (u bělochů toleruje výjimky, ale u jiných ras ne).[3]Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Zastává antiamerikanismus, antiislamismus a antisionismus. Nevyhrazuje se proti tradičním evropským státům jako Francie, ani proti Číně či Rusku, které považuje na rozdíl od Turecka či Izraele za přirozeného partnera ke spolupráci. S Ruskem nevylučuje dokonce ani vytvoření budoucí energetické unie. [4]Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Je pro naprostou reorganizaci soudního systému, mimo jiné podporuje tresty smrti pro několikanásobné dětské, sexuální a masové vrahy, nebo také těžké drogové zločince. Jako pádný argument k přijetí trestu smrti uvádí, že zločinci do Německa přichází, protože v jejich domovské zemi by je už trest smrti dávno neminul.[5]Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
NPD tvrdí, že Německo je větší než současná Spolková republika a vyzývá k revizi hranic.
Mládežnická organizace strany, která se jmenuje Mladí národní demokraté (JN), má téměř 400 členů [zdroj?]. NPD je jediná pravicová strana v Německu, která má svoji mládežnickou organizaci. Předseda JN se stává automaticky členem spolkového předsednictva NPD.
Existuje rovněž Universita národnědemokratická federace, což je akademické organizace NPD, která intenzivně pracuje s mládeží. Studenti jsou doučování, pořádají pro studenty festivaly a fotbalové dny. V listopadu 2006 také přišla strana s projektem Drážďanské školy, která má být protikladem Frankfurtské školy a má být zdrojem myšlenek ve straně.
NPD má nemovitosti v hodnotě kolem 700.000 eur, které byly do konce roku 2005 zatížené úvěry v přibližné hodnotě jeden milion eur.[zdroj?] Strana je ze 100 % vlastněna firmou Deutsche Stimme Verlags GmbH se sídlem v saské Riese. Její příjmy tvoří každoročně zejména dary od příznivců (přes milion eur), členské příspěvky (0,5 milionu eur) a příspěvky od státu za volební výsledky.
Ve volbách do europarlamentu 2014 se jim podařilo získat 1 % platných hlasů, což jim díky zrušení 3% hranice pro vstup do europarlamentu umožnilo mít v této instituci jednoho zástupce. Ve volebním období 2014-2019 se nezařadila k žádné poslanecké frakci.
ARD průzkum uvádí, že většina obyvatel v Německu se domnívá, že NPD poškozuje obraz své země svými nedemokratickými názory. NPD je soupeři a médii označována za národně-socialistickou stranu a to z různých důvodů, zejména proto, že strana nesouhlasí s rostoucím počtem neevropských přistěhovalců žijících v Německu.
Německé spolkové zpravodajské agentury NPD Verfassungsschutz klasifikuje jako "ohrožení ústavního pořádku", protože platforma a filozofie NPD je nedemokratická.[zdroj?]
Nicméně historik Walter Laqueur píše, že NPD nelze kvalifikovat jako neonacistickou stranu.[2]
Po celý rok 2001 probíhala jednání o zákazu NPD, postupně došlo k odhalení působení informátorů Úřadu pro ochranu ústavy uvnitř NPD a skinheadských organizací a k přezkoumávání jejich činnosti. Dne 18. března 2003 odmítl Ústavní soud v Karlsruhe žádost německé vlády a parlamentu o zákaz strany NPD. Ústavní soud byl nespokojen s metodami bezpečnostních služeb, které byly proti NPD použity. Důvodem pro zastavení řízení o zákazu NPD byla skutečnost, že se v senátu nepodařilo vytvořit potřebnou dvoutřetinovou většinu, která by se vyslovila pro jeho pokračování. Skutečnost, nad níž se soudci zejména pozastavovali, byly prokázané přetrvávající kontakty mezi příslušníky kontrarozvědky a vedoucími členy NPD i dlouho poté, kdy byl 30. 1. 2001 návrh na zákaz činnosti této strany podán. Dle názoru soudu totiž nelze připustit aktivity tajných služeb ve vedení stran, o jejichž zákazu má Ústavní soud jednat. NPD je proto nadále legální politickou stranou a jako taková dostává pravidelně příspěvky na svoji činnost ze státního rozpočtu.