Chvalšiny

Název obce Chvalšiny je českého původu. Původně se obec jmenovala Chvalšín – tato podoba názvu vznikla z osobního jména Chvališa, což naznačuje i nejstarší poněmčená podoba Qualischingen, později Kalsching.^[4]

Roku 1263 daroval král Přemysl Otakar II. Chvalšiny klášteru ve Zlaté Koruně.^[5] Roku 1293 byly povýšeny na městečko (tento status si udržely do poloviny 20. století). V témže roce připomíná se chvalšinský plebán Konrád.^[5] Do husitských válek patřily k panství zlatokorunského kláštera. Z tohoto období pochází také dodnes užívaný znak se symbolem zlaté královské koruny. Později patřily (poté, co se jich zmocnil Oldřich z Rožmberka) až do zrušení poddanství k českokrumlovskému panství. Po roce 1848 byly Chvalšiny sídlem okresního soudu.

• Chráněná krajinná oblast Blanský les
• Přírodní památka Hejdlovský potok
• Přírodní památka Provázková louka
• Přírodní památka Svatý Kříž, lokalita kriticky ohroženého rostlinného poddruhu hořečku mnohotvarého českého.

Původní slovanské obyvatelstvo se od počátku 15. století postupně germanizovalo. V roce 1900 zde bylo evidováno 1323 Němců a pouze 8 Čechů. Převaha německého obyvatelstva pokračovala i v období První republiky, když v roce 1921 žilo v obci 108 Čechů (7,2 %). Vedle německé školy obecné školy byla v obci od roku 1919 i česká menšinová jednotřídka.^[6] Po Mnichovské dohodě připadla obec Třetí říši, v roce 1945 byla osvobozena Američany. Převážná část odsunu německého obyvatelstva se odehrála v letech 1946–1947.^[7]

• Chvalšiny (k. ú. Chvalšiny, Okrouhlík a Střemily)
• Borová (k. ú. Borová u Chvalšin)
• Červený Dvůr (k. ú. Chvalšiny)
• Hejdlov (k. ú. Chvalšiny)

V obci se nachází základní škola s první až devátou třídou a [[Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu|Muzeum Schwarzenberský plavebního kanálu. Jeho budova původně sloužila jako radnice a po roce 1848 jako okresní soud. V muzeu se nachází též expozice věnovaná historii obce.

Od roku 1990 je centrum městská památková zóna. Kostel sv. Maří Magdalény se poprvé připomíná v roce 1293, tehdejší budova se však nedochovala, protože byla v letech 1487–1507 nahrazena rozměrnější pozdně gotickou novostavbou. Ta byla posléze vyzdobena nástěnnými malbami, z nichž část se dochovala a byla odkryta při restaurátorských pracích v 90. letech 20. století. Tento kostel se zachoval téměř v původním stavu, mj. se dochoval strmý původní krov. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, loď pak klenbou krouženou s přetínáním žeber. K novějším částem patří vedle vybavení zejména patrová kruchta (spodní úroveň je barokní ze 17. století, horní z roku 1846) a mariánská kaple na kruhovém půdorysu při severní stěně lodi postavená Růžencovým bratrstvem v roce 1760. Kolem kostela býval hřbitov, zrušený před rokem 1838, kdy byla zbořena jeho ohradní zeď.^[10] Z církevních památek se dále obci nachází pět výklenkových kapliček a dvě síňové kaple, pranýř se sochou svatého Jana Nepomuckého, křížová cesta s kapličkou a troje boží muka.

Dalšími pamětihodnostmi obce je např. radnice na náměstí (nyní muzeum; nynější budova obecního úřadu byla před rokem 1900 školou). Na náměstí je rovněž fara renesančního původu, později přestavovaná. Několik domů si navzdory četným požárům dodnes zachovalo pozdně gotické portály a jádra ze začátku 16. století. Na rodném domě Josefa Rosenauera je umístěna pamětní deska v německém jazyce (po roce 1945 sejmuta, po roce 1989 vrácena a doplněna deskou v češtině).

• Josef Rosenauer (1735–1804), stavitel

• 
  Chvalšiny
• 
  Rosenauerův rodný dům na západní straně náměstí
• 
  Část západní strany náměstí jižně od muzea
• 
  Stará pumpa (či hydrant vodovodu) na náměstí ve Chvalšinách
• 
  Část západní strany náměstí s muzeem
• 
  Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (kdysi radnice)
• 
  Střední část západní strany náměstí
• 
  Vrata domu číslo 32
• 
  Část východní strany náměstí
• 
  Dům číslo 48 na náměstí s pozdně gotickým portálem

• ŠPINAR, Jindřich; MRÁZKOVÁ, Zdena; HUDIČÁK, Petr. Boleticko: krajina zapomenuté Šumavy. 2. vyd. Český Krumlov: Českokrumlovský rozvojový fond, 2021. 286 s. ISBN 978-80-906801-1-1. 

• Seznam kulturních památek ve Chvalšinách
• Římskokatolická farnost Chvalšiny

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvalšiny na Wikimedia Commons
• Galerie Chvalšiny na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Chvalšiny v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)